RNDr. Josef Hausmann, CSc.

–

6. Nepravda šestá: Současná společnost je uměle vytvořeným patriarchátem

Je naprosto logické, že muž, který považuje ženu za stejnou, jako je sám a přitom se musí dívat, jak stupidní život vede, si myslí, že právě on ji utiskuje. Ale kam až naše paměť sahá, není už žena nucena k žádné podřízenosti vůči mužské vůli, naopak: měla k dispozici všechny možnosti, jak se osamostatnit. Jestliže se tedy za tak dlouhou dobu od svého „jha” neosvobodila, je pro to jediné vysvětlení: žádné takové jho neexistuje.

Esther Vilarová

Nejprve uveďme na pravou míru hlavní zaříkadlo feministek – slovo patriarchát. Je to nadřazenost patriarchy – tedy muže – který ze svého titulu rozhoduje o všem a žena mu nemá do toho co mluvit. To samozřejmě v demokracii neplatí. Demokracie je vláda volená většinou obyvatelstva – i ženami. Ženy ve vládě i u volebních uren nemají o nic méně práv než muži. A v jednotlivých rodinách? Tam, kde vládne onen obávaný váleček na nudle, kde muži po výplatě „dělají stojku“, kde muži otročí a ničí si zdraví, jen aby se jejich ženy a děti měly dobře, kde si na ně ženské otvírají huby jak oficíři na vojíny – kde je tady někde nějaký patriarchát? Pryč jsou doby, kdy fotr bouchnul do stolu a bylo ticho.

Feministky chtějí posunout tuto (ne)rovnováhu ještě dále v neprospěch muže, což v demokratické společnosti mohou provést pouze institucionálně. Demokracie (kromě českého estébáckého jánabráchismu v režii pseudorevolucionářů z Prognostického ústavu ČSAV) totiž prosazuje na vyšší posty lidi schopnější a nadanější. Těmi mohou být klidně i ženy, ale ukazuje se zkrátka, že to jsou hlavně muži. Tím se udržuje pro feministky neúnosný status quo, ve kterém mají pocit, že hrají druhé housle. Nikdo ženám nebrání, aby se chovaly tak, aby je někdo volil. Ať mezi sebou vyprodukují osobnosti,za kterými lidé (muži i ženy) půjdou a dostanou se na volená místa.

Dnešní stav demokratické společnosti, který feministky odmítají jako pro ně urážlivý, tu ovšem není náhodou. Je důsledkem mnohatisíciletého vývoje, jehož drsným sítem prošlo pouze to, co se osvědčilo. Pokud tu není matriarchát, asi se neosvědčil, i když s ním prý lidstvo také koketovalo. Nazývat však mužskou kvalitu patriarchátem je neomalenost. PATRIARCHÁTEM FEMINISTKY ROZUMÍ DEMOKRACII, V NÍŽ SE PŘI ROVNÝCH ŠANCÍCH PRO OBĚ POHLAVÍ VÍCE PROSAZUJÍ MUŽI.

Co s tím ale chcete, feministky, demokraticky dělat?

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST