RNDr. Josef Hausmann, CSc.

–

Závěr

Dychtím povolat všechny, kdo dovedou hovořit či psát, aby spojenými silami zamezili oné bláhové pošetilosti ženských práv i veškerým dalším hrůzám s tím souvisejícím, k nimž se upnuly příslušnice slabého pohlaví, zapomínajíce na všechen ženský cit a slušné mravy. Jejich mluvčí lady Amberlyová by měla dostat pořádně nařezáno.

královna Viktorie

My k tomu dodejme, že dnes by měli dostat nařezáno hlavně „odborníci“ na ministerstvech sociálních věcí, spravedlnosti, v talárech soudců a porotců, aby svým zaslepeným baštěním feministických nářků přestali okrádat rodiny o otce, stát o peníze a školní děti o zdravý úsudek.

Když člověk na sklonku života bilancuje, jestli vůbec žil, nehrají roli dosažené tituly, postavené domy, zasazené stromy a zplozené děti. Rozhodujícím kritériem je, jestli vzplál láskou. Čím více a déle, tím více žil. Feministky nežijí. Jen chladí a dusí každé vzplanutí. Možná se někdy spálily, ale to je vše. Celý svůj zpackaný život zasvětily zničení onoho coulombovského pole, kde mezi kladným a záporným pólem, tj. mezi mužským a ženským elementem, skáčou jiskry života. Vegetují v životě bez těchto jisker a chtějí do svého neštěstí stáhnout i ostatní ženy tím, že i jim vštípí svou nenávist vůči mužům. Lidé mají nacházet smysl života v lásce, ony jej nachází v nenávisti. Ve staleté historii jejich nejrůznějších hnutí však nejsou dále, než byly na počátku – mužům pro smích a normální ženy odvolají všechna jejich dogmata v prvním mužském objetí. Škoda jen těch milionů dětí, jimž se jim podařilo a nadále daří mrzačit perspektivy. Jak se z toho mohou radovat?

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST