České slovo

–

Historický článek z roku 1932:

Zkušenosti z nového alimentačního zákona

Roční zkušenost s novým alimentačním zákonem není zlá. Zajímavé je, že u pražského trestního soudu nebyl do vězení pro neplacení alimentů odsouzen za celou tu dobu ani jeden muž, ale ženy si nenaříkají, protože strach z trestu mužům stačí a platí pořádněji než platili.

Poučný případ o alimentech rozhodl vrchní soud. Ženy by si ho měly všimnout. Manželé V. se rozhodli na dobrovolném rozvodu a při tom manžel se pod exekucí zavázal měsíčně ženě platit na výživu. Po dvou letech žádal o rozluku a když žena nechtěla svolit, žaloval o rozluku.

Prokázal, že je jeho žena těžce a trvale nemocna a manželství bylo rozloučeno, s výslovným uvedením, že na rozluce žádný z manželů není vinen, poněvadž nemoc není proviněním. Manžel však přestal alimenty, ke kterým se při původním smíru zavázal, platit a tak žena užila práva exekuce.

Za manžela zažádal pak dr. Bas tak zvanou určovací žalobou o výrok soudu, že muž alimenty platit není teď povinen a vrchní soud jako druhá instance — v první instanci byl manžel odmítnut — opravdu tak určil s tímto odůvodněním: uzavřený smír byl zrušen rozlukovým rozsudkem.

Manželství bylo rozloučeno bez zavinění manželů, poněvadž bylo konstatováno, že žádná strana nenese na tom vinu. Tím však zanikla manželova povinnost ženu dále živit, třebaže se k tomu právem zavázal.