Adam B. Bartoš
–
S ostudou odešla z ministerstva. I nadále má ale velké plány a daří se jí získávat přízeň vlivných. Že by to bylo energií staroegyptských božstev?
Řeč je o Lence Pavlové, která dříve pracovala na ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) ve vysoké pozici – rok byla předsedkyní Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Dnes o ní už tolik slyšet není, ambiciozní žena se ale neztratila. Srší nápady a aktivitami a zaštiťuje se při nich ministry a veřejně činnými osobami.
„Pracuji s andělskými a staroegyptskými energiemi – Velmistr Isis Seichim, mistrovský stupeň Rasheeby, včetně energií egyptských kartuší (Egyptian Cartouche), rodinné konstelace přizpůsobené potřebám individuální konzultace.“
Tak zní inzerát, který lze najít na internetu po zadání jména Lenky Pavlové do vyhledávače. Jen tak „bokem“ ještě Pavlová na závěr inzerátu nabízí „konzultace v oblasti rodinného a mezinárodního práva“.
Proti gustu žádný dišputát, říká české přísloví. Když jde ale o člověka, který byl v minulosti vysoce postaveným úředníkem a i nadále se pokouší udržet mezi společensky významnými lidmi, měli bychom zpozornět.
Redakce serveru Prvnizpravy.cz proto paní Pavlovou oslovila se sérií otázek. Ale ani po více než dvou měsících přes několik urgencí nedostala odpověď. Pavlová je sice dvakrát slíbila, ale nikdy neposlala. Proto si budeme muset vystačit s informacemi z otevřených zdrojů.
Ostuda na ministerstvu
Lenka Pavlová byla od ledna 2008 do ledna 2009 ředitelkou Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Na funkci rezignovala oficiálně ze zdravotních a osobních důvodů, důvody odchodu z ministerstva ale byly ve skutečnosti jiné.
Její jmenování do úřadu vyvolalo totiž hlasité protesty sdružení K213, jehož členové, povětšinou otcové, kteří se cítí poškozeni rozhodnutími rozvodových soudů ve věci svých dětí, ji charakterizovali jako „feministickou advokátku extremistických feministických spolků Profem a Koordona, které razí s rovností občanů zcela neslučitelné názory“.
Vytýkali jí, že „zastupuje výhradně ty matky, které nějakým způsobem brání svým dětem, aby se stýkaly s jejich otci a to i za cenu, že porušují pravomocné a vykonatelné rozsudky soudu o předávání dětí druhému z rodičů“.
Taková kritika samozřejmě v české, spíše liberální, společnosti, kde se všemožným feministickým spolkům podařilo přisát se na státní rozpočet, nikoho příliš nevzrušila a protestu otců si nevšímal ani tehdejší ministr práce a sociálních věcí, konzervativec Petr Nečas. Naopak – když tehdy otcové z K213 na protest proti Pavlové zatarasili vstup do ministerstva, rozlítil se na ně a Pavlové se zastával.
Úřednice se tak musela nakonec poroučet až po svém vlastním skandálu, když se v září 2008 ukázalo, že v rozporu s vykonatelným rozsudkem unesla mladšího syna z Prahy do Brna (staršího měl v péči otec, což je také výmluvná skutečnost) a následně odmítla s kýmkoliv komunikovat, neboť prý střídavou péči neuznává.
Ukázalo se tak, že žena, která měla rozhodovat o tom, kterému z rozvedených rodičů bude dítě svěřeno, sama postupovala protizákonně, neplnila rozhodnutí soudu a v rozporu s ním odpírala svému bývalému manželovi kontakt se synem.
Soudní exces
I následný soudní proces, který se zabýval tím, komu děti připadnou, probíhal naprosto netradičně. Z jednání vyloučil veřejnost, čímž vzbudil podiv známých právníků, kteří si trefně kladli otázku, proč probíhá tajně, když například v případu mučení malých chlapců Kláry Mauerové byly i otřesné podrobnosti probírány zcela otevřeně a téměř v živém přenosu.
„Jaké hrůzy, překonávající bití, pálení cigaretou, svazování do kozelce asi skrývá rodinný život Lenky Pavlové, ředitelky Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí v Brně, která by měla dbát na práva a štěstí všech dětí, které se dostanou do problému v zahraničí nebo s rodičem-cizincem u nás?“ ptal se například ve svém zamyšlení z tehdejší doby Jiří Fiala ze zmiňovaného spolku K213.
Pikantní bylo, že podle videozáznamu ze soudní síně vyloučila soudkyně Bartoníčková veřejnost přímo na pokyn Lenky Pavlové. To už bylo moc i pro renomované právníky.
„Někdy se prostě stane, že některá osoba – zde na příklad JUDr. Pavlová – rozhodne, že se jí veřejnost v jednací síni nehodí. To se pak po justiční stráži vzkáže předsedkyni senátu a veřejnost je vyloučena…. Tedy… vyloučena není. To se jen postaví justiční stráž do dveří a prostě nikdo nesmí dovnitř. Že je jednání neveřejné, soudkyně zaskřehotá do mikrofonu a její libý hlas se rozlehne po chodbě….,“ popsala tehdy událost na svém blogu známá advokátka Klára Veselá Samková.
Upozornila v té souvislosti na to, že dle občanského soudního řádu může být veřejnost vyloučena pouze tehdy, jestliže je ohroženo státní tajemství nebo veřejný pořádek, eventuelně mravnost.
„Paní Dr. Pavlová zde nebyla ani z moci úřední, ale jako soukromá osoba – prostě jedna strana sporu. Její úřad však stačil k tomu, aby jednání bylo prohlášeno za neveřejné. Zájem veřejnosti na průhlednosti a jasnosti tohoto řízení je však zřejmý: co když jsou rodinné poměry paní ředitelky, která rozhoduje o osudu desítek, ba stovek dětí, takové, že nic jiného, než čirou nenávist k mužům, nelze předpokládat?“ ptá se Samková.
Úřady na skandál reagovaly s přirozeným zpožděním, odmítaly věc vyšetřit a uznat chybu nechtělo dlouho i MPSV. Až následně se veřejnost dozvěděla, že ze „zdravotních důvodů“ Pavlová z ministerstva odešla.
„Lenka Pavlová po roce působnosti požádala o uvolnění z této funkce ze zdravotních a osobních důvodů,“ uvedla k tomu tehdy mluvčí MPSV Jitka Vodrážková.
Pavlové kritici tvrdí, že úřad v průběhu jejího ročního působení de facto přestal existovat a zaměstnanci se do jednoho rozprchli, protože pod ní odmítli pracovat. Nezůstal v něm kámen na kameni – z původních patnácti kvalifikovaných pracovníků prý nezůstal v úřadu vůbec nikdo.
Radikální feministka
Podle K213 si Pavlová ve své práci počínala radikálně a nadržovala ve sporu ženám. Není proto divu, že spolek mužů K213 v ní spatřoval úhlavního nepřítele. Navíc je horlivou feministkou s vazbami na stejně horlivé feministické organizace, tvrdí rozhněvaní otcové.
„Já jsem s ní žádné zvláštní trable neměl, protože mám odhad na lidi a rychle jsem poznal, že to je neskutečně hloupá a neschopná ženská, trable s ní měli ostatní a hlavně je jistě vizitka vládnoucího systému, že takovouhle chudinku pustí k tak důležitým funkcím, jaké v minulosti zastávala,“ řekl pro Prvnizpravy.cz Jiří Fiala ze spolku K213.
„Kdyby stála za plotnou, možná by se naučila i vařit a nikomu by neškodila, takhle, když má dělat, na co zjevně nemá, no tak samozřejmě působí jeden problém za druhým, a to hlavně lidem, kteří ji nedokáží prokouknout,“ řekl také.
Pavlová se k dotazům redakce Prvnizpravy.cz, která se jí ptala na celou záležitost, nevyjádřila.
Karmy, energie, egyptské kartuše. A snaha být vidět
V osobním životě se ale radikální feministka mění v duchovně vnímavou bytost, která na požádání rozesílá tajemné energie a praktikuje například tzv. rodinné konstelace, jejichž cílem je „měnit karmy svých rodičů, prarodičů“ či „uvolnit zablokovanou energii v rodu“.
Angažovala se také v občanském sdružení Dhanjavád, které podle svých slov sdružuje osoby se zájmem o život na venkově, návrat k tradičním řemeslům, o ekologické hospodaření, chov koz a ovcí. Podle jiných jde ale o sektu, kterou vede Irena Guthová, která si říká Kranti Niritya.
Pavlovou také najdeme na tzv. reiki seznamu, což je jen další okultní praktika, která se poslední dobou stala v Česku velice oblíbenou.
Pavlová ale kromě svých duchovních exercícií stále touží po nějakém prestižním postu. Nedávno proto například kandidovala na soudce Evropského soudu pro lidská práva. Vláda ji ale nakonec nevybrala.
A když není žádné zajímavé křeslo na obzoru, Pavlová si ráda založí svoji vlastní instituci, skrze kterou by mohla vystupovat jako významná osobnost.
Nedávno tak přesídlila na Moravu do městečka Křtiny, dvacet kilometrů od Brna, kde spolu s dalšími svými kolegyněmi založila počátkem roku obecně prospěšnou společnost „Evropský institut pro smír, mediaci a rozhodčí řízení (ESI)“.
Honosně znějící spolek si vytkl za cíl „odborné a další vzdělávání odborníků z oblasti komunikace, duševní práce, mediace, rozhodčího řízení, práva, spolupráce a mezioborové spolupráce v rámci mimosoudního řízení sporů“.
Sídlí na zdejším zámku a Pavlová zde organizuje různé přednášky, na které zve významné osobnosti z oblasti psychologie dětí a rodin, právníky a obhájce lidských práv.
Nedávno například zvala na československé sympozium „Diskriminace dítěte a ochrana jeho práv“, které probíhalo dokonce pod záštitou tehdejší ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové. S tou se Pavlová osobně zná, Kovářová má přes ní úzké vazby na feministické organizace.
Na zmíněné konferenci vystoupil například tehdejší veřejný ochránce lidských práv Otakar Motejl, ale i Pavlové nástupce v Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán. Mezi jinými zde přednášely i advokátka Ivana Spoustová za feministickou organizaci Profem a dětská psycholožka Alena Uváčiková, obě spolupracovnice Pavlové z doby jejího působení v advokátní kanceláři na Zbraslavi.
Právě to je na Pavlové zajímavé – i když se musela z ministerstva poroučet a dá se tak říci, že profesně ve svém oboru (péče o děti) selhala, daří se jí i nadále pohybovat se v těchto kruzích a vydávat se za odbornici. A také si získat podporu vlivných a významných lidí.
Husarský kousek se jí povedl například doslova před pár dny, když záštitu nad 2. ročníkem mezinárodní konference o mediaci převzal další ministr spravedlnosti – Jiří Pospíšil.
Krom práce v Institutu jezdí Pavlová na různé mezinárodní konference, zaplňuje právnické časopisy v rubrikách týkajících se rodinného práva, pořádá „zábavné workshopy“ a vystupuje jako odbornice na „neverbální techniky“.
Podle počtu aktivit je tak pravděpodobné, že o Lence Pavlové možná ještě uslyšíme a možná se i časem objeví i na dalším zajímavém postu. Veřejnost by ale měla vědět, za jakých okolností Pavlová opustila svůj předchozí úřad, na jaké organizace je „napojená“ a odkud bere své „energie“.
Převzato ze serveru PRVNIZPRAVY.CZ
Okomentovat