Adéla Roedlová

4.3.2 Mateřství versus otcovství

Mateřství a otcovství jsou sice ve společnosti chápány jako dvě odlišné role, ale je třeba říci, že se ve výsledku doplňují a není možné o nich uvažovat odděleně.

Na rozdíly mezi mateřstvím a otcovstvím existují tedy v zásadě čtyři různé pohledy. První z přístupů zastávají konzervativní myslitelé, kteří vycházejí především z biologie a tvrdí, že dítě ke svému zdravému vývoji potřebuje dva rozdílné přístupy – mateřský a otcovský. Druhý, konstruktivistický pohled vysvětluje rozdíly mezi mateřstvím a otcovstvím sociální konstrukcí. Dle konstruktivistů tyto rozdíly nemohou být brány za přirozené, oprávněné a stálé. Navíc v tomto druhém přístupů existují dva protichůdné názory. Zastánci prvního názoru tvrdí, že není žádný důvod k tomu, aby rozdílnosti mezi mateřstvím a otcovstvím zůstaly zachovány. Představitelé druhého směru vyslovují názor, že ač jsou rozdíly sociálně vykonstruované, mají důležitý význam a funkci a nesmí být pozměňovány. [Dudová 2008: 38-39] Pod třetí pohled spadá interpretativní paradigma, jehož zastáncem je Talcott Parsons. Mezi čtvrtý pohled patří feministické teorie.

Konzervativní teorie

K prvnímu pohledu patří názor psychologů a pediatrů, který říká, „že pokud se muž stane pečovatelem, identifikuje se s mateřskou funkcí a ztratí svou maskulinitu, a že pouto mezi matkou a dítětem je dáno biologicky, a tudíž je nutně odlišné od pouta otcovského“ [Bowlby 1969, Naouri 1985 in: Dudová 2008: 38]. Konkrétně Bowlby trval na důležitosti vazby mezi matkou a dítětem, která se projevuje pečovatelským chováním, ochranou dítěte před případnými hrozbami a zajištěním zdravého vývoje dítěte do normálního dospělého člověka. V této teorii využil Bowlby evoluční přístup pozorováním kojenců, kteří vysílali vrozené signály jako pláč a úsměv a odezvy jako sání mléka, což vyvolávalo příslušnou geneticky naprogramovanou odpověď od matky. Díky tomu byla vlastně zajištěna psychická blízkost. Na základě výzkumů, které prováděl se svými kolegy na mláďatech opic, zjistil, že otcové tuto genetickou schopnost nemají a vyslovil názor, že matky se umějí o děti postarat nejlépe a měly být to jen ony, které nastoupí na mateřskou dovolenou. [Lupton, Barclay 1997: 42-43]

Další teorie, která předpokládala striktní oddělení rolí, byla teorie francouzského psychoanalytika Jacquese Lacana. Ta tvrdila, že matka je v rodině zosobnění péče, citovosti a reálna, zatímco otec představuje zosobnění zákona, autority a symbolična. [Dudová 2008: 38] Většina autorů zastávajících názor, že rodičovství je hluboce genderově rozděleno, tvrdí, že tato diferenciace má své opodstatnění. Matka a otec mohou tedy dětem nabídnout různé kvality. Rozdíl mezi mateřstvím a otcovstvím je však, mimo genderové role, částečně způsoben i tím, že otcové mají mnohem menší příležitost zapojit se do péče o své dítě v kojeneckém stádiu. Shapiro prosazuje názor, že otec nesmí a také by neměl být žádán, aby se choval k dítěti stejně jako matka a naopak. Od matky by se nemělo očekávat, že se bude chovat stejně jako otec. [Lupton, Barclay 1997:43]

Pohled v rámci normativního paradigmatu v sociologii

K druhému pohledu na rozdílnosti patří teorie Talcotta Parsonse, čelního představitele strukturálního funkcionalismu. Jak je patrné již z názvu, zaměřuje se strukturální funkcionalismus na funkce, které zastávají jednotlivci ve společnosti a na to, jak jsou socializováni pomocí přebírání zodpovědnosti a povinností jako členové společnosti. Pokud se touto perspektivou podíváme na rodičovství, mají ženy a muži určité role jako matky a otcové, související s jejich genderově rozdílnou kapacitou a funkcí. Parsons říká, že matky a otcové mají rozdílné, ale sobě rovné role, které zastávají v nukleárních rodinách v západních společnostech. Argumentuje tím, že zatímco matka většinou zastává expresivní nebo emotivní funkci, otec zastává primárně instrumentální funkci. Touto funkcí se rozumí zaměstnání na podporu rodiny. [Lupton, Barclay 1997: 52-53] Tato teorie však postupem času podlehla nové sociální realitě a epoše feministického hnutí [Dudová 2008: 38].

Feministický pohled

Mezi zastánce třetího proudu názorů na rozdíly patří Elizabeth Badinter, francouzská feministka a filosofka, jež vyslovila hypotézu, že mateřská láska je pouhý sociální konstrukt stejně jako otcovské pouto a mateřství a otcovství se tedy ve svém základě od sebe neliší. G. Delaisi de Parseval, francouzský psychiatr, vyslovuje podobnou tezi, ve které říká, že psychické předpoklady pro rodičovství mají obě pohlaví stejné a rozdílnosti a výhody, jež jsou u jednotlivých pohlaví předpokládány, jsou pouze výsledkem konstrukce, ideologických a kulturních vlivů. V USA přišel Robert Fein s teorií, která zdůrazňovala využití ženského přístupu mužů k otcovství. Tento názor vlastně předznamenal éru nového otcovství. [Dudová 2008: 38]

Interpretativní paradigma

Čtvrtý je konstruktivistický přístup, který se v současnosti dominuje ve Spojených státech. „Tento směr zdůrazňuje předpoklad, že otcovství stejně jako mateřství není žádným způsobem přirozeně či biologicky dáno, nýbrž že se jedná o fenomén sociálně konstruovaný zkušenostmi, interakcemi a sociálním vyjednáváním.“ [Dudová 2008: 36] Chování jedinců je většinou spojeno s vykonáváním určitých rolí, které jsou sdílené s ostatními a jsou spojené s určitými významy. [Tamtéž]

Výsledky empirických výzkumů ukazují, že otec je schopen vypěstovat si a udržovat s dítětem vztah, který se značně podobá vztahu, který mívají k dětem matky. Otcové jsou schopni na sebe s dítětem působit stejně a ovlivňovat se, jako je tomu u mateřství. [Le Camus 1994, Zouche-Gaurdon 2001 in: Dudová 2008]

Rozdílnost mezi mateřským a otcovským přístupem spatřuje F. de Singly především v odlišné disponibilitě matky a otce pro dítě. Otec má totiž svůj čas rozdělený na pracovní a rodinný, kdy je v přítomnosti dítěte, zatímco matka je dítěti neustále nablízku a plní jeho potřeby. [Singly 2000a in: Dudová 2008: 39] Dle S. Ruddicka existuje rozdíl mezi mateřstvím a otcovstvím převážně díky odlišným postojům. Matky totiž disponují speciálním „mateřským myšlením“, díky němuž matka neustále vnímá své děti, jako by neustále vyžadovaly její péči a ochranu, a organizuje si podle toho svůj život. [Ruddick 1989 in: Dudová 2008: 39]

Pokud se zaměříme konkrétně na přístup k dítěti, existují značné rozdíly mezi tím, jak si s malým dítětem hraje matka a jak otec. Otcové preferují fyzické aktivity s potomkem, zatímco matky tíhnou ke hrám, které stimulují intelekt a upevňování hygienických návyků. [Kreppner 2002 in Erhard, Janig 2006: 169] Malé dítě preferuje otce ke hře a matku pokud hledá ochranu. [Jakobi 2000 in Erhard, Janig 2006: 169]

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST