Adéla Roedlová
Závěr
Práce pojednává o současném otcovství v České republice, především z pohledu vztahu otce a dítěte. Tento vztah jsem nejprve definovala na základě tří aspektů: legislativního, psychologického a z hlediska rozdílností mezi mateřstvím a otcovstvím. V posledním hledisku je do značné míry obsažen i sociologický aspekt. Tyto pohledy pak dohromady složily komplexní definici tohoto multidimenzionálního fenoménu, kterým otcovství bezpochyby je.
Na současném otcovství v České republice jsem zkoumala především to, do jaké míry splňují čeští muži prototyp nového otce a v jakých oblastech rodičovství zůstávají v tradičních schématech. Závěry z různých psychologických výzkumů totiž dokládají příznivý vliv angažovaného otcovství jak na dítě, tak i na otce. Děti, u nichž je otec více zapojen do péče, mají méně problémů s chováním, lepší výsledky ve škole a lepší sociální dovednosti. Muži, kteří se angažují v péči a výchově svých dětí, si tím zároveň upevňují dovednosti z hlediska schopnosti porozumět druhým a zlepšují si schopnost citového prožívání, což může vést k celkové větší spojenosti muže.
Soudobé teorie, které se zabývají otcovstvím, totiž tvrdí, že otcové přebírají některé role, které dříve v rodině zastávala matka. Jedná se především o péči o dítě a blízký emocionální vztah s ním. Na rozdílech mezi mateřstvím a otcovstvím se vědci do značné míry shodují, jejich původ lze však rozdělit do dvou myšlenkových směrů. První zastávají tradicionalisté, kteří vycházejí ze sociobiologie a tvrdí, že rozdíly mezi mateřstvím a otcovstvím jsou zakořeněny v genech člověka a také, že tyto rozdíly mají své opodstatnění, protože dítě potřebuje ke svému správnému vývoji dva přístupy. Druhý směr vychází z předpokladů sociálního konstruktivismu a tvrdí, že psychické předpoklady pro rodičovství mají obě pohlaví stejné a rozdílnosti a výhody, jež jsou u jednotlivých pohlaví předpokládány, jsou pouze výsledkem konstrukce, ideologických a kulturních vlivů.
Současné teorie striktně oddělují otce minulých generací a otce současné. Současní otcové nejen že od matek přebírají větší zapojení do péče, ale také se více věnují domácích pracím a činnostem, které se s rodinou pojí. Tito otcové nezastávají primárně funkci finančního zajištění rodiny, jak tomu bylo v historii po celá staletí, ale věnují se rozvoji dítěte a více rozvíjejí emoční vztahy s dítětem i matkou. Těmto novým otcům by také nevadil nástup na rodičovskou dovolenou, s níž by z hlediska péče o dítě neměli problém.
Z výsledku mého a z kvantitativních výzkumů vyplývá, že čeští otcové zůstávají spíše tradičními otci. Nesplňují totiž základní kritéria nového typu otce, kterými jsou především aktivní zapojení do péče o dítě již od narození a zastávání domácích prací. V těchto oblastech zůstávají české rodiny u tradičního rozdělení rolí a otec zde zastává především roli živitele rodiny.
U českých mužů se však objevuje posun v jejich myšlení, muži své otcovství aktivně plánují, jsou informováni o rodičovské dovolené a dokonce přemýšlejí o svém nástupu na ni, byť pouze hypoteticky. Otcové si uvědomují, že tráví mnoho času v práci a rádi by s dětmi trávili čas i ve všední dny. Otcové jsou také schopni učinit reflexi toho, jak pojímal otcovství jejich otec a jak se tyto dva přístupy liší.
Prvky nového otcovství však můžeme vysledovat i v jednání otců. Muži se účastní porodu a jsou schopni se o novorozence postarat, byť tato aktivita není příliš častá. Muži tráví se svým dítětem čas aktivně a snaží se dětem předávat rodinné hodnoty.
To, že muži v České republice zůstávají tradičními otci, je způsobeno především finančním aspektem. Muži totiž mají v průměru o 7000 Kč vyšší příjem, a tak na rodičovskou dovolenou nastupuje většinou žena, která využije celou délku mateřské dovolené. Rodina tedy žije víceméně z jednoho příjmu, a proto musí muž trávit v práci mnoho času, který pak nemůže věnovat dětem a rodinným záležitostem. Po nástupu ženy do práce se již zaběhnutý systém rozdělení práce a péče nemění.
20. 11. 2014 at 10:09
Tak po slibnem zacatku,uz diskutabilni stredni casti s „vyzkumem“ na velice malem a nereprezentativnim vzorku, nasleduje velice slaby zaver (minuly + tenhle dil), kde dominuje hlavne nadmerne pouzivani „vedeckych“ privlastku. Autorka si zde sama protireci a plete pate pres devate :-(. „..Po nástupu ženy do práce se již zaběhnutý systém rozdělení práce a péče nemění…“ – tohle napriklad vyplyva z ceho? Je to nekde soucasti vyzkumu? Vzdyt nastupem zeny do prace se podila system pece o deti i o domacnost zmenit musi, ne?
(ale budiz ji to odpusteno, ja take chtel mit diplomku z krku a venovat se praktickym vecem)
20. 11. 2014 at 17:04
… přeložím Vám to do srozumitelné češtiny …
Po rozvodu, vyvolaného dnes již v drtivé většině z malicherných důvodů ze strany ženy, se již zaběhnutý systém rozdělení práce a péče nemění.
Tzn. ten prašivý otec, který od matky přebral větší zapojení do péče o potomka, ale také se více věnoval domácích pracem a činnostem, které se s rodinou pojí a zároveň zastával primárně funkci finančního zajištění rodiny a věnoval se rozvoji dítěte a více rozvíjel emoční vztahy s dítětem i matkou je pak opatrovnickou bolševickofašistickou mafií povýšen na stykače a plátce výživného, především pro potřeby nikdy nespokojené a nenažrané matky.
20. 11. 2014 at 18:24
většinou se právě ten podíl nemění – je to žena, která častěji musí i k práci nést starost o domácnost, která si bere OČR ap.
21. 11. 2014 at 9:37
Ale sáro, těmto bludům snad nevěříš … dnešní ženy jsou jiné, než jejich matky (a netvrdím, že je to špatně), tam se to dalo říct. Proto je potřeba tuto skutečnost odrazit v dělbě v péči o potomky, feministky jako ty budou mít pak volné ruce pro kariéru, sexuální svobodu apod.
Je to stejné, jako zažité klišé, že za rozvod manželství vždy může muž, který si najde mladou, atraktivnější milenku a odejde od rodiny (-20 let možná). Stačí se podívat kolem sebe, ty co nejčastěji rozbíjejí rodiny a podílejí se na jejich likvidaci jsou ženy. A samy na to jednou dojedou.
23. 11. 2014 at 19:00
Ano,matky si berou OČR a pod. proto, že mají většinou menší plat než muži,takže menší fin. ztráta pro rodinu.