Mgr. Pavlína Kysilková

Závěr

V diplomové práci jsem se zabývala tématem střídavé péče. Svůj výzkum jsem zaměřila na rodiče, kteří tento druh porozvodového uspořádání praktikují.

Diplomová práce má teoreticko-empirický charakter. Je tedy rozdělena do dvou částí. Část teoretická je zaměřena na objasnění základních pojmů, které jsou pro moji práci nezbytné. Teoretická část práce obsahuje tři hlavní kapitoly. V prvé řadě pojednávám o tématu zahrnující rodinu a její rozpad. První podkapitola je věnována rodině. Zaobírám se vymezením rodiny, narážím na její funkce a na závěr se zaměřuji na role rodičů. Na závěr podkapitoly o rodině více rozebírám důležité téma – role otce a matky ve výchově dítěte. Tyto podkapitoly byly pro moji práci podstatné z důvodu vymezení důležitosti obou rodičů. Dále se přesouvám k rozpadu rodiny. Zaměřuji se na rozvod. Definuji statistiky a příčiny rozvodu. Poté se zabývám oblastí dopadů rozvodů na děti. Touto podkapitolou část uzavírám. Druhá kapitola je věnována porozvodové péči. Začínám s péčí výhradní, která je v naší společnosti preferována. Zaobírám se statistikami a narážím také na klady a zápory. Kapitolu ukončuji tématem péče společné, kde polemizuji nad jejím vymezením. Třetí kapitola teoretické práce je moje stěžejní. Je tedy věnována střídavé péči. V první podkapitole se zabývám střídavou péčí u nás v České republice. Zaobírám se především statistikou a věnuji se polemice nad tématem střídavé péče u nás. Další podkapitola je zaměřena na předpoklady střídavé péče a dále se přesouvám k výhodám a nevýhodám střídavé výchovy z pohledu odborníků. Tato podkapitola je dále členěna na výsledky ze zahraničních výzkumů a poznatků z české praxe. Dále také narážím na vytvořené mýty ke střídavé péči a na závěr se věnuji poznatkům o střídavé péči, které k nám přichází ze zahraničí. Tím také celou teoretickou část práce uzavírám a přesouvám se k empirickému zjištění.

Empirická část je otevřena metodologií provedeného výzkumu a především v mé empirické části práce interpretuji získané výsledky. Cílem mého výzkumu bylo zjistit názory rodičů na střídavou péči. Ze stanoveného cíle byla odvozena hlavní výzkumná otázka – Jaký názor mají rodiče mající dítě ve střídavé péči na tuto možnost porozvodového uspořádání? Hlavní otázku jsem rozčlenila na otázky specifické. Díky provedené analýze dat, jsem poté dospěla ke zjištění, že názory respondentů se velice liší. Zkušenosti respondentů se promítají do jejich názorů, ale to co je pro jednoho rodiče přínosem, jiný to vnímá negativně. A to buď z pohledu ke své osobě nebo pro dítě. Obecně rodiče z výzkumu na střídavou výchovu tedy nahlíží rozdílně. Z výzkumu vyplývá, že rodiče jsou střídavé péči pozitivně nakloněni, ale ne výhradně. Jak jeden z otců uvádí, střídavá péče by měla být spíše cílem než momentálním řešením, ale i s tímhle tvrzením někteří respondenti nesouhlasí. Pokud se rodiče nedomluví, měla by být střídavá péče podle jejich tvrzení řešením. Dítě totiž zapomene na jednoho z rodičů velmi snadno. Na zapomenutý vztah se poté střídavá péče navozuje těžko. Ti respondenti, kteří mají vlastní zkušenost se střídavou péčí negativní, by se nyní rozhodli jinak, a tím si i vytvořili na celý institut střídavé péče negativní názor. Je tedy zřejmé, že každý z rodičů se do svého názoru vnáší své zkušenosti, které jsou odlišné. Lze ale tvrdit, že otcové v mém výzkumu svého rozhodnutí nelitují a je pro ně střídavá péče darem, jelikož po rozvodu nepřichází o své šance na dítě. To matky by nyní raději nechaly své dítě otci, jen aby nebyly děti ve střídavé péči. Tento názor si utvořily právě kvůli zkušenostem, které jim život ve střídavé péči přinesl. Domnívají se, že přenechat dítě otci by pro ně a pro dítě bylo snazší, než žít podle jejich názoru – dva životy.

Střídavou péči nestaví na první pozici a uznávají, že ne všechny rodiny jsou tohoto typu péče schopny. Je proto důležité podle jejich názoru se vždy rozmýšlet, zda je střídavá péče ta pravá varianta a pokud ne, tak z jakých důvodů. Rozhodně by tento typ péče neměl být natolik opomíjen jako doposud a měl by se podle názoru rodičů dostat více do popředí. A to nejen veřejnosti, ale především u soudů či na orgánech sociálně právní ochrany dětí.

Pokračování za týden

PŘEDCHOZÍ ČÁST