PhDr. Jiří Tyl
–
Reprezentativní přehled Role otce (Pediatrics) prezentuje mj. výsledky 10 leté longitudinální studie rodin, kde se role hlavního pečovatele, hospodyně, kuchaře a uklízečky ujal otec, průměrně po šestinedělí až ve 3 měsících věku novorozence. (Obvykle proto, že matka preferovala zaměstnání před domácí rolí.) Děti byly poprvé vyšetřeny ve věku 2 – 22 měsíců, poté opakovaně po 2 letech.
Výsledky překvapivě, zcela proti-intuitivně, přinášely zrychlený vývoj dětí proti vrstevníkům: jinak řečeno, mateřský otec ve své dvojroli přináší dětem více, než jen mateřská (a ve 1/3 případů ani to ne) matka.
Dalším pozoruhodným nálezem již při vyšetření v 6 a 8 letech bylo zaujetí všech dětí generativitou. Všechny děti se věnovaly nějaké péči o růst a plození – pěstovaly rostliny a zvířata. Nedělo se tak však způsobem, jaký je běžný u většiny dětí, totiž, že dítě dostane zvíře a starat se musí rodič: rostliny dětí v péči otců byly dětmi zalévány, přesazovány, dávány do váz. Zvířata byla krmena, vyváděna na procházky, čištěna, rozmnožována. Děti bez ohledu na pohlaví rády pečovaly o mladší sourozence (což je u chlapců neobvyklé). Byly hrdé na etiku práce.
Klinicky nejrobustnějším nálezem v zatím poslední fázi (10 let) byly vztahy s vrstevníky. Děti tohoto věku obvykle kamarádí se svým pohlavím, opačné pohlaví v nich probouzí úzkost a konflikt. Děti vychované primárním pečovatelem otcem se jednomyslně přátelí bez ohledu na pohlaví – pohlavní polarizace je okrajová.
Autor prezentované studie, zkušený dětský psychiatr, uzavírá, že toto u dospívajících dětí zcela neobvyklé přátelství vypovídá o vlivu otce jako hlavního vychovatele na překonání kontrastů mezi pohlavími – hlavní příčině rozvodů vůbec:
Mít otce jako hlavní pečující objekt během raného vývoje, přičemž matka je velmi blízko (většina matek pokračovala v kojení i po nástupu do práce), vytváří pevnou skálu důvěry a pohody jak s mužskými, tak s ženskými objekty.
Znalec může jen k těmto posledním závěrům poznamenat, že během svého vývoje lidský druh vystřídal řadu modelů rodiny, přičemž vlastně pořád nevíme, který je pro náš druh nejvýhodnější. Průkopnická studie ukazuje, že trend stírání rozdílu mezi sexuálními rolemi může přinést mnoho pozitivního i ve sféře péče o děti od kojeneckého věku. Tento model zatím naše civilizace masově nevyzkoušela, ale jestli je jeho výsledkem ukončení strachu a boje pohlaví, má silnou vývojovou perspektivu.
Z tohoto hlediska je nutno ve světle posledních vědeckých studií a nálezů konstatovat, že „mateřský otec“ je pro děti přínosem.
V žádném případě nelze tvrdit – nelze z žádných dosavadních výzkumů usoudit – že by střídavá péče byla pro děti zátěží, a to bez ohledu na eventuální těžkosti „technickoorganizačního“ charakteru. (Jiné trvalé bydliště rodičů, změna prostředí, dojíždění). Toto jsou pro děti pouze vnější okolnosti, při nichž hlavní záležitost – vztah s rodičem – zůstává zachován a nezměněn. Zátěží by bylo, kdyby tento druh péče ztratily. (Škola nemůže pro dítě rodiče převážit!)
Střídavá péče je pokračováním rodiny – tedy těch socializačních podmínek, které utvářely jejich současný pocit bezpečí a jistoty – i přes rozvod rodičů.
Ačkoliv je široce znám fenomén, kdy matka brání otci ve styku s dětmi a tyto situace jsou opakovaně soudy řešeny (a znalec se k nim vyjadřoval v rámci svojí znalecké činnosti v řadě posudků vypracovaných na základě zadání soudem nebo soukromými klienty), není znalci znám z české reality ANI JEDEN případ, kdy by otec bránil ve styku s dětmi matce. Popis takových případů nebyl znalci ani dostupný v pramenech, z nichž čerpal výše uvedené informace. Zdá se, že otcové automaticky respektují biologické postavení ženy jako matky, ačkoliv naopak tento respekt v žádném případě není prokazován matkami recipročně.
Z dosavadní praxe je znalci známo, že jestliže je dítě svěřeno po formální stránce do péče otci, pak v postupu času si v podstatě vydobude takovou míru péče obou rodičů, která jemu po psychické stránce vyhovuje a která takřka pravidelně nabývá formy péče střídavé nebo společné.
S jistou dávkou nadsázky by se mohlo hovořit o „svěření rodičů do péče dítěte“ (JUDr. Klára Veselá-Samková), které je schopno korigovat jednání rodičů způsobem, kterého oni pro svoji rozvodovou tenzi schopni nejsou.
Publikováno: PRÁVO A RODINA č. 11/2006
Okomentovat