RNDr. Pavel Rusý
–
„Do tří let absolutně je střídavá péče nevhodná, od tří let do pěti je opravdu velmi pečlivě třeba zvážit, jestli to dítě je vyzrálé, jestli ti rodiče jsou taky na to připraveni…“
Ve své praxi jsem se setkal s řadou úprav střídavou péčí, a to jak dohodou, tak rozhodnutím soudu, případně úprav, kdy soud formálně (kvůli alimentům nebo pro uspokojení ega matky) dítě svěřil do péče matky a otci dal právo tak širokého styku, že se reálně jednalo o střídavou péči v mírně asymetrickém poměru péče každého rodiče.
Většina těchto úprav byla u dětí předškolních i předškolkových, v jednom případě se jednalo i o dítě mladší jednoho roku. O to více považuji výrok pana psychologa za nepodloženou spekulaci, obecné klišé a dogma. Právě u malých dětí střídavá péče funguje výrazně lépe než u dětí větších.
Pan psycholog Jiří Novák (na fotografii) patrně patří do generace dětí, jejichž matky byly bolševikem hnány do práce v půlroce života dítěte. Takže si nepochybně užil „střídavé“ mateřské a institucionální péče ve velmi útlém věku. Je otázka, zda jeho názor (prezentovaný ve vystoupení opatrně odkazem na kolegy) není spíše projevem osobní zkušenosti v útlém dětství. Na druhou stranu, pokud si pan psycholog prožil trauma střídavé péče mateřské a institucionální, vytržen dokonce od obou rodičů, pak bych očekával, že nebude psychologem, ale v lepším případě pacientem psychologa, v horším postiženým psychopatem.
Vada názoru spočívá ve dvou zásadních omylech – psychologickém a právním.
Z psychologického hlediska je to právě malé dítě, pro které je výrazně důležitější osoba pečovatele (pečovatelů) než fyzické prostředí, kde péče probíhá. Rozhodně bude malé dítě spokojenější v přítomnosti známé pečující osoby v cizím prostředí, než v domácím prostředí s cizí osobou. Díky vazbě na osobu matky a otce je pro malé dítě mnohem snazší střídat prostředí, protože pocit bezpečí mu dávají rodiče. S rostoucím věkem nabývají na důležitosti jiné opory dítěte, a to školní prostředí, kamarádi, věci, místo, kroužky a zájmy, sportovní klub a v poslední době i notebook, tablet a mobil. Vazba na pečovatele postupně ustupuje. Proto kritickým místem střídavé péče pro větší děti se stávají právě tyto opory. Nejsem dalek názoru, že střídavá péče je naopak méně vhodná pro děti nad 12 let, kdy vztahy jsou navázány, pevné a k jejich udržování postačuje i občasný kontakt. Naproti tomu u malého dítěte, které si teprve buduje sociální vazby, je častá přítomnost nejbližších osob zcela klíčová. A osobnost dítěte se tvoří nejvíce v předškolním věku. Je toto snad důvod, proč pan psycholog je tak proti tomu, aby v tomto nejdůležitějším období života byl jeden z rodičů vyloučen z běžné péče? Umožňovat střídavou péči dětem až ve věku školním, znamená nejprve jim dušičku pokřivit a pak se ji snažit narovnávat. Jenže v té době, díky jejich pokřivení, absenci zkušenosti s druhým rodičem, je taková snaha už často marná. Právě z psychologického hlediska je nanejvýš žádoucí nařizovat střídavou péči (s uspořádáním adekvátním věku dítěte) u malých dětí.
Z právního hlediska je výrok pana psychologa ještě větší nesmysl, ale pramení z toho, co sám v rozhovoru přiznal, totiž že není právník. Střídavá péče není, jak uváděl, střídání po týdnu, po 14 dnech nebo dokonce po školních pololetích, ale jakékoliv rozvržení péče mezi rodiče se zachováním rovných práv, povinností a odpovědnosti za dítě. Pokud by pan psycholog (a bohužel i většina ostatních psychologů) tuto právní rovinu znal, nikdy by takovou ptákovinu, že je střídavá péče pro děti do 3 let absolutně nevhodná, nemohli vypustit z pusy. Neuvědomují si, že říkají toto:
„Pro dítě do tří let je absolutně nevhodné, aby bylo zachováno jeho ústavní právo, které má garantováno mezinárodní smlouvou od narození.“
Právě u malých dětí je třeba střídavou péči nařizovat, ale přizpůsobit ji (rozsahem péče každého rodiče, rytmem střídání) jak aktuálnímu věku dítěte a možnostem rodičů, tak i budoucímu vývoji. Není fér říct malému dítěti: „Jsi moc malé, nemáš právo na péči otce.“
A k připravenosti rodičů? Proč pan psycholog nenabádá spíše k tomu posuzovat, zda jsou rodiče dostatečně vyzrálí na výlučnou péči jen jednoho z nich? Zda je rodič, jemuž má být dítě svěřeno do péče, natolik vyzrálý, že bude aktivně podporovat péči druhého rodiče a vztah dítěte s ním? Tohle ale soudy a ani psychology vůbec netrápí.
7. 3. 2017 at 2:53
Mohu potvrdit osobní zkušeností, že výlučná péče klade na rodiče daleko větší nárok na osobnostní vyzrálost, než péče střídavá a je to i logické. Osobnostní porucha ve výlučné péči se projeví v plné míře, ve střídavé lze dopad na dítě částečně vyrovnat druhým rodičem. Psychologie a to i klinická totálně selhává, nebo spíš slouží aktuální moci.
Například-předškolní dítě mělo doporučení ze školky k zápisu, ač říjnové, k odkladu povinné školní docházky. Realita- bezbariérově přijat a samé jedničky druhým rokem, vyniká ve všem na co sáhne.
Například za druhé-klinickou psycholožkou provedena klasická selekce
rodiče, těsně před nástupem do školy ( 25 km, proto ta selekce) zadokumentována ospod obtížná artikulace rodiče pečujícího o dítě a až touto změnou poměrů se dítěti umožnilo nabytí ústavního práva na péči rodičů!
Dle psycholožky (napojena na pěstounovod ) by se dítě nedostalo ke střídavé péči, ale hrozící ztráta péče genderově zvýhodněného rodiče se dítěti střídavá péče umožnila.
Realita-dítě působí na učitelku šťastně a uvádí to v záznamech pro soud, vyniká ve všech předmětech, vyniká ve sportu. (2 roky)
Tak kde je sakra to nevhodné prostředí pro dítě? Neměl by se psychický stav dítěte dorovnat kurva k té jejich ideologii???!!!!
Všechno je jen umělá bariéra v jiných zájmech, než v zájmu dětí.
Jak k tomu přijdou ty děti, jejichž sobecké matky nemají potíže se ztíženou artikulací v době přítomnosti ospodu?
Ten systém je naprosto zvrácený a vytváří absurdní situace, ale vyprávějte to lidem, kteří jsou na úrovni a pozicích majora Terazkyho.
7. 3. 2017 at 8:28
Co chcete od soudruha, ktery vystudoval sarlatanstvi v dobe, kdy vedouci ulohu ve state mela strana a ve vychove byla preferovana vyhradne matka. Ma vymyty mozek a uz se z toho nevzpamatuje.
7. 3. 2017 at 11:01
Naprostý souhlas: pro děti nad 12 let, kdy vztahy jsou navázány, pevné a k jejich udržování postačuje i občasný kontakt. Naproti tomu u malého dítěte, které si teprve buduje sociální vazby, je častá přítomnost nejbližších osob zcela klíčová. A osobnost dítěte se tvoří nejvíce v předškolním věku. Je toto snad důvod, proč pan psycholog je tak proti tomu, aby v tomto nejdůležitějším období života byl jeden z rodičů vyloučen z běžné péče? Umožňovat střídavou péči dětem až ve věku školním, znamená nejprve jim dušičku pokřivit a pak se ji snažit narovnávat. Jenže v té době, díky jejich pokřivení, absenci zkušenosti s druhým rodičem, je taková snaha už často marná. Právě z psychologického hlediska je nanejvýš žádoucí nařizovat střídavou péči (s uspořádáním adekvátním věku dítěte) u malých dětí.