Mgr. Martin Fafejta, Ph.D.

Ne, feminismus jim je dává. Tedy abych byl přesný, jak který.

Feminismů a feministek je spousta. Jsou různě radikální, různě ideologické, různě rozumné a moudré. Ale jako u každé ideologie bývají všechny směry házeny do jednoho pytle. A tak je stále častěji slyšet i názor, že za tristní postavení českých otců nemohoucích se dovolat práva na své děti může feminismus, resp. feministky.

Pokud jde feminismu o to, aby ženy nebyly omezovány jen na domácnost a mateřství a mohly se plně angažovat i v jiných sférách, pak by každá feministka měla blahořečit péči o děti, kde se oba rodiče starají rovným dílem. A žena, která se proti takové péči staví s tím, že o děti se mají starat matky, neboť je to přirozené (a otcové by to nezvládli), by měla být každou feministickou organizací považována za tmářku nejhrubšího zrna.

Bohužel to není tak jednoduché. Jak jsem již psal, feminismů je spousta a pro některé je muž nepřítelem číslo jedna bez ohledu na to, co dělá. Existují paranoické feminismy, které jsou přesvědčeny, že všichni muži jsou od přirozenosti psychopatičtí (sexuální) násilníci. Takové feminismy hlásají, že každý sexuální styk mezi mužem a ženou, ať má jakoukoli podobu, je z principu znásilněním. Že každá pornografie vyzývá k násilí vůči ženám, a proto by měla být zakázána. Že každý trochu oplzlejší vtip vynesený mužem před ženou je sexuálním obtěžováním, ne-li rovnou násilím. A pokud má žena pocit, že byla jakkoli mužem obtěžována, má právo jej udat – a když se toto udání ukáže jako nesmyslné, muž nemá žádné právo se jakkoli bránit. Všechny tyto názory jsem viděl v různých feministických spisech, některé jsou dokonce součástmi vnitřních nařízení na některých amerických institucích.

Takový zakomplexovaný feminismus je ovšem pod palbou kritiky ze strany jiných feministek. Feminismus bojuje za práva žen na sebevyjádření a do toho může patřit i účinkování v pornografii, sex podle vlastního přání včetně submisivní role v sexuálním aktu (to mj. tvrdí jedna lesbická autorka, kterou asi není třeba podezírat z toho, že se chce zalíbit mužům). Nezakomplexovaný feminismus odmítá vidět ženu jako automatickou oběť muže a má pro to celkem logický argument. Prohlašuje-li někdo o ženách, že jsou od přirozenosti oběťmi mužů, oslabuje je. Upírá jim schopnost bránit se konkrétním aktům násilí, již dopředu v nich vyvolává strach z mužů. Vlastně jim vštěpuje, že muž bude vždy ten silnější. Bere jim sebevědomí, dělá z nich bezmocné chudinky, které si bez ochrany druhých neví rady.

Nakonec může zakomplexovaný feminismus dojít k paranoickým tezím, že děti musí být automaticky chráněny před svými otci, kteří, ať již se chovají jakkoli, jsou vždy potenciálními násilníky. A takoví lidé, to dá rozum, nikdy nemohou být s dětmi bez dozoru. Věřte tomu nebo ne, ale skutečně jsem se setkal s jedním desaterem jak uchránit děti před sexuálním násilím, kde jeden z bodů matkám radil, ať nenechávají děti samotné s otcem.

Jak jsem již psal, z hlediska feminismu je absurdní tvrdit, že matky mají na rozdíl od otců na děti automatické právo. Proč by feministky neměly být rády, že jsou otcové, kteří se chtějí podílet na péči o děti rovnoměrně s matkou? A ty české feministky, které znám, rády jsou. Tím nechci tvrdit, že nejsou i ty druhé, většinu českých feministek neznám.

Každopádně jsem přesvědčen, že narůst počtu sebevědomých žen (klidně jim budu říkat feministky), které nepovažují děti za svůj majetek, jenž je nutno chránit před vlastními otci, aby ho nezničili, bude pro nás otce jedině dobrá zpráva. Alespoň pro ty z nás, co svoje děti máme rádi. A to vše platí i pro střídavou péči – to bych chtěl zdůraznit, neboť právě s myšlenkami na střídavou péči jsem tento článek psal. Jinak by jeho poselství bylo banální (a patrně by se dobývalo do otevřených dveří).

Převzato z FAFEJTA.BLOG.RESPEKT.CZ