Zdenek Ručka
Naposledy jsem popisoval způsob, jak se dá bezostyšně „bojovat“ o svůj majetek – o děti. Ten, kdo to neprožil, těžko pochopí komplikovanost situace rodiče, který je „ten druhý“. Který má nárok „starat“ se o děti a vychovávat je jen podle představy toho „odpovědnějšího“ rodiče. Pokud se zamyslíte nad tím, co asi prožívají děti, když jim jeden z rodičů neustále opakuje svou pravdu, motivuje je různým způsobem, často na hranici zdravého rozumu, těžko dospějete k závěru, že to nebude mít následky v blízké či vzdálenější budoucnosti. Co asi dětem „šrotuje“ v jejich dětských myslích, pokud poslouchají nesmysly o ubližování, které se sice nekonalo, ale ony to nedokáží reálné posoudit? Pokud systematicky poslouchají „pravdu“ o otci, který nemá o ně zájem, protože je s nimi jen každý druhý víkend. Kdo jim vysvětlí, že o tom rozhodli jiní s vydatnou pomocí jejich milující matky? Je to skutečně těžký a nerovný boj. O to více, že naše společnost je nastavena duchu, že děti prioritně patří matce. A otec…? Někde na konci celého řetězce.
Nabídnu vám další z příběhů již zmíněného muže – otce. Posunu jeho vyprávění o kousek dál a navážu na ty předchozí. Na příběhy muže – otce, který postupně přicházel o své děti. Osobně si myslím, že to všechno nebyla náhoda, ale přesně naplánovaná posloupnost různých „podpásovek“ jejich matky vůči němu a dětem s jasným cílem. Vymazat otce z jejich života.
Protože „křeček“, jehož děti považovaly za nového člena domácnosti, se jako návštěva u otce dětí neprosadil, život šel dál. Čas pomalu a jistě plynul. Otec se snažil s dětmi trávit čas smysluplně a podle možností, které měl. To znamená každý víkend, který dostal k dispozici. A to nejen od „ctěného“ soudu, ale také od manželky. To, že soud určí, kdy má otec „právo“ trávit čas s dětmi, neznamená automaticky, že tomu tak i bude. Matka si například udělá program s dětmi během víkendu, kdy mají být s otcem – výlet nebo oslava. No a co? Vždyť je to v zájmu nezletilých… Logicky z toho vyplývá, že zřejmě nabídne víkend na výměnu… možná… tedy spíše ne. Nebo mohou děti onemocnět. Pokud je to něco vážnějšího, tak převážet děti tam a zpět není ideální řešení. Pokud je to běžná rýma či nachlazení, situace je jiná… ale jen na oko. A o tom je i dnešní příběh. O tom, že pokud jeden z rodičů nechce, tak ten druhý si příliš nepomůže… a opět tahá za kratší konec.
Jeden z víkendů, který měl otec strávit s dětmi, mu matka dětí oznámila, že jedno z dětí je nemocné – mělo zvýšenou teplotu, pokud si vzpomínám na slova otce. Dokonce ho nemoc zlomila v pátek, tedy v den, kdy měly jít k otci. „Malý je nemocný a zůstane o víkendu doma,“ oznámila otci jeho v té době stále manželka. „V pořádku, pokud je to tak, ať se léčí, přijdu pro druhého chlapce a uděláme si víkend ve dvojici,“ odpověděl otec do telefonu. „Noooo, to rozhodně ne… když nepůjde jeden, tak ani druhý,“ kontrovala matka okamžitě a dodala: „Snad bys nechtěl rozdělit naše děti?“ „To je ale přece nesmysl,“ nedal se otec a pokračoval: „Jaký má význam, aby nemocné dítě zůstalo spolu s tím zdravým?“ pokračoval vytrvale. „Řekla jsem, že pokud jeden zůstává doma, tak druhý také. A protože má malý teplotu, tak zůstanou se mnou,“ pokračovala starostlivá matka. „Dobře, ať zůstanou o víkendu u tebe. Takže si vyměňme víkend a já si pro ně přijdu ten příští,“ navrhl řešení otec. „Tak to tedy ne… tvůj víkend je sudý, takže příští je můj,“ zazdila matka celý telefonát a dodala: „Pokud chceš, můžeš se na ně přijít podívat, ale zůstanou se mnou,“ a položila telefon, do kterého hučela jak motorová pila a samozřejmě před dětmi, které slyšel otec z matčina telefonu. Otec tedy zašel pro nějaké ovoce a šel za dětmi alespoň na krátkou dobu…
Před dalším sudým víkendem… telefonát. Manželka otci dětí oznámila, že právě onemocnělo druhé z dětí a tedy zůstanou s ní. Stejná diagnóza, stejný scénář… samozřejmě žádná výměna víkendu, ten jeho přece „vyčerpala zvýšená teplota dětí“ a pečlivý přístup matky znemožnil případnou výměnu… A samozřejmě na závěr tohoto celého je třeba dodat, že otec dostal další mínus od celého svého okolí . Protože děti zůstaly s matkou, která se starala o jejich zdraví a obětovala svůj volný víkend v jejich prospěch a otec si „užíval“ svobodu a volný víkend, protože se dětí vlastně „zbavil“. Přesně takto celou událost vnímalo jeho okolí.
Co tedy zbývalo otci? Co měl vlastně dělat, aby neublížil dětem? Jak se měl bránit před znevažováním jejich matkou a před zraky jeho nezletilých dětí? Není mnoho možností…
Podal žádost o předběžné opatření, kterým žádal soud o zabránění podobným praktikám matky. Přišlo velmi rychle a soud mu dal za pravdu. Myslíte si, že to bylo jeho vítězství? Omyl. Matka se rozhodla nerespektovat toto předběžné opatření, vůči kterému se odvolala na vyšší soud. Uvedla, že nic hrozného se vlastně nestalo, že ona je ochotna, nápomocná, vstřícná, že nikdy nebránila a nebrání tomu, aby děti trávily čas se svým otcem… a… krajský soud zrušil předběžné opatření toho okresního… Co dodat? K tomuto všemu je nutné počítat s časem, který znovu uplyne do rozhodnutí soudu a množstvím dalších polopravd a lží, kterými matka neustále dopuje děti, o otci, který je vlastně velkým břemenem a přítěží pro ni a samozřejmě pro „její“ děti. A případné sankce vůči rodiči, který si dovolí podobné chování? Téměř žádné, velmi chabé a snadno zpochybnitelné. Stačí se tvářit, že to vše je v zájmu dětí, rozhodně v tom není žádný jiný úmysl. Formální sice existují, ale jejich využití v reálném životě – minimální. A i kdyby se uplatnily na jednoho z rodičů, je to opět jen voda na jeho mlýn. Snadno vysvětlí svým ratolestem, že jim ten druhý rodič zas a znovu ubližuje…
Bohužel takto funguje spravedlnost na slovenský způsob. Pokud máte správné lidi na správných místech, můžete lhát, kolik jen chcete. Tehdy nic nebrání tomu, aby se lež stala pravdou. A jak se v jedné písničce zpívá: „… pravda vítězí…“ Škoda však, že ta pokřivená… ta skutečná je často jen zbožným přáním.
Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
27. 4. 2016 at 1:52
Ano tak takhle je to realita. Snad jen ještě je matka vstřícná umožní otci na dvě minuty nemocné děti vidět a předat pomeranče. Ve skutečnosti měsíc otec děti neuvidí. A že by mu dal za pravdu opatrovnický soud, to už je jen fantastická litaratura, leda by se spletl. To se mi stalo, byl to odvolací soud a dal v předtištěném usnesení za pravdu matce – odvolatelce a vůbec nepostřehl, že odvolatelem byl otec. To byl pak správný zmatek. Ovšem odklizeno poté bylo tím, že stejně už dítě je po nemoci tak už se tím nebudeme zabývat. Scénář pak s posvěcením nepostižitelnosti matka několikrát zopakovala.
27. 4. 2016 at 10:56
Na podobný typ matek je třeba jít drsně, tady jde gentlemanství stranou, na hrubý pytel hrubá záplata. Ano, jdu se podívat na situaci, na místě posoudím, je-li tzv. nemocné dítě schopné převozu. Věřím, že v podobných situacích často ano, pokud ne, beru s sebou stoprocentně to zdravé nehledě na kecy bývalky. Kdo ustoupí jednou, bude ustupovat pořád, tady nejde o byznys, ale o zásadu.
27. 4. 2016 at 11:49
Ano,pro OSPODa leckdy i pro soud je „výhodnější“ jít na ruku matce ,zjednoduší si tak práci.Ale jaké to má následky pro děti? Ani u soudu se neřeší když matka prokazatelně nemluví pravdu ,nikdo ji nepotrestá….A naše slavné OSPODy?Ty si samy dovolí podávat lživé zprávy,jít proti otcům ,nehájí zájmy dítěte….A potrestá je za to někdo? V dnešní době kdy si každý hlídá „teplé místečko“ se přece nebude nikdo pídit po pravděa chtít prorazit tu hradbu zloby a nenávisti.
27. 4. 2016 at 14:20
Ano, toto je ze zivota. S ex jsem prozil identickou situaci. Avsak ma ex je vyjimecna, kazdyjeji podraz je kreativni, obohaceny o originalni rozmer. Moje ex nevydala dite, s tim ze je nemocne. Kdyz jsem sel na Ospod, ex tam uz byla a ja se od socialni pracovnice dozvedel,ze moje dite se nakazilo u mne salmonelou a moje ex ho zachranuje. Mel jsem navrch Krajskou hygienickou stanici…
27. 4. 2016 at 14:32
Nakonec se ukazalo, ze nekolik deti ze skoly je namazeno salmonelou taky a pozdeji se zjistilo, ze to bylo z jednoho konkretniho jidla. Vysledek: dite jsem 5 tydnu nevidel. Prisel jsem o 2×4 dny s deckem. Ztratil jsem to nejcennejsi : CAS.
2. 5. 2016 at 8:31
Môj syn mal jedneho času kašel. Bral som si ho na víkend ako takmer zdravého. V nedeľu sa mu zvýšila teplota na 37 a nastal cirkus. V pondelok k lekárovi a zápal priedušiek. Samozrejme kto za to mohol som bol ja a tak mi nasledujúci víkend syna nedala a samozrejme ani dceru. Na další som sa dozvedel, že synovi zistili pľúcne chlamídie. Trochu som pátral a zistil, že priebeh choroby je nasledovný: niekoľkodňový kašel, teplota…následne akoby uzdravenie…následne zápal priedušiek. Takže v čase keď bol u mňa, bol práve „zdravý“. Keďže mu nerobili vyšetrenie na chlamídie a neliečili ho, nasledoval zápal. Že som v tom bol nevinne, s tým som samozrejme nepochodil, ale deti sa aspoň dozvedeli, aký som nezodpovedný…vlastne ako vždy.