Hana Soudná
Je mi 35 let. Manžel mě po několika letech manželství podvedl a s milenkou se mu narodila dcera Jennifer. Po dvou letech snahy se s tím smířit jsme se nakonec rozvedli. Naší dceři Sáře byl v té době rok a půl. Vzhledem k tomu, že jsem byla přítomna jeho tříleté každodenní snaze za jakoukoliv cenu zůstat jeho první dceři Jennifer tatínkem a jeho marné snaze ji získat do střídavé péče, věděla jsem, že s naší dcerou Sárou to nebude jinak.
Představa, že moje milovaná holčička mne bude muset opouštět, budu dlouhých 7 dnů bez ní, tu nekonečnou dobu, kdy bude se svým otcem, byla pro mne téměř nepředstavitelná. Snad strach, nebo soucit s jejím otcem a mým manželem, který nakonec pro to, aby získal svou první dceru Jennifer, vzal už ze zoufalství spravedlnost do svých rukou a střídavou péči si v podstatě doslova „vydobyl“, způsobil, že jsem se střídavou péčí souhlasila.
Tak se naše dcera Sárinka v jejím roce a půl dostala do střídavé péče. Můj bývalý manžel mne chápal a souhlasil s poměrem 8:6 pro mne. I tak ale prvních několik cyklů, kdy mne dcera opouštěla, bylo pro mne hrozných. S postupem času dcera začínala mít rozum a já zjišťovala, že se na změnu a přechod k tatínkovi těší. Zase opačně, když byla u něj, těšila se na změnu zpátky ke mně. Proto jsem se postupně se střídavou péčí i vnitřně smířila. Sárinka se naučila mít své vnitřní hodiny a pravidelně se na změnu k druhému rodiči těší.
Dnes, po čtyřech letech, si snad ani neumím představit, že by to mělo být jinak. Pozitiva střídavé péče, samozřejmě kromě toho, že dítěti zůstanou oba rodiče, kteří nemají tendenci jeden druhého před dítětem špinit, jsou i v tom, že dítě se nestane závislé na jednom z rodičů. Mnohem snadněji snáší odloučení, je přizpůsobivější na přechody do jiných kolektivů, např. školka, školka v přírodě. Další pozitivní věcí je, že dítě má více přirozených, rovnocenných vzorů chodu domácnosti a v dospělosti tím pádem může čerpat ze dvou způsobů vedení života.
Negativa a tíhu střídavé péče po zkušenostech vidím spíše pro naše nové partnery, než pro děti jako takové. Naši noví partneři musí chápat, že běžně komunikujeme s našimi expartnery, otci našich dětí. Musí to respektovat a vím, že je to někdy těžké, ale za šťastné úsměvy našich dětí to určitě stojí. Chtěla bych proto poděkovat mému příteli Jirkovi za to, že ho mám, a hlavně za to, jaký je.
8. 3. 2011 at 16:52
Přísahám že jo a musím přiznat že s ex velmi dobře vychazíme
8. 3. 2011 at 20:55
Hanko, jsi inteligentní člověk!!!!
10. 3. 2011 at 15:51
Gratuluji Vám Hanko, že jako jedna z mála matek v tomto stavu jste měla rozum na správném místě. U Vás je vidět, že Vám opravdu šlo o děti, a svoje trápení jste odsunula na druhou kolej. Zasloužíte si cenu za vzornou mámu…
11. 3. 2011 at 8:02
Děkuju Marku, jsem moc ráda že je dcera šťastná.
14. 3. 2011 at 9:27
Je úžasné, že jako matka víte v čem tkví štěstí Vašeho dítěte. Štěstí dítěte není rovno výši alimentů, o které se některé matky tak urputně soudí a zároveň blokují vší silou styk dítěte s otcem. Děkuji bohu, že stejně tak jako Vy znáte pravé štěstí svých dětí, tak i má nová partnerka, které si nesmírně vážím. Bylo by fajn na tomto světě, kdyby existovalo více takovýchto žen…
… Je mi líto mého syna, že jemu se nepoštěstilo mít takovouto mámu… 
5. 4. 2011 at 21:08
se zatajeným dechem jsem četla celý článek a čekala kdy přijde to „ale“. A ono nikde. Kéž by bylo víc takových matek!!! Děkuji že jste.
25. 4. 2011 at 9:47
Po přečtení jsem změnila názor na péči o díte po rozvodu. Miminko mám zatím v bříšku a tak si to nedovedu představit. Začátek bude těžký jak sama píšete, ale doufám že to také zvládneme všichni tři. Děkuji za povzbuzení a přeji Vám hodně štěstí a lásky v životě.
26. 4. 2011 at 10:35
Taky bych přala některým dětem po rozvodu rodiče jako má naše dcera 🙂 Děti přece za nic nemůžou….a mstít se přes ně? No to je přece děsný
28. 4. 2011 at 13:30
jen bych chtěla Hanko poprosit jestli mě můžeš kontaktovat na mail pavlahrbacova@seznam.cz mám některé otázky a chtěla bych znát odpovědi. Předem děkuji a přeji pěkný den
29. 8. 2011 at 19:41
Já mám přítele, který má 3 děti ve střídávé péči, 3, 5, 9 let, musím říct, že jen a pouze díky laxnímu přístupu protistrany to funguje relativně v pohodě, samozřejmě, jsou problémy oblečení, škola, nový partneři protistrany… ale ve výsledku musím uznat, že s dětmi o všem mluvíme a nestěžují si… vše ukáže čas.Ale holky mám ráda a jsou „moje“ holky. Snažíme se děti chránit, před hádkami… a když už jsou vždy si s nimi na toto téma promluvíme. zatím je to týden a týden, ale není sebemenší problém se přizpůsobit jejich potřebám i našim… Já jako dítě z rozvedené rodiny, bych byla šťastná, kdybych mohla mít takový nadstardant jako „naše“ děti. dvoje vánoce, 2 víc babiček… Samozřejmě záleží na okolnostech,někde to jde někde ne… nejdůležitější je brát dítě jako pevný bod, kterému by se mělo „všechno“ přizpůsobovat, jeho potřebám a ne brát jako horký brambor, který lítá, podle potřeb rodičů… Oba rodiče, musí být inteligentní bytosti a musí dělat vše pro dítě… Hádky budou nesmírné a jsou, žabomyší hádky o tom co k čem ládí (oblečení) kdo může za 5 ve škole, proč nemá ostříhané nehty, kdo bude na OČR, není to sranda… ale děláte to pro ty děti…!!!!! Nejhorší je tlačit něco dětem do hlavy a maminka tohle… ne, ale když holky příjdou a řeknou a mamka říkala, tak řekneme svoje… ale snažíme se podporovat vztah k matce, ikdyž jí nemám ráda… ale pořád něco vyrábí pro maminku, z dovolený posíláme pohledy… prostě a jednoduše co střídavka to boj o něco jiného. není to sranda, ale je to nejlepší pro děti… aspoň pro ty naše ano…