Jindřich Brož

Matriarchát

Jestliže jsem se rozhodl ve své práci alespoň zhruba popsat vývoj postavení ženy ve společnosti, nemohl jsem vynechat jedno (zatím jediné) období v historii, během nějž měla žena ve společenském životě výsadní postavení. Toto období dějin se nazývá matriarchát – vláda matky, respektive vláda ženy.

Žena v té době získala postavení, jaké v pozdějších společnostech nemělo obdoby. Žena a potažmo matka se totiž stala skutečnou vládkyní svého rodu. Tato její role byla dokonce silnější než role muže v patriarchátu.

Společnost, v níž vládla žena, se ovšem od společnosti patriarchální velmi odlišovala. Tato odlišnost nepramenila pouze ze skutečnosti, že žena zaujímala výsadní postavení; byla hlubšího a zásadnějšího rázu a nakonec, s tím jak se matriarchální společnost vyvíjela, se také stala příčinou jejího pádu.

Jak ale vypadala společnosti v době matriarchátu? Co vedlo k jejímu úpadku a pádu a jaký byl důvod nástupu společnosti patriarchální?

Jako je ve společnosti patriarchální základní sociální skupinou rodina, v matriarchátu tuto roli plnila rozsáhlejší a strukturovanější sociální jednotka, tzv. gent. Hlavou gentu byla nejstarší žena rodu – pramáti. Od jejího rodu se také odvozovaly rody všech žen; ty patřily k jejímu pokolení. Pojala-li žena patřící k určitému gentu za manžela muže z jiného gentu, přijal muž jméno gentu, kdo nějž se přiženil, a všechny děti zrozené z tohoto spojení automaticky patřily k pokolení své matky, tedy do pokolení pramáti. Matka zde tedy byla skutečnou hlavou „rodiny“, čímž bylo podmíněno právo mateřské, od kterého se uplatňovaly jak nároky na příslušnost k rodině, tak právo dědičné. Tento vztah je patrný také v tom, že se v té době mluvilo o mateřství místo o otcovství, o matce rodiny místo o otci rodiny a podobně.

Majetkové poměry v gentu spočívaly na bázi majetkového společenství a jakémsi komunistickém hospodářství. Důsledkem bylo, že pokrevní rodiny měly jen velmi malý osobní majetek a že prakticky veškerý majetek patřil nadřazené sociální skupině – gentu.

Žena v gentu byla vedoucí postavou jak v životě domácnosti (myšleno ve vztahu žena-muž), tak v rámci gentu celého. Žena na nejvyšším hierarchickém stupni, tedy matka rodu, měla moc soudní a náboženskou. Tento stav se projevil i v mytologii, v níž existuje řada bohyň – Ceres, Démétér, Ladona a další. Za povšimnutí stojí, že tyto ženské bohyně byly vždy zpodobněním plodivé síly přírody.

Žena v té době platila za nedotknutelnou. Vražda ženy-matky byla nejhorším zločinem a jeho spáchání bylo důvodem ke krevní mstě. Ta byla výhradní záležitostí všech mužů gentu, kteří měli za povinnost trestat i všechny zločiny a bezpráví, jež se staly na úkor gentu, ke kterému náleželi. Na mužích závisela také obrana gentu a území, jež obýval.

S rostoucím počtem obyvatelstva vznikla řada gentů založených na sesterské bázi, které se pak slučovaly pod gent mateřský, jenž byl určován rodem. Tyto organizace se spojovaly až po úroveň kmene. Struktura takovýchto organizací byla tak pevná, že se její princip uchoval i v době, kdy gentové uspořádání již upadalo. k největším problémům těchto sociálních skupin patřilo, že v původních gentech byl tabuizován incest. Incestem se však nerozuměl sexuální styk pouze v rámci pokrevní rodiny, nýbrž v rámci celého gentu. Toto omezení pochopitelně vedlo k rozpadu gentových skupin.

Další změny ve společnosti přinesl vývoj hospodářství. Dokud byla výroba životních prostředků na nízkém stupni a uspokojovala jen skromné společenské požadavky, byla činnost ženy i muže prakticky nediferencovaná. Se vzrůstající vyspělostí vědomostí a techniky však nároky společnosti rostly, a tak vznikla potřeba specializace. Ta potom umožnila obsáhnout větší množství práce a zefektivnit výrobu. Došlo-li však k dělbě práce, muselo také dojít k dělbě její výsledků. Rybolov, chov dobytka a lov zvěře, to vše vyžadovalo zvláštní vědomosti a úzkou specializaci. Tu prokazatelně lépe obsáhli muži, kterým pak připadlo za úkol vytvořit si nástroje potřebné k jejich činnosti. Se vznikem zemědělství se tato situace ještě více prohloubila. Společnost najednou získala bohatství, jež velmi převyšovalo její nároky. Vzhledem k tomu, že na nadprodukci měl největší zásluhu mužský prvek, začali se muži pomalu stávat majiteli bohatství a jejich činnost se rozrostla o obchodování. Vznik obchodu a jím zapříčiněný nástup relativního blahobytu byl důsledkem masivního nárůstu obyvatelstva, které ke svému přežití potřebovalo stále větší prostor, což zase bylo příčinou bojů o půdu mezi jednotlivými genty. Potřeba lepších zbraní a nástrojů dala podnět k vytvoření třídy řemeslníků, která měla zájmy zcela jiné než zemědělci. Tyto změny pak přivodily rozhodující fázi ve změně společenského zřízení.

Přestože se muž stal v důsledku své činnosti vlastníkem stád, nástrojů, půdy, zbraní a později i peněz, nemohl se svým majetkem volně nakládat, neboť až dosud platilo staré gentové zřízení a stále, i když ve zmenšené míře, přetrvávalo společné hospodaření. Mužův vliv na rozhodování v gentu byl navzdory jeho nepopiratelné vůdčí hospodářské roli velmi omezen. Dalším problémem bylo, že gentové matriarchální zřízení zamezovalo dědění v otcovské linii, a to způsobilo, že pokrevní děti zemřelého otce neměly šanci získat jeho majetek. Tento stav pochopitelně nebyl udržitelný. Postupem času se začal gent pod tlakem mužů rozpadat a vznikla nová autonomní sociální skupina – párová rodina.

Tato sociální skupina již byla založena na majetku soukromém a dědictví přecházelo v mužské linii, neboť muž byl prvopočátečním tvůrcem majetku. Gent se stal pouhým náboženským útvarem a ztratil jakýkoli hospodářský význam. Mateřské právo zaniklo a vzniklo právo otcovské.

Nastal patriarchát.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST