Bc. Jiří Aujezdský, DiS.

Každý z nás určitě někdy slyšel od naší babičky či dědečka věty: „Ach, vy mladí, to, co si dovolujete, to bychom si ve vašich letech nikdy nedovolili. Jste čím dál horší, lenivější, nechcete se učit, nevážíte si věcí, které máte.“ Podobných proslovů nebylo zrovna málo. Podobný efekt po určité době nastává i u nás samotných. Stačí, když se projdeme kolem základní školy a nestačíme se divit, jak se deváťáci oslovují tituly, kterými se odborně označují lidé chabého intelektu. V lepších případech označí svou kamarádku synonymem pro pořádně tučný kus hovězího dobytka.

V tramvajích vídáme party středoškolních puberťáků majestátně vysedávajících, jako by přímo osvobodili celé město, aniž by se dovtípili nabídnout své místo starší osobě.

Generace od generace se samozřejmě liší a možná taky zhoršuje, ale ne snad tak rapidně, jak je nám zmiňováno. Vše záleží na našem úsudku, který se postupem let vyvíjí, mění se naše vnímání světa a jeho hodnot. Ruku na srdce, kdo z nás v mládí nebyl zčásti rošťákem? I my jsme občas provedli nějakou tu klukovinu. Úsměvným příkladem může být vzpomínka na film Šakalí léta zasazený do šedesátých let. V něm kluk tátovi chodil se džbánem pro pivo. Jednou provedl lumpárnu, že pivo s kamarády vypili, avšak domů nemohl jít s prázdnou. Problém jednoduše vyřešili namočením do prázdného džbánku. Co se dělo doma, nemusím jistě popisovat.

Mladší generace byly vždy trnem v oku těch starších a tak tomu bude i nadále. To je jistá, neměnná skutečnost. Co se však mění, jsou novější možnosti a prostředky, kterým se mladší ročníky přizpůsobují vždy lépe. Tímto nemám v úmyslu hájit mladé výrostky. Je bezpochyby jistým faktem, který snad netřeba připomínat, že starší lidé byli už od prvních pravěkých kultur bráni s úctou, pokorou, přistupovalo se k nim jako k moudrým lidem, jejichž vysoký věk jim dal mnoho cenných zkušeností, které mohli předat dále. Byly jim přidělovány ty nejváženější funkce, jako v radách starších, na pozici šamanů a podobně. Bohužel k dnešním seniorům se přistupuje zcela opačně. Stávají se snadným terčem útoků podvodných prodejců, zlodějů a nezřídka také šikany a násilí přímo ze strany rodiny, ve které je jejich dědeček či babička škaredým výrazem „na obtíž“ a zajímají se o ně jen v době vyplácení důchodu.

Podle mého názoru by se výše zmíněné dalo možná zčásti zařadit pod hlavičku „generačního problému.“ Ale právě tohle označení může být taky výmluvnou zástěrkou pro všechny, kteří za ní skrývají svou neloajalitu, neúctu a nekopromismus ke starším. Na závěr bych chtěl poradit, ať se každý z nás chová k druhým tak, jak by si přál, aby se ostatní chovali k nám. I my jednou budeme chtít, aby se k nám ostatní chovali s úctou a pokorou.

Autor provozuje internetový portál I-SENIOR