Miloš Motoška

Jsem na Karpathosu. Předposlední řecký ostrov, vystrčený daleko do Středozemního moře pod asijskou část Turecka. Karpathos je divoký svými skalnatými horami, silným větrem a nebezpečným pobřežím plným zrádných útesů. Ostrov, jeho obyvatelé a jejich předkové mají za sebou strastiplnou historii. Možná díky tomu všemu je toto místo tak originální a dodnes velice autentické. Jasně, že mají televizi, internet, mobily a tablety! Ale nějak se do toho nehrnou.

Procházím uličkami vesnice Olympos a vůdčí pozici žen znovu zažívám na vlastní kůži. Na Karpathosu a zejména v horských vesnicích funguje dodnes matriarchát. Žena je pilířem všeho. Má řídící funkci v rodině i v živnosti. Žena má na starost veškerou denní práci v domácnosti, na poli i v živnosti. Krámek nebo hospodu tady většinou vede žena. Jindy je žena na lodi prvním důstojníkem, který (která) má na povel celou posádku (kromě muže – kapitána, jenž je u kormidla). Jindy tu žena řídí turistický autobus a klidně po cestě opraví i jeho poruchu. Dědičkou rodinného mění je na Karpathosu prvorozená dcera (nikoliv syn!). Pokud se mladší dcery neprovdají, často žijí v rodině nejstarší sestry. Vlastně tady běžně celá široká rodina žije dost pospolu. Je to výhoda při přirozené výchově dětí v celé komunitě. Děti se učí jedno od druhého.

Muž pomáhá ženě s veškerou denní prací, zejména na poli a v živnosti. Muž je navíc napojen na přírodu a na tradice po předcích. Tak, že chodí lovit na moři i na souši (většina karpathoských mužů několikrát týdně). Veškerou přípravu k lovu vykonává sám, bez pomoci ženy. Muž dále hraje na hudební nástroj a zpívá, často i dobře tančí. Nástroje mají na Karpathosu svoje, specifické. Je to lyra (malé housličky se 3 strunami) a tsambuna (funguje podobně jako dudy). Takové nástroje si místní zde vyrábějí, a to výhradně muži (tradice po předcích).

Funguje to. Rozvodovost je velice nízká. Kladu si otázku, čím to je? Možná tím, že muž i žena mají svoje role jasně dané (přírodním i sociálním prostředím, tradicí, …). Taky asi tím, že muž i žena jsou s svými rolemi v souladu. Každý má to své. A bezesporu tím, že mezi sebou nesoupeří, kdo je v čem lepší! A navíc, nepletou se jeden druhému do toho, za co má odpovědnost ten druhý.

Žena nemrmlá a nespoléhá na pomoc s prací, za kterou je odpovědná. Muž zcela svobodně pomáhá a nekybicuje ženě do toho, jak to má udělat. Pomoc ženě ovšem nemůže být na úkor jeho činnosti. Žena tak má prostor pro svou vrozenou starostlivost, pracovitost a intuici (při řízení). Muž má zase svobodu pohybu (lov) a prostor pro svou tvořivost (múza). Tak vede muž rodinu duchovně.

Jak to mají v intimitě, to nevím. Nikdy jsem se na to neptal. Jasně, platí zde monogamie. Pokud by náhodou muž při „cestě z lovu“ přičichnul k jiné ženské kráse, jistě by se s tím nesvěřoval. Stejně tak žena, pokud by si dopřála ojedinělou noc extáze s jiným mužem (nejlépe s cizákem a když by manžel byl mimo ostrov…), nesla by si své tajemství zřejmě až do hrobu. Jakoby bylo důležitější utajit to spíše před komunitou vesnice než před samotným partnerem. Tím jejich tajemství může (zcela nevědomě!) jejich manželský vztah vlastně i stmelovat…? Nebo už jdu příliš hluboko…?

A tak se muž vrací z (často nebezpečného) lovu do fungující domácnosti. Svoji energii načerpanou v přírodě předává vyhlížející ženě, šťastné z jeho návratu. (Jakoby úlovek byl až druhořadý, ale není…). Žena dává svou lásku muži i dětem teplem rodinného krbu. Žena řídí, muž směřuje…