Střídavce se ozval tatínek, jenž by se rád podělil o své zkušenosti se situací, která je mnohým dobře známá. Se situací, kdy matka usiluje o minimalizaci styku dítěte s otcem a snaží se diktovat míru tohoto styku. Účelově proto podal návrh na svou výlučnou péči, ačkoliv chtěl „pouze“ nepřijít o dítě a obhájit jeho právo na oba rodiče. Protože by nerad protistraně ve svém případě odkryl karty, přál si zůstat v anonymitě. Jeho názory jsou velmi dobře vyargumentované, a proto jsme jeho přání výjimečně vyhověli. Říkejme mu tedy třeba Karel. Jaké jsou jeho zkušenosti a postřehy?

Základní chybou, které se otcové v této situaci dopouštějí, je ztráta iniciativy. Je třeba být zásadně a vždy o krok napřed před matkou. V případě, že jste se dostal do konfliktu s matkou svých dětí, kdy je již zcela prokazatelné, že bude tvrdě požadovat velké omezení vašeho výchovného vlivu na dítě a omezení styku, je třeba začít neprodleně jednat.

První, co musí otec udělat, je promyslet, jaké má možnosti a reálný zájem o dítě pečovat. Zda je schopen a ochoten péči o dítě přizpůsobit svůj nový život. To bývá pro otce velmi obtížná otázka – ve fungujícím vztahu měl zpravidla roli, která vyžaduje významnější změnu jeho života, než je tomu u matky. Navíc musí spoléhat jen na vlastní síly z pohledu zajištění financí jak pro sebe, tak pro dítě. Nemůže si dovolit počítat s významnou finanční dotací od matky. Což v případě matek zpravidla neplatí a s finanční podporou otce dopředu kalkulují.

Po rozmyšlení, jaké péče je otec schopen, si musí stanovit cíl, který bude prosazovat. Zásadně je potřeba ten cíl stanovit vyšší, než jakou úpravu péče by si otec představoval. Těžko lze očekávat, že při stanovení prosazovaného cíle stejného, jako je skutečný, bude tohoto cíle při současném stavu opatrovnických sporů dosaženo.

Co tedy považujete za vhodné dělat v situaci, kdy otec chce a může o dítě pečovat?

Pokud objektivně nelze mít námitek proti péči ani jednoho z rodičů a oba rodiče mají stejný zájem a možnosti o dítě pečovat, jako optimální úprava se nabízí střídavé péče. Takže považujme střídavou péči pro účely tohoto článku za skutečný cíl otce. Prosazovaná úprava tedy nemůže být jiná, než výhradní péče otce.

Jak ale obhájit tento požadavek a zároveň prokázat respekt k rodičovským právům matky a právu dětí na oba rodiče? Pomůže nám základní moderní princip posuzování svěření do péče, který se odrazil i v některých judikátech:

Omezit rodičovská práva svěřením do výhradní péče lze pouze tehdy, pokud jeden rodič prokáže sníženou rodičovskou odpovědnost druhého rodiče. V případě, že sníženou rodičovskou odpovědnost druhého rodiče neprokáže, a přesto bez relevantního důvodu a prokázání zájmu dítěte nesouhlasí se střídavou péčí, je to důvod pro svěření dítěte do výhradní péče druhého rodiče.

Karle, jak by tedy měl podle vás otec konkrétně postupovat?

Tento právní přístup je třeba využít ještě před zahájením soudního sporu. Otec by měl tedy po rozchodu rodičů – v době tzv. neupravené péče – trvat na rovnoměrné péči o děti. Pokud už na začátku ustoupí tlaku matky, dosahování vyššího podílu péče a širšího styku je výrazně obtížnější.

Zároveň by měl co nejdříve kontaktovat OSPOD, seznámit je se situací, nechat založit spis a uvést, že po rozchodu rodičů považuje za nejvhodnější úpravu pro dítě střídavou péči (zde se formuluje optimální cíl při spolupráci matky). Důležité je prokázání reálného zájmu a schopnosti o dítě dlouhodobě pečovat. Dále by měl otec požádat OSPOD o svolání schůzky obou rodičů k dojednání úpravy výchovy po rozchodu rodičů.

Zde je klíčové místo pro návrh na úpravu. Pokud matka neakceptuje schůzku nebo nebude bez zjevného důvodu ochotna podepsat před OSPOD dohodu o zatímní úpravě výchovy formou rovnoměrného střídání péče, je to pro otce impuls pro využití výše uvedeného právního přístupu. V souladu s ním nepožadovat střídavou péči, ale péči výhradní, s odůvodněním, že matka bezdůvodně brání zatímní dohodě o péči střídavé. Otec si tím ponechává respekt k právům matky, kdy v případě jejího souhlasu a dohodě by na střídavou péči přistoupil, ale v situaci neochoty matky k jednání nebo k dohodě požaduje péči výhradní se širokým stykem dítěte s matkou.

Protože se snažíme respektovat právo dětí na oba rodiče, dosud jsme doporučovali trvat i při nesouhlasu matky na střídavé péči (viz například článek Jak získat střídavou péči). Je ovšem pravdou, že soudy mají často tendenci dělat jakési kompromisy ne mezi péčí jednoho či druhého, ale mezi návrhy obou rodičů…

Za skutečně nevhodné a škodlivé považuji žádat o střídavou péči v případě militantních matek. Zde je nutné navrhovat výhradní péči otce. A hrubou chybou je požadovat vydání předběžného opatření na úpravu styku v situaci, kdy matka uchvátí dítě a efektivně brání kontaktu. Soud buď nevyhoví, nebo upraví styk takovým způsobem, že z otce udělá víkendového strýčka. Tím zpravidla šance na jakýkoliv důstojný podíl péče otce končí.

Při bránění ve styku s dítětem není podle mého soudu jiné cesty, než nashromáždit dostatek důkazů o tomto bránění a diktátu matky a následně převzít i bez souhlasu matky dítě do své péče. Dítě pak matce nevydat do té doby, než bude dosaženo dohody před OSPOD o zatímní rovnoměrné péči. Jednání o této dohodě je potřeba zahájit neprodleně po převzetí dítěte do péče, včetně informování OSPOD o zahájení takového jednání.

Je nutné mít připraven rozumný návrh na úpravu péče, bez omezení péče kteréhokoliv z rodičů – k prokázání toho, že převzetím dítěte nechce otec v žádném případě omezit práva matky, ale pouze obhájit práva dítěte a svá. Pokud matka na takový návrh nebude ochotna přistoupit nebo o nějaké vyvážené alternativě jednat, prokazuje tím, že je to ona, kdo chce v rozporu s Ústavou omezit práva dítěte a druhého rodiče. K tomu je oprávněn výhradně soud, a to ještě pouze při prokázaném zájmu dítěte na tomto omezení.

Karle, v čem vidíte výhody a naopak úskalí vašeho postupu?

Je třeba využít práv, která oba rodiče v době neupravené péče mají, tj. mohou se o dítě starat nebo je mohou svěřit do péče třetí osoby, která není bez souhlasu rodiče oprávněna dítě vydat druhému rodiči. Samozřejmě je potřeba se připravit na hysterickou reakci matky, možnost, že bude volat policii, oznamovat únos a další nesmysly. Proto je vhodné, aby otec měl s sebou vždy rodný list dítěte (za 100 Kč lze na matrice dostat duplikát), prokazující jeho otcovství a legálnost pobytu dítěte u něj.

Matka se při správném provedení naznačeného postupu dostává do pozice, buď že musí jednat o dohodě, nebo dohodu před opatrovníkem sjednat a pak porušit (což lze s úspěchem využít při soudním jednání jako ignorování veřejných autorit). Nebo bude muset ona žádat o nařízení předběžného opatření na úpravu styku nebo zatímní svěření dítěte do její péče.

Ovšem otec už v té době bude mít prokázáno, že o dítě je schopen se samostatně a dlouhodoběji starat, že dítě v jeho péči nijak nestrádá. Proto bude mít soud velmi ztíženou pozici pro případné svěření dítěte do péče matky nebo dramatické omezení styku dítěte s otcem. Podstatná je v tomto období prokazatelná osobní péče otce a její dokumentování, možnost ji doložit svědecky, ideálně i od OSPOD. Velmi vhodné jsou návštěvy OSPOD s dítětem, aby úřad viděl péči v reálu.

Co když přesto soud bude preferovat matku?

Pokud by přesto matka dosáhla nařízení předběžného opatření o svěření dítěte do její péče, je nezbytné využít odůvodnění tohoto rozhodnutí a v odvolání se pokusit ho zvrátit. Pro toto odvolání je důležitá právě ta dosavadní bezproblémová realizace styku, nabídka na jednání o vyváženém podílu péče a naopak prokázání původní snahy matky péči otce omezovat. Je vhodné použít zákon o rodině, kde je jednoznačně řečeno, že pokud to poměry vyžadují, může soud styk upravit, ale omezit ho smí pouze při prokázaném zájmu dítěte. A stanovení pouze víkendového styku je omezení – není možné jej tedy nařídit, pokud není odůvodněn zájmy dítěte:

§27 (2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině.
§27 (3) Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáže.

Nastavením vyváženého podílu péče o dítě před samotným jednáním soudu pak otec významně posiluje šanci na výhradní péči o dítě nebo na střídavou péči stanovenou soudem.

Děkujeme vám za rozhovor.