PhDr. Jana Nováčková, CSc.

20. Odpor proti změně lze pochopit, ale i překonat

Ačkoliv tradiční škola nás učila především „jediným správným“ odpovědím a věnovala poměrně málo pozornosti dovednosti formulovat otázky, zkusme si položit v závěrečné kapitole několik klíčových otázek o našem vzdělávacím systému. Sama první otázka – zda něco měnit – je pro mnoho lidí ohrožující. Změna je zátěží, a to dokonce i tehdy, když jde o změnu chtěnou a pozitivní. Odpor proti změně lze pochopit, lze jej ale také překonat.

Nikoliv srovnávání, ale analýza vlastních potřeb

Místo toho, abychom diskutovali o potřebě změny vzhledem k našim vlastním potřebám, odvíjejí se často argumenty pro i proti od pouhého srovnávání se zahraničím. Nejsnadněji porovnáme to, co je objektivně měřitelné, a tak vědomosti (faktografie) se nabízejí na prvním místě. Neměli bychom se však ptát, zda mají naše děti lepší vědomosti než malí Němci, Francouzi, Dánové, Američané atd., zda lépe uspěly v nějakých soutěžích či olympiádách, ale zda tyto vědomosti jsou právě tím, co potřebujeme, abychom zlepšili naši současnou hospodářskou i společenskou situaci a abychom obstáli i v budoucím vývoji. K tomu snad jen poznámku, že nikdo z těch, kteří usilují o změnu školy po roce 1989, nikdy nehlásal přejímání cizích školských systémů.

„Netahejte nám sem americké školství“

„Objevovat objevené“ je však opravdu neefektivní způsob pokroku, proto zprávy o tom, jak to kde ve světě dělají, by měly být přijímány mnohem vstřícněji, měly by být analyzovány se snahou pochopit, proč se dělá to či ono, jaké místo to má v celém systému, k čemu to vede a za jakých podmínek. Ku prospěchu nám není ani xenofobie, ani povrchní uspokojení, že to u nás máme lepší. Typickým příkladem jsou zprávy o problémech s disciplínou na amerických školách. Unáhlené odmítavé reakce typu „netahejte nám sem žádné americké školství“ vypovídají o mnohém. Především o neznalosti. Těžko se dá totiž hovořit souhrnně o americkém školství, jež je souborem vzdělávacích systémů jednotlivých států USA. Přitom tímto paušálním odsudkem přicházíme o nesmírně cenné poznání souvislostí. Například, že stejný pruský vzdělávací model, který u nás r. 1774 zavedla Marie Terezie, byl „importován“ do USA v r. 1840. Systém, který je založený, jak jsme si ukázali, především na poslušnosti a sankcích. Pokud tento systém pouze uvolníme, ale nezměníme jeho podstatu, povede to opravdu nutně ke kolapsu.

Propojení pojmů s realitou nám dělá potíže

Otázce JAK měnit vzdělávací systém ovšem předchází velice důležitý krok – vytvoření VIZE. Pokud jde o obecné principy, pak často není problém se shodnout. Kdo by nesouhlasil, že by škola měla být humánnější a demokratičtější? Co je skutečným obsahem těchto slov a do jaké míry jsou míněna vážně, se ukáže, až když sejdeme o několik úrovní níže a začneme se domlouvat, co to znamená pro konkrétní život dětí ve třídě, pro učitele, pro výuku atd.

Jsme sice pro demokratizaci školství, ale ani nás nenapadne, že by např. víceletá gymnázia mohla být nazírána jako nástroj působící přímo proti demokratickým principům a jako taková zmizet ze školského systému či být alespoň výrazně omezena. Vysoká selektivnost našeho školství a současně velká závislost dosaženého vzdělání na vzdělání a sociálním postavení rodičů je přitom také identifikována jako ohrožující společenský faktor. Jsme sice pro humanizaci, ale jen potud, pokud by odstranění známkování alespoň z prvního stupně nezasáhlo touhu chlubit se jedničkami našeho nadaného dítěte.

Určitě nebudeme protestovat proti koncepci tzv. „učící se společnosti“, a tedy celoživotního vzdělávání, ale pak je na místě výrazně přehodnotit nástroje používané k motivaci dětí k učení (počínaje hvězdičkami a červenými a černými body, přes dosavadní známkovací systém až po odměny, které se v některých rodinách dávají dětem za dobré známky – to vše je v rozporu s motivací k celoživotnímu vzdělávání).

Je třeba hovořit nejen o tom, co odstranit, ale také, čím a jak to nahradit (např. kázeň založenou na strachu můžeme nahradit kázní založenou na pravidlech, která jsou vyvozována společně s dětmi a platí pro všechny).

Prostor školy už mají

Čas změny už nastal. Školský zákon platný od 1. ledna 2005 přijal Rámcový vzdělávací program jako závazný dokument. Jasně se dává najevo, že škola jako místo předávání sumy informací společnosti na začátku 21. století nemůže stačit a vytyčují se hlavní směry změny – učivo je chápáno nikoliv jako konečný cíl, ale pouze prostředek k rozvíjení klíčových kompetencí. To, co ale bylo zanedbáno, je podrobnější seznámení veřejnosti – pedagogické i rodičovské – s těmito cíli, osvěta, získání souhlasu s těmito myšlenkami. Reforma má mnoho dalších rizik, mezi ně patří například současně uvažované celoplošné testování, které bude bráno jako určující pro to, co školy budou učit, a tím bude v konečném výsledku velmi omezovat jejich autonomii. Reforma je značně podceněna i finančně. I přesto tento první krok na dlouhé cestě změn vítám.

V naší biologické výbavě je starat se o svá mláďata. Ve jménu dobrých úmyslů se však činí mnoho chybného i nedobrého. Snažme se porozumět víc tomu, co se děje s našimi dětmi ve škole a pokud si uvědomíme, že bychom mohli mít pro své děti lepší, kvalitnější a efektivnější vzdělávaní, hovořme o tom a snažme se to realizovat.

Literatura:

• Adair, J.: Vytváření efektivních týmů. Management Press, Praha 1994
• Covey, R., S.: Sedm návyků vůdčích osobností pro úspěšný a harmonický život. PRAGMA, Praha 1994
• Godefroy, Ch. – Robert, L.: Nauč se přesvědčovat. Nakladatelství Alternativa, Praha 1994
• Hastings, C.: „Skončit s vnější diferenciací je morálním imperativem“. Educational Leadership, 1993
• Holt, J.: Proč děti neprospívají. Agentura Strom, Praha 1994
• Kasíková, H.: Kooperativní učení, kooperativní škola. Portál, Praha 1997
• Kohn, A.: Punished by Rewards. Houghton Mifflin Company, Boston, 1993
• Kopřiva, P., Nováčková, J., Nevolová, D., Kopřivová, T.: Respektovat a být respektován. Spirála, Kroměříž 2005
• Krejčová, V., Kargerová, J.: Začít spolu pro 1. stupeň základní školy. Metodický průvodce. Portál, Praha 2002
• Kovaliková, S.: Integrovaná tematická výuka: model. Spirála, Kroměříž 1995
• Maslow, A.: Motivation and Personality. Harper and Row, New York 1970
• McClelland, D., Burnham D.: Power is a Great Motivator. Harvard Business Review 54, 1976
• Sarason. S: Predictable Failure of School Reforms. Jossey-Bass Publishers, San Francisco, 1990
• Straková, J.: Využití portfolia k hodnocení práce a výsledků žáka, Pracovní portfolio, Moderní vyučování, X. ročník, č. 9 a 10, 2005
• Učení pro život. Výsledky výzkumů OECD, PISA 2003. MŠMT, UIV, SVP, Praha 2004
• Vester, F.: Myslet, učit se … a zapomínat? Nakladatelství Fraus, Plzeň 1997

PŘEDCHOZÍ ČÁST