Stridavka.cz

Objevil se nedávno jeden web, nenávistně bojující proti střídavé výchově. Jednou z jeho přispěvatelek je Michaela Korbelová, dvakrát rozvedená matka. S bojem proti střídavé péči má osobní zkušenost – její dceři z druhého manželství naštěstí zůstala výchova obou rodičů. Zdá se, že paní Korbelová se s tím nedokázala smířit.

Jako mluvčí onoho webu se pak prezentuje současný přítel paní Korbelové, politik Strany svobodných občanů Pavel Pešan.

Web šíří obavy ze střídavé péče, pod záminkou potřeby „jednoho domova“ pro dítě. Ten je v jejich pojetí představovaný jedním pokojíčkem u jednoho rodiče, pochopitelně u matky. V některých článcích dokonce demagogicky píší o střídavé výchově jako o cíli domácích násilníků. V tom se jejich rétorika vůbec neliší od našich feminacistických, nebo chcete-li ultrafeministických spolků, které ostatně sami propagují.

Zajímavé je mimochodem to, že se stejnou vervou nebojují proti výlučné otcovské výchově (při níž by ono nebohé dítko trávilo s takovým násilníkem dokonce většinu času). Zřejmě je otcovská péče pro lidi, pro něž „děti patří matkám“, tak nepředstavitelná varianta, že si ji ve svých myšlenkách vůbec nepřipouštějí. Vždyť přece otec je od toho, aby měl nanejvýš nějaký „styk“ s dítětem a hlavně platil výživné, ne? A už snahou o rovnoprávnou střídavou výchovu si dovoluje hodně.

Předávání dítěte

Ale zpět od úvah k realitě. Podívejme se, jak si tito protistřídavkoví bojovníci proti domácímu násilí představují předávání dětí v praxi.

V pátek před Velikonoci si Petr Voráč, otec holčičky, přijel ve stanovený čas převzít svou dceru. Zazvonil u vchodu a čekal. Mezitím přijel svým autem Pavel Pešan. Zaparkoval bez rozpaků na cizím vyhrazeném parkovišti přímo před domem a hned zamířil k panu Voráčovi. Začal ho strkat do zad a do břicha a něco mu při tom povídal (viz video). Bylo až komické, jak o půl hlavy menší Pešan dotírá na Voráče, který jen s rukama založenýma před sebou mlčky uhýbal jeho atakům.

Za chvíli přišla Michaela Korbelová s dcerou. Předala holčičku otci, ale pak je spolu s Pešanem pronásledovala až k autu. Zde si stoupla do dveří Voráčova vozu a odmítala je opustit. Pešan mezitím telefonicky volal policii. Chtěl snad sám sebe nahlásit, nebo celou situaci nějak překroutit?

I tuto situaci máme zachycenu na videozáznamu. Podle sdělení pana Voráče se podobné situace při předávání dítěte opakovaly již dříve. Je otázkou, proč toto příslušné orgány tolerují a proč před tím nechrání ani dítě. Například tak, že by k předávání docházelo v neutrálním prostředí, třeba ve škole.

Je totiž vidět, že setkání s některými zastánci „jednoho domova bez otce“ může být až nebezpečné…