Eliška Anna Kubičková

–

Memoriál Josefa Odložila se koná od roku 1994 na památku mílaře, českého i světového rekordmana, olympionika Josefa Odložila, který zemřel v důsledku zranění, která utrpěl při potyčce s vlastním synem. Na mítinku se také letos prodávala u stánku tenká knížka s názvem Prostě, zabil jsem svého otce, kterou napsala paní Ševčíková, sestra Josefa Odložila. Ředitelem mítinku je synovec Josefa Odložila docent Miroslav Ševčík.

Kdo byl Josef Odložil

Josef Odložil se narodil v roce 1938 a většinu dětství prožil v Bělé pod Pradědem, což formovalo jeho vztah k přírodě i ke sportu. Vesnička se nachází uprostřed lesů, a tak musel docházet denně čtyři kilometry do školy. Chtěl původně studovat na lesnické škole, a když to nebylo možné, tak studoval vojenskou školu v Bratislavě, kde se také dostal k atletice. Jako vysokou školu vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde v roce 1977 získal doktorát. Atletice se věnoval nejdříve v Olomouci, od roku 1960 v Dukle Praha. Dostal se do reprezentace, ale v nominaci na Olympijské hry v Tokiu v roce 1964 mu funkcionáři nedávali velké šance. Vytrvalostí a vojenskou disciplinou se mu však podařilo svůj sen uskutečnit. Nejenže se dostal na OH, ale nakonec získal pro mnohé překvapivě stříbrnou medaili na 1500m, kdy ho překonal pouze legendární Peter Snell. V roce 1965 zaběhl světový rekord na 2000m časem 5:01,2, což je dosud platný český rekord. Držel také československý rekord na 1500m časem 3:37,6. Dnes drží český rekord na této trati jeho bývalý svěřenec Jan Kubista. Během sportovní kariéry získal také 7x titul mistra republiky a stříbrnou medaili z halového mistrovství Evropy v Praze v roce 1967. Ještě se nominoval na Olympijské hry v Mexiku v roce 1968, kde skončil ve svojí disciplíně, patnáctistovce, na osmém místě. Po ukončení sportovní kariéry byl z politických důvodů propuštěn z armády a působil jako trenér ve Spartě, kde vychoval další generaci běžců. Jeden rok také trénoval v Mexiku. Po revoluci byl rehabilitován a mohl se vrátit do armády. V letech 1992 až 1993 působil jako velitel Mírových sborů OSN v Iráku.

Josef Odložil byl úspěšný sportovec, v osobním životě však štěstí neměl. Přímo na OH v Mexico City se konala svatba se slavnou gymnastkou Věrou Čáslavskou. Manželství se však rozpadlo, zejména pro neshody ve výchově dětí. Odložil je jako voják a sportovec vedl k disciplině a zodpovědnosti za vlastní život, nechtěl, aby syn a dcera zneužívali postavení dětí slavných rodičů. To se jim nelíbilo a ve sporech byli na straně matky, která jim zajišťovala protekci a snažila se pomocí známostí uhladit jejich problémy. Došlo to tak daleko, že syn Martin propadl u maturity. Otec se to dozvěděl po svém návratu z Iráku a šel syna vyhledat. Setkal se s ním na diskotéce ve Frenštátě pod Radhoštěm. Při výměně názorů ho syn udeřil do hlavy rukou ozbrojenou boxerem. Josef Odložil upadl do bezvědomí, z něhož se už neprobral. Zůstaly po něm dvě malé děti z druhého manželství, mladšímu byl jeden rok.

Je tak prosté zabít svého otce

V názvu citované knížky jsou slova, která použil Martin Odložil při soudním přelíčení. Také řekl, že otec pro něj byl cizí člověk, a že by to udělal znovu. Věra Čáslavská a přátelé Martina Odložila líčili událost zcela opačně. Podle nich spor vyvolal otec, který byl opilý, syna napadl, a ten se jen bránil. Josef Odložil podle této verze při potyčce nešťastně upadl tak, že se uhodil do hlavy. Podle expertízy odborníků však zranění svědčilo o silnějším úderu, než jaké by způsobil pád. Také někteří svědci postupně měnili výpovědi, případ je dosud zahalen mlhou tajemství, kdy obě strany – rodina a přátelé Josefa Odložila a na druhé straně Věra Čáslavská se synem trvají na svých verzích. Nicméně na základě prvních výpovědí přátel Martina Odložila (a jistě i na základě intervence Věry Čáslavské, která v té době pracovala na Hradě jako poradkyně), udělil Václav Havel Martinu Odložilovi milost, takže nemusel strávit ve vězení ani (podle mého názoru směšné) čtyři roky, které mu vyměřil soud za otcovraždu. Pamatuji se dobře, jaký rozruch tento krok prezidenta vyvolal. V mých očích se tím Václav Havel, jehož jsem si do té doby velmi vážila, značně zdiskreditoval. Připadalo mi neuvěřitelně naivní, že udělil milost na základě výpovědi nejbližších osob obžalovaného, navíc v takto sporném případě. K procesu se tehdy vyjadřovaly další, společensky známé osobnosti, a také například spolek Šalamoun, který založili aktivista John Bok a spisovatelka Lenka Procházková, a který se zabývá nespravedlivými soudními procesy. Nicméně, udělení milosti považuji dodnes za velkou chybu Václava Havla, a projev jeho slabosti a ovlivnitelnosti.

Nicméně bez ohledu na to, jak přesně k tragické události došlo, mne nejvíc zaráží cynický přístup syna, který mluvil tak jakoby zabít otce byla běžná záležitost. Pokud projevil lítost, tak sám nad sebou – mimo jiné, řekl, že se mu „stala nehoda, že zabil svého otce“. Jak velkou nenávist musel syn k otci cítit a proč? Podle svědectví rodiny a přátel byl Josef Odložil velmi tvrdý k sobě i okolí, ostatně díky tomu se vypracoval na špičkového běžce a dostal se až na Olympijské hry. Paní Ševčíková popisuje příhodu, kdy dal dceři facku, když řekla, že se nemusí učit, protože bude bohatá a nebude muset nikdy pracovat. Matka se dcery zastala a spory se od té doby dál prohlubovaly.

V době dospívání jsem měla kamarádky a kamarády, kteří měli špatné vztahy s otci, matky některých se rozvedly, protože otec byl alkoholik, terorizoval rodinu, někdy dětem i fyzicky ubližoval, ale s tak velkou nenávistí jsem se u nikoho nesetkala. V případě Josefa Odložila přitom pramenil negativní přístup dětí jen z jeho neochoty zajišťovat jim protekci a pohodlný život prominentů. Vzpomněla jsem si při té příležitosti na případ, který se stal v Německu, kdy dospívající mladík zabil rodiče, protože mu nechtěli dát peníze na nějakou zbytečnost. I když jsou podobné případy zatím ojedinělé, člověk si musí klást otázku, kam společnost spěje. Co můžeme čekat ve světě, kde někdo klidně prohlásí, že prostě zabil svého otce, a nejenže není potrestán (dokonce ani za neúmyslné zabití v případě, že by šlo o nehodu), ale naopak vystupuje jako oběť a část veřejnosti ho ještě lituje?

Převzato z KUBICKOVA.BLOG.IDNES.CZ

Související článek: OTEVŘENÝ DOPIS VĚŘE ČÁSLAVSKÉ