Mgr. Agnieszka Janiec-Nyitrai, PhD.
Ale v tatínkovi a mamince žili zas jejich otcové a matky (…) (K. Čapek, Obyčejný život)
Postava otce se v Čapkově tvorbě objevuje od začátku autorovy spisovatelské cesty, stačí zmínit povídku „Otcové“ ze sbírky Trapné povídky (1921) nebo drama Loupežník (1920). V první uvedené próze tragický příběh otce, který trpí po ztrátě nevlastní dcery, kdy biologický otec během pohřbu flirtuje s další milenkou, posloužil k zobrazení trapnosti a grotesknosti lidského osudu. Druhý příklad se obrací k problematice nevyhnutelnosti generačních změn. Zachycuje konflikt otce – profesora a titulního Loupežníka, ucházejícího se o ruku jeho dcery. Problematika různých typů otcovství se prolíná celou Čapkovou tvorbou. V dramatu Matka (1938), kde je ukázán dualismus ženského a mužského principu: zemřelý hrdina – otec, který reprezentuje archetypální mužské vlastnosti: tvořivost, sílu, schopnost dobývat a bojovat, je postaven do protikladu s prvkem ženským – s matkou, která rodí a vychovává. Sám autor přiznává, že právě na tomto protikladu je vystavěno celé drama.1
Nejpestřejší rejstřík různých realizací figury otce najdeme však v díle, které je kritiky jednoznačně považováno za vrcholné z hlediska umělecké výstavby, psychologické hloubky a filozofického poslání – v trilogii Hordubal (1933), Povětroň (1934), Obyčejný život (1934). Čapkova trilogie našla také ocenění v zahraničí a byla uznána za nejúspěšnější pokus o filozofický román své doby.2 Přívlastek „noetická“, pocházející od samotného autora, nevystihuje však, jak zaznamenává Jiří Holý, všechny filozofické dimenze trilogie, jelikož vedle problematiky spojené s poznáním skutečnosti se v ní vyskytuje celá řada dalších pozoruhodných aspektů: otázka hranic mezilidské komunikace, problematika lidského nitra, spojení života a smrti, složitá motivace lidských činů a jiné.3 Právě na tomto materiálu bych chtěla prozkoumat realizaci modelů otcovství.
Cílem této práce bude rekonstruovat základní modely relací otec – dítě, vyskytujících se v jednotlivých částech trilogie a jejich analýza. Problematika otcovství je komplikovaná a, což se pokusím v tomto článku znázornit, má univerzální dimenzi. Zrcadlí v sobě další aspekty – vztah lidského subjektu ke světu, determinující podíl otce na tvarování osudu jednotlivce, otázku vlastní identity a hranic zodpovědnosti za vlastní skutky. Postupně prozkoumám různé typy vztahů otec – dítě zobrazené v jednotlivých románech, a pokusím se vytvořit ucelený obraz otcovství v nich prezentovaného. Tato analýza pomůže přiblížit tuto, v dosavadních prácích opomíjenou nebo okrajově zmiňovanou, problematiku.4
1 Srov. K. Čapek, Poznámky o tvorbě, Praha 1959, s. 118-119.
2 Srov. Columbia Dictionary of Modern European Literature, New York 1947, s. 139.
3 Srov. J. Holý, Noetická trilogie? in: Možnosti interpretace, Olomouc 2002, s. 165.
4 Chybí ucelená stať věnovaná tematice otcovství v Čapkově tvorbě. Pouze některé práce, jako dále zmiňovaná kniha Oldřicha Králíka „První řada v díle Karla Čapka“, signalizují přítomnost postavy otce v Čapkově tvorbě a její relevantní charakter. Čapkovské monografie, jako Františka Buriánka „Karel Čapek“, nebo novější práce Bohuslavy Bradbrookové „Karel Čapek. Hledání pravdy, poctivosti a pokory“ se ve snaze o zachycení podstaty autorova díla zaměřují na jiné aspekty Čapkovy tvorby. Analýzy, které přinášejí pozoruhodné úvahy o otcovství, budou v tomto článku uvedeny.
Okomentovat