Mgr. Agnieszka Janiec-Nyitrai, PhD.
1. Hordubal, čili otec je jinde
V první části trilogie vystupují dvě postavy otce – Hordubal, otec biologický, který se vrací domů po osmileté nepřítomnosti, a otec nevlastní – čeledín Štěpán Manya, matčin milenec, který se staral o dítě, když Hordubal pracoval v Americe.
„Amerikán“, jak nazývají Hordubala v jeho vlastní rodné vesnici, je ve svém domě vetřelcem, cizím mužským (H., s. 20)5, jak vnímá otce malá dcerka Hafie. Dítě se ho bojí, utíká před ním, raději tráví čas se strýčkem Štěpánem, jak důvěrně označuje čeledína. Všechny Hordubalovy pokusy o navázání kontaktu s dcerkou jsou neúspěšné. Symbolické vyznění má už první scéna setkání Hafie s otcem. Elektrická baterka, kterou sedlák přivezl pro dceru z Ameriky, nechce svítit a stává se neužitečná. Hordubal sám si to vysvětluje: Copak se s tím stalo? Aha, to asi vyschlo tam uvnitř, co je ta elektrika – víš, bylo tam horko na lowerdecku – Inu, jasně to svítilo, Hafie, jako sluníčko (H., s. 20). Během otcovy nepřítomnosti zmizela blízkost mezi rodičem a dítětem. Navíc s problémem komunikace, který Bronislava Volková označila za nejpodstatnější skrytou metaforu celé trilogie6, se Hordubal střetává už na primární úrovni jazyka, když se snaží dceři vysvětlit, co ji vlastně přivezl z Ameriky, ale používá přitom divnou zkomoleninu angličtiny a češtiny, kvůli čemuž mu dítě není s to rozumět. Americké reálie jsou zcela jiné, dítě nemůže pochopit, proč kočka pije mléko z plechovky, proč pro otce kočka není kočka, ale „Felix the cat“ a co vůbec plechovka je (srov. H., s. 21). Otec se vrátil, ale skutečný návrat není možný, protože rodná vesnice není už stejná, Hordubal samotný se také změnil a návrat fyzický není totožný se skutečným návratem. Můžeme zde vymezit závažnou vlastnost relace otec – dítě. Tyto relace nejsou dány fyzickou, přirozenou blízkostí, jako je tomu v případě relace matka – dítě, ale je třeba je pracně budovat prostřednictvím každodenního kontaktu, každodenní komunikace, která je v případě Hordubala a Hafie porušena. Nejcitlivější bod společných kontaktů otce a dcery – komunikace, je ohrožen.
Další scéna má rovněž význam symbolický. Hordubal přivezl pro Hafii také obrázky pečlivě vystřižené z novin. Chce jí přiblížit jiný, cizí svět, snaží se ji během několika minut uvést do světa, v němž dlouhá léta žil. Chce přeložit svou těžkou zkušenost do jazyka dítěte, ale není to možné. Chce se s dcerou podělit o vlastní zážitky, chce jí pomocí barevných obrázků ukázat americký svět v zahuštění. Dítě však nechce vstoupit do tohoto cizího světa. Láká je svět známý a pro něj přirozený – štěňátko, které se právě narodilo (srov. H., s. 21). Do jejího světa Hordubal nepatří a ne jemu, ale strýčku Štěpánovi chce Hafie vyprávět o štěňátku, s ním chce sdílet první dětské fascinace světem (srov. H, s. 30). „Starý majner“, jak sám sebe Hordubal nazývá, s tragickou zřetelností vidí, že propast mezi ním a dítětem je velká a že nejde nikoho násilím ochočit, přinutit k lásce (srov. H. s. 46).
Manyovi se podařilo vytvořit s Hordubalovou dcerou důvěrný vztah, mají svá tajemství, mluví stejným jazykem, nejen na úrovni slov, ale také na úrovni významů. Manya je energický, mladý, smělý, nebojácný. Právě jeho vybrala Hafie za svého otce ava otce a právě on, ne starý Hordubal, v kritickém okamžiku zachraňuje dítě před divokým mladým hřebcem, který mohl Hafii zmrzačit (srov. H., s. 56-57). Hordubal není schopen pohybu, je pasivní.
Počáteční scéna rozdávání dárků, když Hordubal daruje čeledínovi vlastní kapesní nůž a americkou fajfku, měla anticipační charakter (srov. H., s. 31). Tyto předměty, jak si všiml William Harkins v článku „Imagery in Čapek´s Hordubal“, jsou falickými symboly mužství, síly a dominace7. Hordubal se dobrovolně vzdává své role hlavy rodiny a uvolňuje místo mladšímu, energičtějšímu muži. Podle Harkinse se dopouští sebekastrace (self-castration)8, vědomě rezignuje na sexuální život, ale také rezignuje před ostatními muži na svou plnoprávnou roli manžela. Přirozeným důsledkem tohoto rozhodnutí je otřesení pozice otce. Hordubal, jako „neúplný“ muž nemůže tvořit s manželkou vzorec sexuálního chování a být pro dceru příkladem. To znamená, že není také schopen připravit dceru na dospělý život ženy a budoucí matky. Hafie zvolila jako svého otce Štěpána a v jejím dětském světě nebylo už další místo pro „cizího mužského“. Klíčové rozhodnutí, kdy se Hordubal odhodlá přijmout zpátky Štěpána, je ovlivněno Hafií, které čeledín chybí.
Ale právě malá, naivní Hafie po Hordubalově zavraždění bezděčně pomáhá najít pachatele. Dcera svědčí proti vrahovi svého otce, proti Štěpánovi (srov. H. s. 130). Z pohledu dítěte bylo přirozené, že Štěpán měl intimní kontakty s její matkou, protože ho brala za svého otce, proto o tom mluví otevřeně. V jiné perspektivě je však smysl tohoto upřímného svědectví krutý, jelikož jediný člověk, kromě Hodrubala, který dítě miloval, je odsouzen k doživotí.
V postavách obou otců – soupeřů se, vedle boje o ženu a dítě, realizuje archetypální střetnutí, které má mnoho aspektů. Bojuje mládí proti stáří, slovanství proti neslovanství, usedlý styl života proti nomádství. Hordubal je prezentován jako „člověk krav“, silný, statečný, pracovitý, klidný. V protikladu k němu zůstává čeledín Manya, „člověka koní“: divoký, vznětlivý, vášnivý, neukázněný, milující svobodu. Dochází k paradoxní situaci, že vetřelcem se stává otec. Východiskem celé tragedie je zápas o dítě a manželku, které někdo Hordubalovi odcizil.
5 K. Čapek, Hordubal. Povětroň. Obyčejný život, Praha 1956. s. 20. Všechny citace z Čapkovy trilogie pocházejí z téhož vydaní, čísla stran jsou uvedena v závorkách spolu se zkratkami: H.: Hordubal, P. – Povětroň, Ož. – Obyčejný život
6 B. Volková, Smrt jako sémiotická událost. Čapek versus Kundera, in: Hodnoty a hranice : svět v české literatuře, česká literatura ve světě : sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky, Praha 28.6.-3.7.2005. Svazek 1, Otázky českého kánonu / ed. Stanislava Fedrová, s. 513. Volková píše: Nejdůležitější skrytá metafora, jež je v Čapkově díle podle mého názoru relevantní, je metafora komunikace. Nepřítomnost komunikace je jistým typem smrti.
7 Srov. W. E. Harkins, Imagery in Karel Čapek´s Hordubal, Publications of the Modern Langue Association of America, vol. LXXV, New York 1960, s. 620.
8 Ibidem, s. 619-620.
POKRAČOVÁNÍ ZA TÝDEN
Okomentovat