Stephen Baskerville, PhD

–

Veřejné školství oddělilo děti od rodičů

Nejnápadnější příklad, na který upozorňuje Bork a jiní autoři, kde opět nestály v cestě žádné překážky, je ve školské politice. Veřejné školy se staly triumfem socialismu a postupného přebírání rodičovských rolí státem v rámci liberálních demokracií. Ideologické základy veřejného vzdělání, snižujícího rodičovskou autoritu a přesunujícího ji směrem ke státu, popisují slova politicky orientovaného vědce:

„Dáváme dětem ve jménu spravedlnosti možnost volby, jak řídit vlastní život, sestavit vlastní žebříček hodnot, vybrat si a vykonávat povolání, vytvořit nové tradice, jiné než ty, které vyznávali jejich rodiče. Protože to ale dítě samo nedokáže a jeho rodiče mohou nesouhlasit, musí takové možnosti dítěti zajistit stát. Stát se musí postarat o to, aby děti byly vedené k maximální samostatnosti.“²⁸

Veřejnost si neuvědomovala a neuvědomuje (a dokonce ani odborníci obhajující soukromé školy a domácí vyučování), že školy byly prvním triumfem nikoli sociálního státu, ale matriarchátu sociálního státu.

S tímto matriarchátem je spojená ještě další, silnější byrokracie, o níž střední třída dlouho mnoho nevěděla: masivní a stále se rozšiřující podsvětí byrokracie „sociálních služeb.“

Je ironií, že dva levicoví autoři zpozorovali nebezpečí rychleji než většina konzervativců. Dokonce přijali Djilasovu terminologii, když popsali „novou třídu profesionálů – sociálních pracovníků, terapeutů, zajišťovatelů náhradní péče, právníků opatrovnických soudů, kteří mají právně zaručený zájem v přebírání rodičovských funkcí.“

„Jsou-li děti našimi klienty, pak se jejich rodiče mohou snadno stát našimi protivníky,“ píšou Sylvia Ann Hewlettová a Cornel Westová, „lidmi, kteří jsou hrozbou, že nám vezmou práci.“²⁹ Hewlettová a Westová nám zapomněly říct, že tato nová třída je motivována – kromě vlastních zájmů a možnosti byrokratické nadřazenosti – hlavně feministickou ideologií. Toto byrokratické podsvětí odvozuje svoji moc téměř výhradně z existence dětí. Je to svět sociální práce, dětské psychologie, dětského a rodinného poradenství, péče o děti, ochrany dětí, orgánů pro vymáhání výživného a opatrovnických soudů.³⁰

Důležitý úkol: ovládnout sociální služby

Tento svět je ovládán převážně feministickou ideologií. Není to vždy zřejmé, neboť ne všechny zastánkyně matriarchátu studují na Vassarově univerzitě a libují si v nudných debatách na svobodárnách o tom, zda feministky mohou užívat rtěnku.

Co feminismus postrádá v ideologické čistotě, dohání v oblasti donucování. Jeho výkonní pracovníci jsou funkcionáři ne nepodobní policii, mají svoji agendu a více než o ideologickou konzistenci jim jde o politickou moc.

Tyto feministky stvořily a kontrolují rozsáhlý a neproniknutelný průmysl sociálních služeb. Většina novinářů a badatelů ho pokládá za příliš temný na to, aby ho blíže zkoumali. Feministky ovládají federální rozpočet Odboru pro děti a rodiny ve výši 47 miliard dolarů, který je ovšem jen částí gargantuovského rozpočtu Ministerstva zdravotnictví a sociální péče ve výši 700 miliard dolarů. Obě instituce jsou příjemci 200miliardového grantového programu („většího než dostávají všechny ostatní federální agentury dohromady“, jak uvádí státní agentura HHS) pro úřady místních „služeb pro občany“ nebo „sociálních služeb“.

Jde zřejmě o největší administrativní aparát, který byl kdy realizován v západním světě, zasahující prakticky do každé domácnosti v zemi. Feministky stvořily a ovládají „oddělení rodinného práva“ asociací advokátů a opatrovnických soudů stejně jako školení policejních odborů. Řídí tyto instituce podle svých představ.

Dominují i v průmyslu forenzní psychoterapie s těsnými vazbami na agentury soudní sociální práce a na veřejné školy. Vedoucí pracovnice v těchto oborech sice nejsou všechny doktrinářskými a nadšenými stoupenkyněmi knih jako The Feminine Mystique nebo The Female Eunuch, ale když dojde na lámání chleba, vědí, že jejich síla je v tom, že jsou ženami a děti že jsou nejsilnějším zdrojem jejich moci.

Rostoucí politickou moc tohoto byrokratického podsvětí je dnes možné vidět také v nástupu neuniformovaných feministických policejních jednotek: obávané, státem placené „Child Protective Services“ jen zřídka vidí dítě, které není zneužíváno.

Přeložil Ondřej Höppner

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

28 Rob Reich, „Testing the Boundaries of Parental Authority over Education: The Case of Homeschooling“, paper prepared for delivery at the 2001 Annual Meeting of the Americal Political Science Association, San Francisco, 30August–2 September 2001, p. 33.

29 Sylvia Ann Hewlett and Cornel West, The War Against Parents: What We Can Do for America’s Beleaguered Moms and Dads. Boston and New York: Houghton Mifflin, 1998, p. 109 (emphasis added).

30 V originálu juvenile and family courts.