Stephen Baskerville, PhD

–

Falešná obvinění rozbíjejí rodiny

Důležitější než dosažení genderové vyváženosti je ale porozumět, jak je takové obviňování spojeno téměř výhradně s rozpadem rodiny.⁶⁷ Odborníci potvrzují, že veřejné obvinění je v rozvodových procesech používáno rutinně a beztrestně, aby bylo možné oddělit děti od otců, kteří nespáchali žádný žalovatelný trestný čin.⁶⁸ Křivá výpověď není považována za nic mimořádného⁶⁹ a asociace právníků a dokonce soudy aktivně radí matkám, jak taková obvinění vypracovat.⁷⁰

Domácí násilí je „pařeništěm tautologických pseudoteorií“, uvádějí Donald Dutton a Kenneth Corvo. „Žádná jiná oblast zavedené sociální péče, trestního práva, veřejného zdraví či behaviorální intervence nemá tak slabé a nedostatečné podklady na podporu nařízených praktik.“⁷¹

Feministky připouštějí, že většina obvinění vzniká v průběhu bojů o svěření dítěte do výchovy.⁷² Přesto se usilovně brání reformě rozvodových právních předpisů a reformě pravidel pro svěřování dětí do výchovy.⁷³ Jejich literatura je zahlcena stížnostmi, že otcům (neobviněným z porušení pravidel) zůstává přístup k jejich dětem i poté, co se matky těchto dětí s otci rozvedly, a nikoli stížnostmi, že usvědčení násilníci chodí volně po ulicích.⁷⁴

Soudní zákazy styku otců s dětmi jsou v průběhu rozvodových řízení vydávány rutinně, aniž by k tomu byl nějaký důvod nebo důkaz.⁷⁵ Příslušné právní procedury jsou porušovány tak často, že jeden soudce radil kolegům: „Nezabývejte se ústavními právy muže, kterého soudíte … Nemusíme se jeho právy nijak zneklidňovat.“⁷⁶

Specializované „soudy pro domácí násilí“ jsou zmocněny rozhodovat nikoli nestranně a spravedlivě, ale – jak říká hlavní newyorský soudce, neskrývaně feministický – „učinit násilníky odpovědné za jejich činy zodpovědnými.“⁷⁷

Přeložil Ondřej Höppner

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

67 Anne McMurray, „Violence Against Ex-Wives: Anger and Advocacy“, Health Care for Women International, vol. 18, no. 6 (November–December 1997); Callie Marie Rennison, and Sarah Welchans, Intimate Partner Violence. Washington, DC: US Department of Justice, Bureau of Justice Statistics, May 2000, NCJ 178247, p. 5.

68 Thomas Kasper, „Obtaining and Defending Against an Order of Protection“. Illinois Bar Journal, vol. 93, no. 6 (June 2 005); Elaine Epstein, „Speaking the Unspeakable“, Massachusetts Bar Association Newsletter, vol. 33, no. 7 (June–July 1993), p. 1; David Dunlap, „The Adult Abuse Act: Theory vs. Practice“, UMKC Law Review, vol. 64 (1996), p. 686; Jeannie Suk, „Criminal Law Comes Home“, Yale Law Review, vol. 116, no. 2 (2006), p. 10.

69 Dave Brown, „Gender-Bias Issue Raises ‚Optics’ Problem in Domestic Court“, Ottawa Citizen, 21 February 2002.

70 New Jersey Law Journal, 21 April 1988, letters to the editor section, p. 6.

71 „Transforming A Flawed Policy: A Call To Revive Psychology and Science in Domestic Violence Research and Practice“, Aggression and Violent Behavior 11 (2006), p. 478.

72 Callie Marire Rennison, and Sarah Welchans, Intimate Partner Violence (Washington, D.C.: U.S. Department of Justice, Bureau of Justice Statistics, May 2000, NCJ 178247), p. 5.

73 „Leave No-Fault Divorce Alone“, Daily Herald, 26 December 2004.

74 Sara Catania, „Taking Away Battered Women´s Kids“, Mother Jones, 1 July 2005.

75 Epstein, „Speaking the Unspeakable“, p. 1.

76 Russ Bleemer, „N.J. Judges Told to Ignore Rights in Abuse TROs“, New Jersey Law Journal 140, 24 April 1995.

77 Frank Donnelly, „Domestic Violence Court to Debut“, Staten Island Advance, 14 December 2003.