Konference slovenských biskupů

Milí bratři a sestry!

Advent, do kterého jsme dnes vstoupili, je obdobím přípravy na Vánoce. Tyto svátky nám připomínají příchod Božího Syna na svět. Jak sám říká, přišel, abychom měli život a abychom ho měli v hojnosti. (Srov.: Jan 10, 10) To nejvzácnější, co Bůh daroval světu i člověku, je právě život. Pro něj tu připravil podmínky a stanovil zákony. Pokud je budeme respektovat, začne život vzkvétat. Pokud se člověk postaví proti Božímu řádu, nastolí kulturu smrti.

Mimořádná Boží péče je zaměřena na člověka. Dříve než ho Bůh stvořil, připravil mu krásnou a plodonosnou přírodu, aby byla zdrojem jeho tělesných sil. A pro jeho štěstí kromě přírody mu daroval rodinu. Bůh chce, aby každý člověk přicházel na svět do láskyplného spořádaného rodinného společenství. Pokud tomu tak není, jde buď o neštěstí, nebo o lidské selhání. Během celého života má člověk v rodině prožívat mnoho forem lidského štěstí. Začíná to štěstím dítěte, které se v náručí otce a matky cítí velmi bezpečně a přitom bezstarostně. Růstem a dospíváním dozrává a mění se na štěstí zamilovaného manžela či manželky a později na štěstí užitečného otce a matky. Nakonec je to štěstí prarodičů, pokud jim je dopřáno radostně hledět na své dobře vychované potomstvo, jak si zodpovědně počíná. Každou etapu lidského štěstí zajišťuje spořádaná rodina.

Rodina je Boží institucí. Proto není v moci člověka rodinu zlikvidovat. Církev se takto modlí za novomanžele: „Bože, ty jsi postavil ženu vedle muže a toto společenství jsi už při stvoření tak požehnal, že ho nezničil ani dědičný hřích, ani potopa světa.“ Touto modlitbou Církev vyznává víru v rodinu jako v Boží instituci, která ve světě přežije. Nemusí však přežít v Evropě. I když ji člověk nemůže zlikvidovat, může ji velmi zmrzačit a toto se děje v dnešním světě. Rozvratem rodiny se znehodnocuje lidské štěstí, které právě v ní nabývá pozemskou dokonalost. Ohrožuje to život a nastoluje se kultura smrti. Aktéři kultury smrti používají na její prosazení značně promyšlené metody. Do velmi ušlechtilých pojmů vkládají zcela nový a opačný, tedy dehonestující obsah. Hovoří o „lidských právech“ a o „právech dítěte“, ale do těchto práv chtějí prosadit takové věci, které lidem i dětem škodí. Pod rouškou práv dítěte, která oni prosazují, otec a matka ztrácejí možnost své děti zodpovědně vychovávat. A přitom dítě má přirozené, Bohem dané právo na výchovu.

Stoupenci kultury smrti přicházejí s novou „genderovou ideologií“. V jejím jménu chtějí prosadit tzv. „rovnost pohlaví“. Člověk, který tento termín poprvé slyší, si myslí, že zde jde o to, aby muži a ženě byla uznána stejná práva a stejná důstojnost. Ale tyto skupiny prostřednictvím tzv. „rovnosti pohlaví“ sledují něco zcela jiného. Chtějí nás přesvědčit, že nikdo z nás neexistuje od přirozenosti jako muž nebo jako žena, chtějí tedy vzít muži právo na identitu muže a ženě právo na identitu ženy a rodině právo na identitu rodiny, aby se už muž necítil jako muž, žena jako žena a manželství aby už nebylo tím Bohem požehnaným výlučným společenstvím muže a ženy, ale na roveň manželství chtějí prosadit i společenství dvou mužů či dvou žen. Tak vzniká jakýsi sodomský paskvil odporující Boží vůli a připravující Boží trest.

Za pomoci ušlechtilých hesel se do života společnosti prosazuje rozvrat rodinného života, který má být posvátným. Je to rouhačská vzpoura člověka vůči Stvořiteli. On nás stvořil ke svému obrazu. Muž od Stvořitele dostal důstojnost muže, žena důstojnost ženy a rodina důstojnost rodiny. Od toho se odvíjí i důstojnost národa. Toto chtějí aktéři kultury smrti a stoupenci genderové ideologie ve jménu ušlechtilých hesel zničit. Pojem muž, manžel, otec, rytíř, gentleman je pro ně nepřijatelný. Totéž platí o pojmech žena, manželka, matka. Ve kterém národě se jim to podaří, ten národ ztratí své důstojné postavení před Bohem i před světem.

Představitelé mnoha zemí těmto aktérům kultury smrti z nepochopitelných důvodů poníženě podlézají a zákonodárstvím, které je někdy v rozporu se zdravým rozumem, jim vycházejí vstříc. Takoví nemají žádnou morální hrdost a svůj národ připravují nejen o jeho důstojnost, ale pomocí zákonů jej vydávají k zániku. Je to ztráta základního životního smyslu – ztráta citu pro sebezáchovu. První nebezpečí se už objevují i u nás.

Chceme projevit velkou úctu a vděk těm institucím a těm jednotlivcům, kteří si uvědomují toto blížící se nebezpečí a na ochranu rodiny a kultury života zorganizovali v Košicích pochod za život. Chceme projevit úctu a vděčnost všem lidem, kteří tento pochod podpořili a tak dali najevo, jak jim záleží, aby instituce rodiny byla zachráněna.

Pochod za život měl být výzvou, povzbuzením i morální podporou pro naše státní představitele, aby se nebáli chránit důstojnost a životaschopnost našeho národa. Skutečnost je taková, že k této výzvě se postavili dost nevšímavě, což naznačuje, že si už osvojili kulturu smrti, neboť její aktérům nadále dávají velký prostor a značnou podporu. Aktivisté „rovnosti pohlaví“ se nevzdávají, ale čekají na vhodnou příležitost, aby pomocí legislativy mohli ovládnout výchovně vzdělávací proces a vnutit tuto „sodomskou ideologii“ do školní i předškolní výchovy. Šlo by o takový výchovný proces, který by dítě obral nejen o důstojnost, ale morálně i psychicky by ho dokonale zmrzačil. Dítěti by znemožnil vyrůst po každé stránce ve zralého muže a ve zralou ženu. A k této hrozné devastaci by byl zneužit učitelský stav. Kdysi byl zneužit učitel, aby proti vůli rodičů jejich dětem vnucoval ateismus, dnes mu hrozí ještě něco horšího. Aktéry kultury smrti silně podporují i média, nedejme se jimi oklamat, ani ovlivnit.

Kultura smrti skutečně ohrožuje existenci národa. Při takovém ohrožení předešlé generace neváhali umírat za ochranu vlasti. Od nás se ještě tak velká oběť nežádá, ale žádá se, abychom byli ostražití. K ostražitosti vyzýváme nositele moci na všech úrovních, rodiče, školní samosprávy a všechny lidi dobré vůle. Abychom projevy kultury smrti odmítali už v zárodku. Náš hlas při jakýchkoliv volbách může dostat jen ten kandidát, který odmítá kulturu smrti. Opačným postojem bychom zneuctili ty naše předky, kteří pokládali své životy za dobro vlasti.

V této adventní a vánoční době nám Bůh velmi zřetelně dává najevo, co znamená v jeho očích rodina. Když poslal svého Syna na svět, nepostaral se o to, aby se jeho Syn narodil v přepychovém paláci, aby měl vybraná jídla, ale postaral se o to, aby jeho Syn přišel na svět a mohl vyrůstat ve spořádané rodině. Pohled na Nazaretskou rodinu nechť nás burcuje k tomu, abychom pro zachování rodiny udělali vše, co je v našich silách. Jako Nazaretská rodina chránila dítě útěkem do Egypta, tak i my jsme povinni za každou cenu chránit zdravý vývoj dětí před nebezpečnou „genderovou ideologií“.

V pevné naději, že k těmto vážným otázkám života a rodiny zaujmete správný postoj, Vám udělujeme své požehnání.

Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c. Vybrané pasáže zvýrazněny překladatelem.