Ing. Aleš Hodina

Jsem rád, že jsem narazil na vaše stránky. Jsem čerstvě po rozvodu a „uhrál“ jsem alespoň rozšířený styk s dětmi (5 a 7 let), střídavku mi jejich matka zamítla. Do budoucna hodlám o střídavku dále usilovat. Zatím bych měl dva dotazy :

1. Jaký má vliv na rozhodování soudu o střídavé péči věk dětí?

2. Musí mít např. svůj dětský pokoj? Porovnává se zázemí u obou rodičů např. návštěvou sociálního pracovníka ?

K. K.

Nejprve mne zarazila vaše formulace „střídavku mi jejich matka zamítla“. Copak je matka rozhodovací orgán, který má právo sám rozhodnout o výchově dětí? Bohužel ale máte pravdu v tom smyslu, že zatím tak k věci mnohé soudy přistupovaly a vlastně jen formálně potvrzovaly rozhodnutí matky. I feminizované sociální odbory, které mají u soudu vykonávat funkci opatrovníka dítěte, byly často spíše opatrovníkem matky.

Evropský soud pro lidská práva několik let marně poukazoval na tuto protiprávní situaci (včetně zatím posledního ROZSUDKU). Teprve nedávno zareagoval ÚSTAVNÍ SOUD a prohlásil, že nelze zamítat střídavou výchovu jen proto, že s ní matka nesouhlasí. Doufejme, že i nižší soudy se tím konečně začnou řídit, jinak bude mít Evropský soud pro lidská práva s Českou republikou ještě hodně práce.

Nyní už ale k vašim otázkám:

1. Věk dítěte

V případě svévolného rozhodování soudu (v duchu shora uvedeného přístupu) může být věk dětí použit jako záminka proti střídavé péči, ať je jakýkoliv. „Šikovné“ soudkyně se za léta praxe při svěřování dětí matkám naučily vymýšlet nejrůznější důvody, proč není střídavá péče podle nich možná (AKTUÁLNÍ PŘÍKLAD). Technické problémy spojené se střídavou péčí staví výše, než je právo dětí na oba rodiče, případně uměle hledají „lepšího rodiče“ a tvrdí, že otec není tak dobrým vychovatelem jako matka. Naproti tomu nestor dětské psychologie profesor Zdeněk Matějček už před lety konstatoval: „Není biologického a psychologického důvodu, proč by nebyli muži schopni postarat se i o velmi malé dítě.“ Nyní konečně k podobnému závěru dospěl i předseda Ústavního soudu Rychetský, když označil preferenci matky ve výchově dětí jako POVĚRU.

Ve skutečnosti tak věk dětí nemá vliv na funkčnost střídavé péče. Střídání mezi dvěma nejbližšími osobami a dvěma důvěrně známými domovy snášejí obvykle stejně dobře větší i menší děti. U starších dětí může nastat komplikace ne přímo kvůli věku, ale tehdy, jestliže navštěvují specializovanou střední školu v bydlišti jednoho rodiče a k tomu druhý rodič bydlí příliš daleko. Možnost střídat v takovém případě dvě základní školy jsme řešili již DŘÍVE, u předškolních zařízení je střídání většinou zcela bezproblémové. Zdravotní a sociální hledisko mohou stát proti sobě při střídavé péči o nejmenší děti, které jsou ještě kojené. Je mi ale znám případ, kdy soud svěřil osmiměsíční kojené dítě dokonce do výlučné péče otce, a to pouze na základě jeho obvinění vzneseného vůči matce. Je to samozřejmě extrémní příklad, ale svědčí o tom, že ani kojení není (když se chce) absolutně nepřekonatelným argumentem proti střídavé péči.

2. Dětský pokoj

Není přímo povinností, aby rodič pořídil dětem vlastní pokoj, ten ostatně nemají ani některé děti v úplných rodinách. Rodič by se však měl vždy snažit podle svých možností zajistit dětem co nejlepší podmínky. Mezi ně patří i odpovídající zázemí, které také bude přiměřeně věku dětí respektovat jejich právo na soukromí (alespoň určitým oddělením prostoru).

Zázemí u rodičů se při sporech o péči o dítě téměř vždy zjišťuje návštěvou sociálního pracovníka. Jak budou případné rozdíly posouzeny, opět závisí na přístupu odpovědných osob. Jestliže se upnou k falešnému hledání „lepšího rodiče“, a obzvláště je-li výsledek tohoto hledání předem dán, pak může jako argument posloužit prakticky cokoliv. Jestliže budou respektovat přirozené právo dětí na oba rodiče, pak by materiální zázemí u obou rodičů mělo hrát roli pouze v případě mimořádně velkých rozdílů nebo závažných nedostatků.

Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ