Stridavka.cz
Pro lepší orientaci vás, voličů v blížících se parlamentních volbách jsme zaslali kandidujícím politickým stranám a hnutím stručný dotazník. Zajímaly nás pochopitelně jejich postoje k rodinné problematice a porozvodové péči o děti.
Při tvorbě ankety jsme vycházeli ze zásad obsažených v Programu obnovy rodiny. Přesné znění otázek bylo:
-
Měl(a) by být iniciátor(ka) rozvodu či rozchodu rodičů znevýhodněn(a) v porozvodové péči o děti? (ano/ne)
-
Podpořili byste zákonnou úpravu, která by zachovávala dětem i po rozvodu či rozchodu rodičů péči otce i matky, jsou-li oba schopní a ochotní dítě vychovávat? (ano/ne)
-
Jaká opatření chcete prosadit pro posílení soudržnosti rodin a rodinných vztahů? (stručně popište)
-
(pouze pro strany, které měly své zástupce v parlamentu) Proč většina poslanců/senátorů vaší strany v roce 2011 ne/hlasovala pro zákonnou úpravu, která měla mírně podpořit zachování péče obou rodičů o děti? (stručně vysvětlete)
Odpovědi dávají poměrně smutný obrázek o přístupu stran a hnutí k rodinné problematice. Řada z nich nedokázala za více než týden, dokonce ani po urgenci zareagovat (naše výsledné hodnocení samozřejmě zohledňuje i tento nezájem). Odpovědi a celkové postoje stran a hnutí hodnotíme pomocí barvy příslušného políčka:
Zápornou odpověď na otázku znevýhodnění iniciátora(ky) rozvodu pak hodnotíme méně negativně než zápornou odpověď na otázku podpory péče obou rodičů. U dosavadních parlamentních stran klademe velký důraz na reálné hlasování jejich zastupitelů v roce 2011 o podpoře porozvodové péče obou rodičů o děti (jeho výsledky jsou také uvedeny v tabulce vedle anketních otázek).
U prosazovaných opatření si všímáme především toho, zda se jedná skutečně o prorodinná opatření, tedy podporující rodinu jako celek a rodinné vazby. V mnoha případech se totiž jako „prorodinná“ prezentují opatření, která jsou pouze propopulační nebo slouží samotným rodičům či dětem, avšak prorodinnou funkci neplní. Někdy ji dokonce oslabují, jako například opatření podporující samoživitelky.
14. 10. 2013 at 10:12
Zajímavá anketa, otázkou ovšem je, zda jsou odpovědi relevantní a lze z nich vycházet. Suverenitě Bobošíkové nevěřím ani nos mezi očima a vsadil bych boty, že oslovit jí s podobnou anketou tvůrci webu jedendomov.cz, odpověď by byla zcela inverzní. Dost mě zklamávají tradiční pravicové strany, na takto zásadní společenské téma nemít (či se obávat zveřejnit) vlastní názor, to svědčí o zoufalém nezájmu řešit problematiku rodičovství.
14. 10. 2013 at 10:17
Co se týká otázky 1 – bohužel s takto formulovanou otázkou nemůžu souhlasit. Nelze nevidět, že spousta mužů skutečně dělá matkám svých dětí peklo ze života a v zájmu zachování zdravého vývoje dětí pak takové matce nezbývá než před takovým partnerem doslova utéct. Nechme stranou hloupost žen, které s podobnými typy dobrovolně založí rodinu, ale trestat takovou ženu ještě tím, že jí v případě vyvolání rozvodu bude hrozit tráta dětí ve prospěch partnera, to asi není správná cesta.
14. 10. 2013 at 10:39
Jaká že „spousta mužů“ že dělá matkám „peklo ze života“? Vaše rétorika nápadně připomíná jistého pána z jednoho feminacistického webu. Navíc ono znevýhodnění navrhovatele rozvodu nemusí být vůbec žádnou ztrátou dětí, ale třeba jen ztrátou možnosti uzurpovat si děti jen pro sebe do výlučné péče.
14. 10. 2013 at 16:43
Zcela rozumím argumentům typu, že i ženy dělají tátům a potažmo dětem nechutné prasárny. Nicméně to už tak zcela nesouvisí s tím, co jsem napsal. Přiznejme si, že někdy je sice rozchod rodičů iniciován z opodstatněných důvodů a neumím a nechci si představit uplatnění takové normy v praxi. V ideálním a černobílém světě asi ano – ale v takovém bohužel nežijeme.
14. 10. 2013 at 21:38
MartineL, opravdu díky po nějaké době o férový názor. Férový vůči oběma pohlavím. Jsem 100% zastánkyní názoru, že kolem našich dětí (doma i ve školách) je málo mužů a že děti utát potřebují oba rodiče mnohem častěji než jednou za dva týdny na víkend. Ale mrzí mě, že některé pány jejich situace dovedla k úplné ztrátě objektivity, a kvůli tomu boj za dobrou věc může ztrácet na serióznosti. Jsou dobré matky a špatné matky, dobří otcové i špatní. Problém je, že ve společnosti je nesmyslně zakořeněno, že vztah matka-dítě je něco víc než vztah otec-dítě. Matky mají větší šanci dostat dítě do péče, na druhou stranu je vyšší podíl mužů, kteří dobrovolně nechají péči na matce, nežli naopak (hlavně nepiště, že tak činí proto, že by u soudu neměli šanci..). Nutno podotknout, že v takovém případě nemusí mít muž důvod chtít se rozvést.
Řešení, které by někomu vytrhlo trn z paty, nemusí být dobré řešení pro jiné. Nezapomínejme, že jsme národ vynalézavý a neustále hledající skulinky, jak se zvýhodnit.
Kromě trestného činu (a zase: jakého? jak závažného?) je ještě X dalších záležitostí, které by měly bránit získání dítěte do péče. Pokud by se však takový seznam podařil vytvořit, potom by bylo zcela jedno, kdo ten „papír“ na soud odnesl – pokud by oba splňovali kritéria a věděli, že oba o péči stojí, byla by předem jasná střídavá či společná péče, ani jeden by nemohl uvažovat o jiné variantě, a bylo by to v rámci možností v klidu, ne?
14. 10. 2013 at 22:20
Vlasto. A o čem tu pořád hovoříme. Pokud bude střídavka prioritní – bude to v klidu. A máme tu velké procento tatínků, kteří střídavku upřednostňují a navrhují. Ještě jsem ovšem nikdy neviděl návrh matky na svěření dítěte do střídavé péče. Bohužel.
15. 10. 2013 at 8:11
Bohužel je stále slyšet – spousta mužů jsou násilníci a alkoholici, takže když táta bojuje za své děti, bude to asi taky proto že je násilník, který chce dále ubližovat nebohé mamince, která před ním musí bránit děti únosem a odpíráním kontaktu. Pokud tuto perverzní logiku vymahatelné právní prostředí nepřekoná, nadále bude docházet k současným zvěrstvům na dětech i rodičích, zvěrstvům, které žádné (mimochodem neplatné, protože násilník a alkoholik o děti střídavě pečovat prostě nebude, to si spočítá i úplný hlupák) předsudky nemohou omluvit.
15. 10. 2013 at 11:23
Bez jakýchkoliv připomínek souhlasím s úpravou zákonů ohledně porozvodové péče, kde bude brána střídavá péče (nebo alespoň velmi široký styk) jako výchozí stav – pochopitelně tam, kde o ní oba rodiče stojí. Nicméně nesouhlasím s paušálním trestáním iniciátora rozvodu a znevýhodněním takového rodiče při soudním řízení.
15. 10. 2013 at 12:12
Poslední dobou si pohrávám s myšlenkou, že pokud otec má zájem o péči v jakémkoliv rozsahu a nedopouští se vůči dítěti takového jednání, které by mělo za následek zákaz styku, měla by být výlučná péče postavena mimo zákon. Měla by být používána výhradně v situaci, kdy jeden z rodičů nemá zájem na osobní péči o dítě nebo si vykoleduje zákaz styku. V ostatních případech by měla být jednoznačně nařizována právní forma střídavé péče, a to i v případě, že jeden bude pečovat pouze každý druhý víkend. I to je střídání v péči a není nejmenšího důvodu omezovat práva tohoto rodiče. Ve funkčním svazku se rodiče rovněž nestřídají přesně napůl, ale upraví si režim péče o dítě tak, aby to oběma vyhovovalo (a dítěti). Navíc, pokud vím, zákon nestanoví ani míru péče (asymetrie v péči) ani frekvenci střídání péče u této právní úpravy. Mimochodem, totéž se týká společné péče, kdy poměr péče si určují rodiče dohodou jakkoliv asymetricky. Není nejmenší důvod, proč by soud nemohl nařídit střídavou péči s jakoukoliv asymetrií.
16. 10. 2013 at 13:03
http://xman.idnes.cz/poradna-manzelka-se-mi-zprotivila-jak-lidsky-tak-fyzicky-pe4-/xman-styl.aspx?c=A131011_140216_xman-styl_fro
Zajímavý článek i z pohledu této diskuze. Představme si, že i přes enormní snahu ze strany otce rodiny se manželčino chování nezmění a prostředí nefungující rodiny bude pro děti stále více frustrující. Otec si problém uvědomuje a chce ho řešit, jinak než rozvodem už to patrně nepůjde. Má v plánu vytvořit dětem u sebe klidné harmonické zázemí, vést je dál ke sportu, najít si případně partnerku, která bude mít podobné zájmy jako on. Při existenci zákona o odpovědnosti za rozvod je vystaven riziku, že jeho kontakt s dětmi bude omezen na naprosté povinné minimum, prakticky bez šance na svěření dětí do své péče.