Vlasta Hurtová
Portál Střídavka v soutěži ŽBLEBT ROKU 2012 vybírá nejpodivnější či nejhloupější výrok známých osob, který pronesly na téma rozvodu a porozvodové péče o děti. Kandidátů, pro něž můžete hlasovat, je celkem osm.
Druhým z nich je výrok senátorky Ing. arch. Daniely Filipiové. Ta se zřejmě cítí být „nadrodičem“, který je oprávněn druhému rodiči „přiznávat práva“:
„Já sama mám za sebou rozvod a vím jaké to je… přiznat otci práva, i když víte, co je zač…“
Nedávno jsem si v jedné diskusi přečetla, že role matky je prvořadá a že matka je pro dítě nezastupitelná. Nesetkala jsem se s tímto názorem poprvé, a tak si stále musím klást otázku, jaká je tedy role otce? Druhořadá? Je táta dítěte kýmkoliv a kdykoliv zastupitelný? Nebo jen když víte, co je zač?
Ale znáte to, na sociálních sítích se řeči vedou a voda teče. Někteří z nás si v tomto prostoru připadají jako ryby ve vodě. Lidé propojení například na Facebooku (odkud pochází i žblebt paní senátorky) jakoby naráz seděli přímo ve vašem obýváku. I vysoce postavený politik či politička zde popustí uzdu a nekontroluje se tolik. Proto se občas může vyjádřit i nepřesně, mylně, nevhodně, zato však jistě upřímněji, než v oficiálních projevech.
Smutná na výroku paní senátorky je právě ta upřímnost. To, jak si myslí, že se zachovala příkladně a správně a že na základě osobních zkušeností může dávat sama sebe za vzor. Ještě horší je, že vyřčené zároveň pravdivě odráží skutečný stav věcí. Taková je spravedlnost v našem státě. Navenek – podle všech těch Listin a Chart – jsme si sice všichni jako lidé rovni. Muži i ženy. Děti mají dokonce právo na péči a výchovu obou svých rodičů. A oba rodiče mají vůči svým dětem stejná práva a povinnosti. Papírově… Jakmile totiž dojde k rozvodu manželství, vše je najednou jinak. Ženy jsou naráz nadřazeny mužům a jen na jejich libovůli záleží, jestli uznají otcům „svých“ dětí (a i dětem samotným) jejich práva, nebo ne.
Takže jaké to asi je? Hrát si tak trochu na Všemohoucího a přiznávat někomu jeho práva? Rozhodovat o osudu a štěstí druhých? O tom, jestli naplnění nepostradatelné vztahové vazby mezi otcem a dítětem bude v rámci porozvodových možností realitou, nebo zůstane pouhým snem a navždy bolavým šrámem na duši dítěte…?
18. 1. 2013 at 10:31
Prostě si jen plete pojmy a dojmy, tak jako mnoho jiných lidí druhým radit umí, sobě ne. Ale vzdělaný člověk v takovém společenském postavení by měl vědět, že jeho zorné pole je příliš úzké a obzor přliš blízký než aby své trápení zobecnil a léčil tak, že radí trápit jiné lidi.
18. 1. 2013 at 15:30
PŘESNĚ ! podle všech těch Listin a Chart – jsme si sice všichni jako lidé rovni. Muži i ženy. Děti mají dokonce právo na péči a výchovu obou svých rodičů. A oba rodiče mají vůči svým dětem stejná práva a povinnosti. Papírově… Jakmile totiž dojde k rozvodu manželství, vše je najednou jinak. Ženy jsou naráz nadřazeny mužům. Sám jsem se s tím setkal. Soudkyně arogantně přehlížení platné Listny práv a svobod, platnou Haagskou úmluvu a pro ně je matka nadřazená otci. Vůbec jim nevadí, že matka odvezla děti do ciziny a otec může dítě vidět jednou za půl roku. JUDr. Janě Niedobové a JUDr. Kristině Žídkové to připadá normální. A k té Filipiové se raději vyjadřovat nebudu.