Jana Kolářová

V životě jsem si prošla ledasčím. Rozvodem, samoživitelkou i přítelkyní muže, který má 3 děti se dvěma ženami.

Můj bývalý muž si našel mou kopii o 14 let mladší, se kterou má 2 malé děti. Rozvodem pro něj skončila i naše dcera, která je nyní na vysoké škole. Věřte mi, že ten otcův příjem v rodině opravdu chybí a mnoho mých známých (žen) dostalo soudně přiděleno výživné 1000 – 4000 Kč. To je opravdu žalostně málo – v té době bylo dceři 17 let a byla na gymnáziu, čekalo nás taneční, řidičák, maturák, přijímačky na školu atd.

Já to beru naopak jako diskriminaci ženy, že když otec nemá zájem o dítě, hodí stát děcko s malým výživným na hlavu mámě a starej se… To není jednoduchá situace ani pro dítě, ani pro mámu, psychicky a ani po finanční stránce. Lituju mámy, které zůstanou se 2 malými dětmi samy a mají to vše zvládnout, nikdo je nechce zaměstnat. Otec samozřejmě vycítí, že má převahu, a pokud chytne ještě hloupou další partnerku, pak je zaděláno na problémy.

Z tohoto důvodu mě tabulky paní Kovářové nadchly a jsem pro regulaci výživného. Myslím si, že když muž zakládá další rodinu, už moc nemyslí na to, jestli vůbec finančně zvládne všechny ty děti. Zavedením tabulky výživného, bude každý muž nucen zvážit, že má už někde závazek vůči dětem a rozmyslí si pořizovat si další a další děti. Bohužel, ani my, které zůstaneme s těmi dětmi, si další nemůžeme dovolit.

Pak je ta druhá stránka. Přesně obrácená. Přítel se rozvedl a jeho bývalka mu nechtěla naopak vůbec dávat dceru, v té době 5-letou. Prostě pomsta a primitivní chování. V momentě, kdy jsem s ním začala žít, změnila taktiku a navrhla střídavou péči. Tak jo, z počátku jsem byla nadšená a s dcerou jsme si rozuměly moc, až tak, že chtěla být spíše s námi. Její matka střídala vztah za vztahem, je mladší o 14 let než můj přítel.

Pak neměla zrovna dobré období a najednou jsem si všimla, že se ta malá začala chovat ke mně jinak, odmítavě. Dávala mi prapodivné otázky, které vím, že neměla ze své hlavy, prostě ji její matka začala ovlivňovat – a přítele přes dceru také. Důvodem byly finance, bohužel, a zase jsme u toho výživného. A to přítel na dceři opravdu nešetří. Jenže s jídlem roste chuť a samoživitelka zjistila, jak drahé je mít dítě v péči, pokud ho nenecháte vyrůstat na ulici. Bohužel s tímto jsme si nevěděli rady ani já, ani přítel. I když jsem se snažila sebevíc, vždycky jsem byla označena za špatnou. Tak už se jim do výchovy nepletu a do financí mu nemluvím. Bohužel to přispělo k našemu rozchodu. A když už spolu nejsme, je klid. Jeho bývalá má tak jeho veškeré finance pro dceru. Žije sám a je rád, že má klid.

Každý soudí podle sebe a svých prožitků a ty máme každý jiné, ale nějaký pořádek v tom musí být a musí to být výhodné pro všechny „pořízené“ děti. Doporučuji vám podívat se na sdružení „Mámy samy“. Jsou tam zajímavé statistické informace, jak na tom samotné mámy existenčně jsou – není to nic moc. Proto ať si ty husy, které nechtějí dávat dítě tátovi, uvědomí, že se tím samy diskriminují. Až táta přestane mít zájem, pak teprve poznají, co to je, starat se sama. Takovým vzkazuji, vítejte střídavou péči a buďte nápomocny, to je nejlepší, co můžete udělat. Střídavce fandím, ale chce to disciplínu rodičů, partnerů i toleranci k partnerům novým.

Ono to celé také není jen o střídavce a tabulkách na alimenty. Je to o stavu celé české společnosti. Problémy nám zde na těchto bolestivých místech jen jaksi vygradovaly. V Čechách se rozvádí každé druhé manželství, jsme na nejvyšší příčce v rozvodovosti. Hlavní problém je „neukázněnost“ Čechů, a to ve všech oblastech. Zodpovědnost, to je to klíčové slovo.

Nejlepší by bylo, kdyby byla uzákoněna jak střídavka, tak tabulka pro ty, kteří nemají o své potomky až zas takový zájem, neboť je pohltí nová rodina. Když muži vyhrožují, že bude-li tabulka, nebudou chtít mít děti, ženy na to mohou říct, že nebude-li tabulka, my nechceme děti, nechceme skončit odložené s tisícovkou na dítě a vést nuzný život. Ve světě jsou tabulky již všude. Je potřeba v tom udělat pořádek.