Miroslav Kapr

Že se právě na Sv. Valentýna koná happening o domácím násilí? To jistě není náhoda.

Dne 14.2.2013 byl obecně prospěšnou společností Pomoc v nouzi za účasti sokolovského intervenčního centra a azylového domu v Sokolově na schodech Domu kultury (Hornický dům) pořádán HAPPENING PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ.

MF Dnes na tuto akci 12.2 upozorňovala a jelikož jsem měl ten den cestu do Sokolova, tak jsem se této akce zúčastnil. MF Dnes vyslala fotografa Martina Stolaře a reportáž spáchala mladá, sympatická a jistě velmi ambiciózní spolupracovnice redakce Marie Benetková.

Po celou dobu trvání akce (asi 25 min.) jsem diskutoval s vedoucí intervenčního centra paní Evou Chalupníkovou Doležalovou o jejich a mém pohledu na domácí násilí, resp. o pohledu na prevenci tohoto negativního jevu.

Já jsem paní vedoucí povídal o faktech ze statistik, kdy násilí obecně páchají z 90 % lidé pocházející z tzv. neúplných rodin (což jsou v 90 % děti vyrůstající bez otců), a že prevenci spatřuji právě v nevměšování státu do chodu rodin (neboť rodiče staví proti sobě), a také v zavedení skutečné rovnoprávnosti obou rodičů při výchově dětí.

Paní vedoucí mně povídala o tom, že toto vše ví, ale že oni se snaží pomáhat obětem domácího násilí, přičemž přiznala, že je to až následek a nikoli příčina. A řekla mně i několik příkladů z jejich práce, kdy pomáhaly ženám a i prý několika mužům.

Takže veškerá prevence těchto organizací, které jsou placené ze státního rozpočtu, spočívá v pomáhání obětem domácího násilí. Rozumný a nezaujatý člověk jistě rychle pochopí, že to není žádná prevence, ale klouzání na módní vlně jakéhosi boje proti něčemu. Takže je to trvalá placená práce bez viditelného výsledku.

A ještě něco k té mladé novinářce – v páteční MF Dnes se o jistém diskutujícím na této akci vyjádřila doslova takto: „Do živé diskuse se na obranu psychicky týraných mužů s organizátorkami zapojil jeden z kolemjdoucích.“ Onen kolemjdoucí jsem byl já, nebyl jsem kolemjdoucí a o psychicky týraných mužích jsem se paní vedoucí zmínil jedinou větou, což zabralo asi jednu minutu. Jinak jsem diskutoval o něčem jiném. A tak se ptám, co mladé novinářce bránilo se mne na cokoli zeptat? Že by slyšela něco, co nechce slyšet? Tímto způsobem „investigace“ se ovšem ničeho nedosáhne a nic se nezmění!

Že by požadovaná neměnnost stávajícího systému byl hlavní důvod pořádání těchto huráakcí, čemuž bohužel svým přesvědčením a zaslepeností napomáhají i novináři a novinářky?

Převzato z KAPR.BLOG.IDNES.CZ