Ing. Aleš Hodina

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský prohlásil, že soudy rozhodují na základě pověr. Špatný vtip? Nepodařená nadsázka? Bohužel ne. Rychetský jen přiznal smutnou skutečnost, že soudy při rozhodování o dětech nerespektují zákon:

„Stále přetrvává v té soudní judikatuře taková pověra, že tím vhodnějším a lepším pro výchovu, zejména dětí útlého věku, je zásadně matka. Zákon a mezinárodní úmluvy však říkají něco jiného. Říkají: Oba rodiče mají stejná rodičovská práva, jsou si rovni. Není možné jednoho z nich, dokonce jenom kvůli pohlaví, preferovat.“ (ZDROJ)

Zákon, mezinárodní úmluvy i normální lidé chápou, že děti potřebují oba rodiče. Někteří soudci nikoliv. Řídí se pověrami a tvrdí, že děti „patří“ matce. Každým rokem tak u nás po rozvodu přijde několik desítek tisíc dětí o tátu (a tátů o děti). K čemu to vede? Možná, že toho smutného a nevrlého pána, kterého jste potkali v obchodě, sžírá právě tento osud. Možná, že ten výrostek, který vás pak večer okradl v parku, byl jeho syn. Ten, kterému jeho matka bránila v kontaktu s otcem, takže tátu neviděl už deset let. Jen řadu „strýčků“.

Problému si už všimli i někteří politici. Jiří Paroubek například upozorňuje: „Podle kvalifikovaných vědeckých odhadů se v naší republice u přibližně sedmi tisíc dětí z rozvrácených rodin vyvine syndrom zavrženého rodiče, zhruba deset tisíc dětí ročně ztrácí rok po rozvodu rodičů jakýkoliv kontakt s tím z rodičů, který ho nemá ve výlučné péči. Přitom je z odborných studií známý fakt, že nejnižší mezí pro to, aby mohla vůbec probíhat aktivní výchova, je třicet procent času stráveného s dítětem v přítomnosti toho kterého rodiče.“ (ZDROJ)

Dětem mohou i po rozvodu zůstat oba rodiče, to umožňuje střídavá péče. Ústavní soud dnes konečně říká (a ROZSUDKEM potvrdil), že pro ni není nutný souhlas a soulad obou rodičů. Normálnímu člověku je to jasné – proč by měl mít jeden z rodičů možnost bránit druhému pečovat o dítě? Zatím ale soudy rozhodovaly přímo zvráceně – běžně svěřovaly děti do výlučné péče toho rodiče, který střídavé péči bránil. S tím by teď měl být konec.

Ale opravdu? „Staré soudcovské struktury“ se jen tak svých zajetých kolejí nevzdají. Plzeňská soudkyně Eva Vydrová prohlásila: „Prozatím mohu říci, že si rodič, který usiluje o střídavou péči, v žádném případě nemůže ze stanoviska ÚS automaticky dovodit, že soud jeho návrhu vyhoví.“ Pražská soudkyně Marie Kříhová právě v uplynulém týdnu rozhodovala o návrhu na střídavou péči. Přestože oba rodiče mají zájem o dítě pečovat, návrh zamítla. Už dříve vytrhla stejné dítě z jeho domova a svěřila ho do péče matky. Ta ale předtím odešla od rodiny a nechala prcka v péči otce.

Kde tedy stále zůstává spravedlnost a rovnost rodičů? Někteří soudci si svou nezávislost zjevně vykládají jako nezávislost na zákonech. Ani rozsudek Ústavního soudu je příliš nezajímá. Přesto však světélko na konci tunelu pro spoustu dětí, díky Rychetskému a jeho kolegům, už v dálce svítí.

Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ