PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

–

DODATEK – DVĚ METAMORFÓZY

Pokusíme se zachytit a blíže popsat dvě proměny, jimiž mnohý muž během života prochází nebo může procházet. Řekli jsme mnohý muž a máme tím na mysli muže tzv. západní civilizace, bez psychiatrické zátěže, heterosexuálně orientovaného, který žije nebo žil v manželství. Pro naše úvahy nejsou vhodné excentrické či jinak výjimečné osobnosti. (*)

V úvaze si povšimneme dvou proměn muže, které jej s vysokou pravděpodobností potkají, ať již chce, nebo nechce, ať je reflektuje, nebo ne.

První proměna se týká změny mužova citového referenčního rámce, k níž dojde s jeho dospělostí a pozdějším sňatkem. Druhá proměna se týká jeho statusu v rozhodovacích pravomocech na začátku manželství a na jeho případném konci.

Proměna první: Změna citového referenčního rámce (hovorově: Z náručí matky do náruče manželky)

Pro matku je její dítě, v našem případě chlapec, jednou z nejcennějších hodnot života, někdy i vším. Do chlapcova života promítá samu sebe, sleduje jeho růst, citová hnutí, úspěchy i neúspěchy, přeje mu co nejlepší budoucnost (vidí v něm pokračování své osobnosti…) a je za něj ochotna úplně všechno obětovat.

Referenční citový rámec zní: chlapec je největší hodnota mého života.

Manželka, i když se zjevem matce dosti podobá (ženská postava, asi o oktávu zvýšená frekvence hlasu, schopnost vcítění apod.) má pro svého manžela připravené jiné funkce. Řečeno velmi stručně a syrově, manžel je nazírán jako propagátor jejích genů, ochránce a průběžně kritizovaný zaopatřovatel. Používané nátlakové metody jsou už popsány výše (Rady starého skeptika…).

Referenční citový rámec zní: manžel může být ― při splnění určitých podmínek ― určitou hodnotou pro můj život.

A s čím má mladý muž problém? Obě ženy – matka i manželka – jsou jeho osudovými ženami, ale každá z nich ho vnímá a přijímá jinak. A tento rozdíl si muž buď vůbec neuvědomuje, nebo jen okrajově a někdy značně opožděně.

Proměna druhá: Změna v rozhodovacích pravomocech (hovorově: Kdo má poslední slovo)

Na začátku manželství, např. ve svatební den, to může být novomanžel, který si přivede ženu do nového bytu/domu, který pořídil sám, případně za pomoci svých rodičů. Předá jí klíče. Samozřejmě, že ještě určí, kde se udělá přístavek a kde bude garáž.

Když se narodí dítě, o všem podstatném o něm začne rozhodovat manželka. Chce však stále více rozhodovat i o jiných věcech, zejména těch, které se týkají financí. Používá k tomu několik taktik, z nichž dvě jsme popsali (č. 11. „mapování spojenců“ a č. 16. „vyčítací pasti“).

Tlak na posun v rozhodovacích pravomocech je vytrvalý a systematický a začne zahrnovat i děti jako pěšáky na mocenské šachovnici: ty začnou přebírat (spíše rádoby) matčin obraz o tatínkovi než tatínkův obraz o mamince. Mnoho manželů se nedovede vzepřít, neboť ani pořádně nevědí, o co jde. Někteří jsou v linii tohoto tlaku stále hubováni, a proto rezignují. Například odevzdávají celou výplatu a vezmou si jen přidělené kapesné. Jiní zůstávají dlouho v zaměstnání, vysedávají s podobně postiženými v hospodách, věnují se svým koníčkům, např. rybaření. Sféry svých původních manželských kompetencí si neuhlídají a jejich rozhodovací pravomoci se postupně zmenšují. Takový manžel už nemá hlavní slovo v tom, kdo bude pozván, co budou dělat děti, do čeho se investuje a do čeho ne, na čí jméno se peníze uloží apod. Nepostradatelným se tu stal někdo jiný, on to není.

Zmínil jsem se o koníčcích, mám také jednoho, jsem sběratelem mechanických hlavolamů. Při našich různých sběratelských setkáních si některé z nich vyměňujeme, leccos je i ke koupi. Opakovaně mě různí kolegové žádali, abych se u nich doma raději nezmiňoval o ceně některého z dražších hlavolamů, že by doma nastalo zbytečné napětí.

S jídlem roste chuť. Protože zákonný manžel má stále nějaká rozhodovací práva (o majetku, o dětech), dochází k jeho vypuzování, případně vytlačení. Je to pravidelně on, kdo opouští byt nebo dům a zanechává tam většinu svého majetku. Je mu povoleno, co si může odnést a co ne. Příslovečný se stal kufřík s holením, pyžamem a zubním kartáčkem přede dveřmi. V některých případech už za dveřmi čeká nový partner, který se brzy nastěhuje. Je okouzlen přívětivým chováním nové partnerky a jeho schopnost nezávislého, kritického úsudku je zamlžena vyplavenými hormony. Vůbec si proto neuvědomuje, že jeho rozhodovací práva jsou velmi malá (dům/byt, nábytek, děti, zaběhaný chod domácnosti není jeho). Je často v roli údržbáře či sluhy a ani o tom dlouho neví.

Nu, a co když se manžel vzdá všech práv, přepíše veškerý majetek a ve všem svou ženu poslouchá? S určitou vědomou nadsázkou můžeme říci: pak mu může být povoleno zemřít na původním místě s tím, že o pohřebních výdajích s konečnou platností rozhodne manželka. Občas se stává, že původně sjednanou výši si přeje ještě dodatečně snížit.

(*) Samozřejmě, běh lidského (mužského) života je rozmanitý, na mnohé muže naše poznatky nemusí platit či dokonce platí převráceně. To však nijak neubírá na platnosti našeho postřehu o tom, co se může stát, resp. stane nezanedbatelné části naší mužské populace, nebo vlastně co je na ně osudem, životem, přírodou, biologií, společností atp. připravováno.

Pokračování za týden