Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
„Dosud byla praxe taková, že rodič, který dostal dítě do péče, o něm mohl rozhodovat.“
Hana Kordová Marvanová
Nedivil bych se, kdyby něco takového řekla Marie z Horní Dolní, která se nikdy nerozváděla, ani v jejím okolí se nikdo nerozváděl a hlavním zdrojem jejích informací jsou facebookové příspěvky Hany Kordové Marvanové.
Ale právnička a senátorka Marvanová by občanský zákoník mohla znát:
- „Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům.“ (§ 865 odst. 1)
- „Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě.“ (§ 876 odst. 1)
- „Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.“ (§ 877 odst. 1)
Tato ustanovení jsou v zákoně už řadu let. A praxe je respektuje – někdy ochotně, někdy méně. Ale v zásadě respektuje. Oba jste rodiče a oba stejně vykonáváte rodičovskou odpovědnost. Ve významných záležitostech musíte společně, v nevýznamných můžete samostatně – ať máte péči, nebo styk.
Třeba bude pomýlený názor senátorky Marvanové lépe vysvětlitelný, když si vygooglíme její rodinné poměry. Má tři děti s různými otci, jejichž jména nechce prozradit. Potomky vychovávala jako svobodná matka. Možná, že praxe, o které mluvila, platila v případě jejích dětí. Tedy že odstavila otce ze života dětí, ty dostala do péče a mohla o nich rozhodovat.
Všechno je dnes špatně
Děs a hrůza proto jímá paní senátorku z toho, že by teď podle zákona měli pečovat oba rodiče, a to nedejbože rovnocenně! Všechno se jí zdá být v dnešní době černé… V rozhovoru, ze kterého je dnešní žblebt, ji dokonce musela opravovat i redaktorka:
Marvanová: „Z toho ale hrozí spousta problémů. Například, když matka půjde s dítětem do nemocnice, k lékaři… Předpokládáte, že ho ošetří, když nebude mít dítě svěřené do výhradní péče?“
Redaktorka: „Ano, ošetří. Tak už to přece funguje i nyní. U lékaře není třeba souhlas druhého rodiče se zákrokem, i když je dítě ve střídavé nebo společné péči.“
No a když už to nešlo jinak, senátorka sáhla k osvědčené mantře – domácímu násilí:
„V praxi dnes soudy dávají i domácím násilníkům děti do výlučné nebo do střídavé péče. Znám příklad, kdy matka utekla od násilníka, radila se s policií, s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí, přesto soud nakonec svěřil dítě do péče otce.“
Člověk by se mohl zděsit, komu to dítě bylo svěřeno. Snad ho dokonce nebude vychovávat z vězení! Ale hned další věta uvedla věci na pravou míru:
„To je obvyklé v případech, kde není trestní rozsudek.“
Zopakujme si to ještě jednou: NENÍ TRESTNÍ ROZSUDEK. Paní Marvanová by jako vystudovaná právnička měla vědět, co znamená presumpce neviny. Jedině soud po provedeném dokazování může říci, zda je dotyčný opravdu násilník, či nikoliv. Do té doby je třeba na něj pohlížet jako na nevinného. Jinak budeme skákat na lep falešným obviněním matek, které by rády udělaly z bývalého partnera vyvrhele a připravily ho o děti.
Takže paní senátorka si dovolila označit jako násilníka člověka, který nebyl odsouzen! To je snad dokonce na trestní oznámení pro pomluvu a sebrání advokátní licence…
Kupředu do minulosti
Přestože ve svých mladých letech bojovala proti komunismu, se svými názory na rodinu v něm zamrzla. Snad by se do něj i ráda vrátila. Tehdy se totiž děti po rozvodu svěřovaly prakticky výlučně matkám. Mimochodem v té době také v Polsku vznikl sci-fi film Sexmise. Pojednává o totalitní a nesvobodné společnosti v roce 2044, které zcela vládnou ženy.
Pro ni však evidentně tento příběh není varování, ale návod.
Ukázka z polského filmu Sexmise (1984)
V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do neděle 1. března 2026. Každý má pouze jeden hlas. Podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme postupně po týdnu (vždy ve středu). Můžete se podívat i na přehled všech nominovaných žblebtů.





11. 2. 2026 at 6:15
Naše polistopadová hra na demokracii formálně přijala mezinárodní úmluvy o právech dítěte a na papíře zavedla rovnost rodičů, aby se jimi nikdo, ani soudci, neřídili. Kordová je velice přiléhavou ukázkou rozdílu mezi hezky znějící teorií a realitou. Jedním z otců jejích dětí měl být Petr Cibulka, svého syna nevídal. https://legacy.blisty.cz/art/10736.html
https://web.archive.org/web/20220522043411/http://www.sds.cz/docs/prectete/marv_a_m.htm
11. 2. 2026 at 19:22
„Naše zásady končívají tam, kde se kříží s našimi úmysly,“ řekl kdysi Karel Kryl. Nedivil bych se, kdyby za zdánlivou neschopností sjednotit judikaturu a řídit se jí byly ve skutečnosti jen osobní zájmy, mindráky, chamtivost a závist pár lidí. Díky za zajímavé odkazy.