Mgr. Karel Dvořák

–

Příspěvek přednesený v Poslanecké sněmovně PČR dne 21. dubna 2026:

Dobrý večer, dámy a pánové. Ta debata zjevně si zaslouží hodně prostoru. Myslím si, že jsme slyšeli mnoho zajímavých pohledů na celou tuto věc z mnoha různých perspektiv a rád bych na začátek zdůraznil, že všechny ty perspektivy považuji za legitimní. Trestní právo je určitým vyjádřením hodnot naší společnosti, ale já bych si přál, aby mnohem více tyto hodnoty byly vpisovány do trestního kodexu nikoliv na základě pocitů, ale dat. A tomu bych se rád ve svém příspěvku k tomuto tématu věnoval.

Je to prostě totiž tak, že v České republice každý měsíc čekají tisíce dětí na zaplacení peněz, které jim dle zákona náleží. Tyto děti nechtějí nic mimořádného, chtějí prostě výživné, které jim soud přiznal. A já bych byl moc rád, kdybychom se dnes věnovali otázce, ne jak přísněji trestat, ale jak tyto peníze skutečně dostat k těm dětem, které je potřebují.

Na našich stolech máme návrh, a opět poslanecký, byť se jedná o možná počtem písmen relativně malou změnu, ale věc významnou. Jedná se o konstrukci skutkové podstaty a velice mě mrzí, a hněvám se na předkladatele, že zvolili tuto cestu a nenechali tento návrh projít standardním způsobem. Tento návrh tedy do určité míry chce zvrátit reformu, nebo sadu změn, chcete-li, která je účinná od 1. ledna tohoto roku, a zpřísnit trestnost zanedbání povinné výživy podle toho již několikrát zmiňovaného § 196 trestního zákoníku.

K těm datům malý komentář. Nalejme si, dámy a pánové, čistého vína. To, o čem tady mluvíme, o té generální prevenci, tak k tomu žádná data prostě neexistují. Není možné stanovit, dokázat, změřit, jaké množství lidí odradí od nějakého nezákonného jednání to, že je něco takového zakázáno. Jistě, nějaký účinek to má, ale myslím si, že exaktně ho změřit nemůžeme. Máme ale jiná data, a těm bych se rád věnoval.

Co tedy bylo platné, účinné do konce roku 2025? Trestné bylo pouhé nedbalostní neplacení výživného po dobu delší než čtyř měsíců bez ohledu na to, zda dítě reálně strádalo. Výsledek byl ten, že sedm procent všech trestných činů v zemi se týkalo právě tohoto § 196. Dalším následkem tím pádem bylo také to, že každoročně za to byly odsuzovány tisíce osob. Slyšeli jsme tady už ten přesný rozpad toho, jak ty tresty dopadly, jaké tresty byly uloženy.

Jaká ale byla reálná efektivita? Institut pro kriminologii a sociální prevenci ve svém výzkumu zjistil, že trestní stíhání vedlo ke skutečnému splacení dluhu na výživném u pouhých 7 procent pachatelů. U zbývajících 93 procent to přineslo jen náklady pro stát, pro soudní soustavu a samozřejmě i pro samotné rodiny.

Zastánci kriminalizace často argumentují institutem účinné lítosti, tedy možností zániku trestní odpovědnosti, pokud dlužník nakonec zaplatí. Ale podívejme se, co to v praxi pro samoživitelku nebo samoživitele znamená. Nejprve musí čekat minimálně čtyři měsíce, pak podat trestní oznámení, pak čekat další měsíce na soudní řízení. A výsledek? I ten úzký okruh případů, kde účinná lítost vůbec přichází v úvahu, tvoří podle dat Nejvyššího státního zastupitelství jen přibližně 10 procent trestních věcí. A jen u části z nich nakonec dojde ke skutečnému zaplacení. Pro drtivou většinu rodin jde tedy jen o dlouhé období ekonomické nejistoty a psychické zátěže s krajně nejistým výsledkem.

Existuje ještě jeden ekonomický paradox, který musíme pojmenovat. Průměrný čistý měsíční příjem vězně se pohybuje kolem 7 000 korun, mám-li správná data, je možné, že se jedná o starší číslo. Ale pro tu ilustraci si myslím, že to je zcela dostačující. Z toho je na výživné určena jedna třetina, tedy přibližně 2 300 korun. Přitom průměrná mzda téhož člověka na svobodě je trojnásobná, tedy přibližně 22 000 korun. Uvěznění tak reálně snižuje schopnost dluh splácet, Nemluvě o tom, že ne všichni uvěznění pracují. Zaměstnanost vězňů je cirka 60 procent práceschopných osob a o to méně pracují ti, kteří jsou uvězněni na kratší dobu, tedy typicky za ty společensky méně nebezpečné trestné činy, mezi které neplacení výživného patří.

Další zajímavé číslo, kterým bych rád argumentoval pro to, abychom nepřijali ten návrh, který teď projednáváme, je to, že tomu odpovídá i padesátiprocentní míra recidivy u tohoto trestného činu, což si myslím, že rozhodně není výzva k přísnějšímu trestání, ale je to exaktní důkaz toho, že trestní represe chování dlužníků nemění. Naopak cirka podmíněných trestů se přeměnila v nepodmíněné, čím vznikla procesní spirála neplnění, trest, ztráta zaměstnání, ještě větší dluh, další stíhání. A i tam, kde k nepodmíněnému trestu nedojde, zanechá odsouzení záznam v Rejstříku trestů. Fikce bezúhonnosti, tedy to, že na pachatele se hledí, jako by nebyl odsouzen, se při trestu odnětí svobody nebo podmíněném trestu neuplatní automaticky a je vázána na splnění zákonných podmínek. Záznam v rejstříku tak může dlužníkovi zásadně ztížit nalezení zaměstnání a tím i schopnost výživné do budoucna vůbec platit. Trestní postih tak paradoxně oslabuje přesně tu schopnost, jejíž posílení má být jeho cílem. Nemluvě o tom, jak v uvozovkách dorazí už tak často katastrofické vztahy k rodině

Novela číslo 270 z minulého roku přinesla do našeho právního řádu přesně to, co trestní právo vyžaduje, princip ultima ratio, tedy využití trestního práva jako nejzazšího prostředku, který nastupuje až tehdy, kdy jiné nástroje selhaly. A tady, kolegyně a kolegové, si neodpustím malou poznámku. Nikdy jsem neslyšel tolikrát to sousloví ultima ratio, jako v tomto sále, když jsme projednávali vydání, respektive nevydání předsedy vlády a předsedy této Sněmovny. Mnozí z vás tímto principem trestního práva opakovaně argumentovali. Tak já bych byl rád, kdybyste si na tuto trestněprávní zásadu vzpomněli i při vaší legislativní práci.

V čem tedy spočívá ta změna, která byla minulý rok prosazena? Od letošního roku je trestné pouze takové neplnění, které trvá déle než čtyři měsíce a současně vystaví dítě nebezpečí nouze. Trestní odpovědnost je správně navázána na skutečný vznik závažného sociálního ohrožení, nikoliv pouze na formální evidenci dluhu. Tento model přitom není žádným českým experimentem. Odpovídá standardu, který uplatňují naši nejbližší západní, nebo chcete-li, jižní sousedé. Německo i Rakousko využívají trestní represi za neplacení výživného skutečně jen jako krajní prostředek vázaný na prokázané ohrožení dítěte. Oni už totiž naši milí kolegové v Rakousku a v Německu už dávno pochopili, že primárním cílem státu nemá být plnit věznice dlužníky, ale zajistit dětem finanční prostředky k životu. Chceme-li se od nich učit, myslím, že bychom měli tu změnu zákona, která byla přijata v tom minulém roce, nerušit, měli bychom ji nechat běžet a ukázat, zda je schopná života a přináší ty kýžené plody. Je myslím na tomto místě potřeba také zmínit, že existují i další evropské země, ve kterých neplacení výživného vůbec trestné není, a proto třeba ani s ohledem na zásadu vzájemnosti nespolupracují v takových trestních věcech s českou justicí. No ale ten svůj příspěvek jsem uvedl tím, že podstatné je hledat ty způsoby, jak dostat ty peníze k dětem, protože to si myslím, že je společným cílem nás všech, jak vás, kteří s tím návrhem přicházíte, tak i třeba mě, nechci mluvit za někoho jiného, kteří s tím návrhem úplně nesouhlasí.

No a za mě tím skutečným řešením, které bych očekával od zodpovědné nebo chcete-li lepší vlády, je nalézání takových nástrojů, které fungují, a to jsou civilní nástroje a sociální záchranná síť. Těžiště vymáhání totiž musí spočívat právě v civilní a správní sféře. A k tomu máme konkrétní nástroje, které fungují už dnes a které je určitě namístě zlepšovat.

Prvním je to tolikrát zmíněné pozastavení řidičského oprávnění, myslím si, že se jedná o velice účinný způsob. Ústavní soud navíc potvrdil, že toto opatření trvá až do splacení posledního dluhu. Myslím si, že ta praxe ukazuje, že se jedná o efektivní řešení a jestli se nemýlím, tak zrovna v minulém roce bylo vydáno 1 400 takových příkazů. To znamená, je to něco, co je v praxi velice využíváno.

Druhým zásadním pilířem, který řeší situaci těch dětí, k nimž se výživné nedostává, je institut náhradního výživného zavedený v roce 2020. Stát vyplatí dítěti zálohu, dluh pak vymáhá po neplatiči stát. To všechno víme. Od spuštění v roce 2021 do poloviny roku 2024 stát takto vyplatil 549,5 milionu korun a pomohl přibližně 12 100 dětem měsíčně.

Průměrný kumulovaný dluh meziročně klesl o 20 procent. Systém funguje, a právě proto si zaslouží být rozvíjen ne zastíněn návratem k trestní represi, která už dle mého soudu v minulosti selhala. Řešme prosím tedy do budoucna smysluplné reformy, které systém posilují. Prodlužme maximální podpůrnou dobu, po kterou je poskytováno náhradní výživné. Zvyšme strop dávky, aby lépe odpovídal reálným potřebám dětí. Dnes totiž část rodin podpůrnou dobu vyčerpá dříve, než se situace stabilizuje.

Za mě dalším krokem, který navrhuji, protože nechci tady být pouze proti, ale chci navrhovat i něco, co považuji za skutečné řešení, tak je zavést absolutní prioritu řádného výživného v exekucích, aby výživné nestálo v řadě za ostatními věřiteli. Drobnost, která ale se ukazuje, že funguje v jiných právních systémech, zavést automatické SMS upomínky před vznikem exekuce. Toto jednoduché opatření zvyšuje platební kázeň o 10 až 15 procentních bodů a jedním z mých dalších návrhů je také to, abychom integrovali systém s Finanční správou pro srážky z daňových přeplatků. To vše jsou nástroje, které přinášejí reálné peníze reálným dětem bez jediného výkonu trestu odnětí svobody. Jde tedy o čistý příjem těch, kteří to potřebují, zatímco každá vězněná osoba stojí veřejné rozpočty přibližně 60 000 korun měsíčně, nemluvě o dalších přímých i nepřímých nákladech, které s sebou přináší trestní stíhání a samotné věznění. Už tady o tom mluvili mí předřečníci ve vztahu k rodinám, k resocializaci a dalším fenoménům, které jsou spojeny s tím, že někoho zavřeme do vězení.

Já vás tedy prosím, abychom odmítli tento návrh, který nás dle mého hlubokého přesvědčení vrací do slepé uličky. Trestní právo samo o sobě prostě dětem nepomůže. Pomohou jim jen reálné peníze včas doručené těm, kteří je potřebují. Proto navrhuji neschvalujme tuto novelu a uložme výborům, aby ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti a dalšími odborníky připravili komplexní návrh posílení civilního vymáhání výživného. A bez ohledu na dnešní výsledek hlasování hodlám na půdě spolu s mými kolegy a kolegyněmi uspořádat odborný seminář k tomuto tématu.

Mám za to, že v té naší dnešní debatě k tomuto návrhu vyplynulo, že je potřeba to řádně projednat, přinést další, třeba i neotřelá nebo relativně drobná řešení, která mají šanci zvýšit vymahatelnost práva a především vymáhání výživného v Česku. Prostě nerezignujme na snahu zajistit efektivní vymáhání pohledávek na výživném. Takové řešení si zaslouží děti. Zaslouží si je i rodiče, nejčastěji matky, které se o ně každý den starají a pro které je výživné prostředkem k zajištění potřeb jejich dětí. Trestní represe totiž nesmí být náhražkou za funkční sociální politiku a efektivní vymáhání práva. Kdo na to přistoupí, rezignuje na skutečné řešení problému. Děkuji vám za pozornost.