Skupina senátorů

–

Senátorský návrh změny rozvodové novely, který jsme publikovali minulý týden ve čtvrtek, by představoval tyto změny v platném znění zákonů:

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

§ 866

Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, nebo pro jakékoli rozhodnutí soudu týkající se péče o dítě jsou určující zájmy dítěte; ustanovení § 907 odst. 3 až 6 se použijí obdobně.

§ 870

(1) Nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení.

(2) Soud omezí rodičovskou odpovědnost rodiče, nebo omezí její výkon, vyžadujeli to zájem dítěte, v případě, kdy se rodič dopustil domácího nebo sexuálního násilí nebo činu povahy úmyslného násilného trestného činu, přičemž přihlédne u těchto jednání zejména k jejich povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání, nebo v případě těžké závislosti rodiče na návykových látkách.

(3) Soud může omezit rodičovskou odpovědnost rodiče i tehdy, stane-li se rodič osobou vedenou v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi.3)
________________________
3) § 9d zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků.

§ 888

(1) Dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě.

(1) Dítě má právo na styk s oběma rodiči, stejně jako rodiče mají právo na styk s dítětem, ledaže by to bylo v rozporu se zájmem dítěte.

(2) Nežijí-li rodiče dítěte spolu, je rodič povinen dítě na péči druhého rodiče řádně připravit, péči druhého rodiče o dítě řádně umožnit a při výkonu práva o dítě pečovat v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.

(3) Dítě má právo zejména na ochranu, zajištění bezpečí a potřeb zdravého fyzického, psychického, emocionálního a sociálního vývoje.

§ 892

(1) Rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé.

(2) Rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich; ustanovení § 876 odst. 3 platí obdobně.

(3) Rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. Opatrovník má povinnost jednat nestranně v zájmu dítěte, uplatňovat jeho práva a chránit jeho zájmy.

§ 907

(1) Dohodnou-li se na tom rodiče, soud rozhodne, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče o dítě každého z nich.

(2) Nerozhodne-li soud podle odstavce 1, určí rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte.

(3) Rozhoduje-li soud o rozsahu péče rodičů o dítě, vychází ze zájmu dítěte jako předního hlediska, přičemž posuzuje v souhrnu všechna kritéria stanovená v odstavci 4 s přihlédnutím k individuálním okolnostem každého jednotlivého případu.

(4) Při rozhodování o rozsahu péče rodičů posoudí soud, jak jsou u každého z nich zajištěny zejména
a) bezpečí dítěte a jeho ochrana před fyzickým, sexuálním, domácím a jiným násilím,
b) fyzické, psychické a emocionální potřeby dítěte,
c) výchovné prostředí, zejména s přihlédnutím k tomu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho výchovu,
d) výchovná způsobilost rodičů a jejich vzájemná spolupráce,
e) vztahy, jejichž zachování je ve prospěch zdravého vývoje dítěte.

(5) Soud přihlédne vždy také k názoru dítěte, který posoudí s ohledem na jeho věk, rozumovou a emocionální vyspělost.

(6) Hlediska podle odstavců 4 a 5 soud použije při každém rozhodování ve věci péče o dítě, přičemž konkrétně odůvodní jejich použití v daném případě.

(3) (7) Je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud určit podmínky péče rodiče o dítě, zejména místo, kde smí či nesmí rodič o dítě pečovat, nebo osoby, které smějí, popřípadě nesmějí být při péči přítomny.

(4) (8) Je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud upravit nepřímý styk rodiče s dítětem nebo právo rodiče na informace o dítěti po dobu, po kterou o dítě pečuje druhý rodič, popřípadě určit i podmínky tohoto styku.

§ 907a

(1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho rodiče, jsou-li dány závažné důvody, pro které by péče obou rodičů nebyla v zájmu dítěte, a to zejména
a) specifické potřeby nebo zdravotní stav dítěte vyžadující stabilitu jednoho výchovného prostředí,
b) přání dítěte, které dosáhlo věku, v němž je schopno posoudit svou situaci, má-li toto přání dostatečnou závažnost,
c) existence důvodů, pro které by soud mohl pozastavit či omezit rodičovskou odpovědnost, ale tyto důvody nedosahují intenzity pro zásah do rodičovské odpovědnosti,
d) stane-li se rodič osobou vedenou v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi.3)

(2) V rozhodnutí o svěření dítěte do péče jednoho rodiče soud vždy rozhodne o rozsahu a způsobu styku s druhým rodičem, nebo rozhodne, že styk se nestanoví.

(3) Pokud je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče, má tento rodič právo rozhodovat nejen o běžných záležitostech dítěte, ale i o záležitostech pro dítě významných.

Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů

§ 465g

(1) O prozatímní úpravě poměrů dítěte soud rozhodne bez zbytečného odkladu po zahájení řízení o vydání prozatímního rozhodnutí, nejpozději však do 3 měsíců 30 dnů.

(2) Prozatímní rozhodnutí je vykonatelné vyhlášením, nebo, nedošlo-li k vyhlášení, vydáním, není-li určen pozdější okamžik.

(3) V prozatímním rozhodnutí určí soud trvání prozatímního rozhodnutí na dobu nezbytně nutnou, která nesmí přesahovat 3 měsíce od jeho vykonatelnosti. Pro prodloužení doby trvání se § 460 použije obdobně.

(4) Proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí, není je odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto
o prodloužení doby trvání prozatímního rozhodnutí, je odvolání přípustné. Pro řízení před odvolacím soudem se § 465f použije obdobně.

(5) Bylo-li rozhodnutí podle odstavce 4 napadeno odvoláním, předloží soud prvního stupně věc odvolacímu soudu do 10 dnů od podání odvolání. Odvolací soud rozhodne o odvolání do 30 dnů od předložení věci.