Aleš Hodina
–
Další část rozhovoru s předsedou LIBERI, odborové organizace RNDr. Pavlem Rusým.
Není nejlepší dát na názor dětí, jak chtějí s každým z rodičů být?
Je trendem posledních let zapojovat děti do řešení soudních sporů rodičů o péči. A to stále mladších dětí. Je jistě vhodné, aby se děti staly plnohodnotnějším účastníkem řízení, ale bohužel praxe ukazuje, že se toto naplňování práv dětí obrací proti dětem. Nevyzrálí rodiče běžně děti nepřímo nebo přímo, a někdy velmi brutálně manipulují. S rostoucí důležitostí názoru dětí roste i tlak na děti ze strany rodičů, a co je ještě horší, i ze strany sociálních pracovníků a někdy i soudců. Ti nezřídka použijí pohovor s dítětem k jeho manipulaci s cílem nechat si potvrdit svůj náhled na věc.
Víme o případu, kdy dítě chtělo střídavou péči, zatímco aktuálně mělo s rodičem pouze styk víkend za 14 dní. A soud se dítěte zeptal, zda by chtělo být s rodičem o den déle. Dítě samozřejmě potvrdilo. Ale soud už se nezeptal, zda by chtělo být s rodičem celý týden. Rozhodnutím pak soud rozšířil styk o den, neboť dítě o to stálo. Bohužel zákon neukládá sociálním pracovníkům a znalcům zajistit přezkoumatelnost pohovoru s dítětem. Sociální pracovníci s dítětem mohou mluvit o samotě, soudy pravidelně vylučují z pohovoru nejen rodiče, ale i jejich zástupce (bez prokázání zákonného důvodu pro vyloučení zástupců), a tímto kabinetním zcela nepřezkoumatelným způsobem manipulují s dítětem. I soud se často vyhýbá povinnosti pořídit alespoň audiozáznam z pohovoru.
Na druhé straně jsou participační práva dětí porušována. Děti, i velké, nejsou informovány o důkazech, nemají možnost se k nim vyjádřit ani v situaci, kdy důkaz má prokazovat skutkovou okolnost, která se jich bytostně dotýká, nejsou seznamovány opatrovníkem s rozhodnutími, nejsou konzultovány např. k možnosti odvolání se proti rozhodnutím, je jim upíráno právo volit si vlastního zástupce, vykonávat některé úkony samostatně, nahlížet do soudního spisu či k tomu zmocnit někoho jiného, ačkoliv tato práva vyplývají z mezinárodních úmluv.
Jak tedy funguje zapojení dětí do soudního řízení v praxi?
Děti jsou tedy nezřídka zapojovány do soudního řízení tehdy, pokud je potřeba je využít nebo přímo zneužít k prosazení názoru OSPOD nebo soudu, který by jinak byl neobhajitelný. Na straně nevyzrálých rodičů je pak snaha využívat děti k prosazení svého názoru tím, že nechají svůj názor reprodukovat dětmi. Rovněž pokud chtějí mařit styk, stále častěji k tomu zneužívají údajného tvrzení dítěte, případně ovlivněného projevu dítěte. Soudy pak mají tendenci tyto děti poškozující postupy podporovat s odůvodněním, že děti nejde k něčemu nutit. Tedy zjevně ani k docházce do školy, dodržování zákonů, nelze je nutit chodit na zelenou apod.
Soudy z pohodlnosti a neochoty reagovat na tyto projevy manipulujících rodičů zapomínají, že děti jsou účastníky řízení a rozsudky jsou závazné i pro ně. A pokud něco chtějí změnit, pak mají možnost prostřednictvím zvoleného zástupce nebo OSPOD podat návrh na změnu, v případě naléhavosti i návrh na předběžné opatření. Soudy tak v dětech pěstují návyky, že soudní rozhodnutí se nemusí dodržovat, že pro ně pravidla neplatí a že si mohou dělat, co chtějí. To vede nezřídka k tomu, že děti přímo manipulují stýkajícím se rodičem, vydírají ho a stýkající se rodič ztrácí jakoukoliv reálnou možnost dítě vychovávat. Takže soudy těmito postupy prakticky ohrožují mravní výchovu dětí…
Je vidět, že v opatrovnickém soudnictví je nemálo problémů. Jsou ještě nějaké další?
Těch problematických oblastí je v opatrovnickém soudnictví mnoho, např. absence náhodnosti při výběru znalce. Soud si může vybírat znalce podle vlastní zkušenosti s ním a tím předjímat, jak znalecký posudek vyzní. Nejednotnost je i v přidělování věcí. Existují rozvrhy práce, kde jeden rodičovský spor, včetně nových řízení, posuzují stále ti samí soudci a senáty, tedy s tendencí potvrzovat a obhajovat svá dřívější třeba ne správná rozhodnutí. Problematický je přístup k jednostranné změně bydliště a následného přenášení nákladů (byť někdy alespoň polovičních) na rodiče, který se neodstěhoval. Tím jsou tyto kroky rodičů ztěžující dítěti dosažitelnost obou rodičů systémově podporovány. Zmíním případ, kdy matka odstěhováním způsobila otci náklady ve výši 8 000 Kč měsíčně a soud to promítl do výživného jeho ponížením o 300 Kč měsíčně. Zcela běžné je, že do nákladů na dopravu dítěte soudy nepočítají amortizaci auta, jakoby stát auta poskytoval rodičům bezplatně, nebo při opotřebování bezplatně vyměnil za nové. O často svévolném a nepodloženém fabulování výše tzv. potenciálního příjmu ani nemluvě.
Ovšem nejbolestnější je neschopnost soudů reagovat na záměrné odcizení dítěte druhému rodiči. Soudy neřeší takového jednání – jak už jsem uváděl, nehodnotí ochotu rodiče podporovat péči druhého rodiče a vztah dítěte k druhému rodiči jako klíčové hledisko pro rozhodování o svěření do péče. Ponechávají zavrhování rodiče rozvinout a po úplném zavržení rezignují na nápravu. Často s alibistickým apelem, že se rodiče musí dohodnout. A jak říká profesor Radek Ptáček, prevencí zavržení rodiče je co nejvyváženější péče obou rodičů, následky zavržení už psychologie zpravidla řešit neumí.
Co byste našim čtenářům a čtenářkám, kteří se rozcházejí a řeší budoucí úpravu péče o děti, doporučil?
Určitě nepodléhat tlaku okolí (kamarádů, advokátů, OSPOD, soudů), že by se měli péče o děti vzdát a neničit dětem „jeden domov“ u druhého rodiče. Je třeba, aby dobře uvážili, co považují za zájem svých dětí, a tento se snažili – s respektem k druhému rodiči a slušností – dosáhnout. Samozřejmě ideálně dohodou. A pokud se o děti starat nechtějí, měli by mít na paměti, že na druhého rodiče nakládají značnou zátěž a omezují jeho příležitost k výdělku. Tudíž by měli být velkorysí ve finanční podpoře druhého rodiče. Na to totiž řada rodičů, zejména otců, zapomíná. Ale bohužel i soudů.
Pokračování za týden
23. 11. 2022 at 11:04
A víte, pane doktore, že OSPODy vedou vedle toho oficiálního spisu, do kterého se nahlížet může, také složku, která je tajná, a ani o její existenci se nesmí mluvit? Jsou v ní mj. podrobné záznamy o jednání OSPOD s dítětem, které bylo vedeno bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte.
Viz čl. 8 (2) dokumentu https://www.novy-bor.cz/assets/File.ashx?id_org=10715&id_dokumenty=5041
Tajné spisy o soukromí občanů, vedené bývalými Národními výbory, o tom by se mělo psát, to měla veřejnost vědět.
23. 11. 2022 at 14:35
Samozřejmě, jde o tzv. chráněnou složku, která slouží výlučně pro interní procesy OSPOD. V zásadě by spis OSPOD jako sociálně právní ochrany měl být oddělen od spisu OSPOD jako opatrovníka. Spis OSPOD by mohl obsahovat chráněnou složku, která by měla být ale odůvodněna zpravidla při trestné činnosti rodiče, k ochraně dítěte. Spis OSPOD jako opatrovníka by z logiky věci neměl být po dobu řízení rodičům dostupný, stejně jako není dostupný spis zástupce druhého rodiče. To ale předpokládá, že se opatrovník bude chovat jako zástupce dítěte a ne státu, že odpadnou praktiky jednání soudce se zástupcem dítěte mimo spis a mimo ústní jednání, kdy opatrovník se bude řídit výlučně obsahem soudního spisu. Takže problémů je v této oblasti též hromada. Je to na delší debatu.
23. 11. 2022 at 15:39
Že může obecní úřednice bez soudního příkazu a bez dohledu státního zástupce vést vlastní vyšetřování Vás a Vaší rodiny, tím nejpodlejším způsobem – taháním informací o Vás z Vašeho nezletilého dítěte, a tyto informace shromažďuje v tajném spisu, který má být proti Vám použit u soudu, to se Vám zdá v pořádku?
23. 11. 2022 at 18:21
Opatrovník má pověření od soudu a oporu v mezinárodních smlouvách a zákoně. Otázka je obsahu pohovoru s dítětem, kdy to je sporné – má uloženo zjistit názor a přání dítěte a jeho odůvodnění, což je ještě legitimní, ale zjišťovat třeba majetkové poměry, názory apod. je již za hranou. Proto je nutná přezkoumatelnost, aby se těmto překročením pravomoci dalo čelit. Za další lumpárnu považuji naprosto běžné prolamování bankovního tajemství soudem apod. tedy neodůvodněné zasahování do soukromí rodičů.
24. 11. 2022 at 15:08
Jak dítě nabude zletilosti, hájí si svá práva samo a k tomu může potřebovat i informace ze spisu Om/P. To můžou být i žalovatelné výmysly, pomluvy a křivá obvinění členů rodiny i ze strany úředníků nebo spoluobčanů. Informace osobní a o soukromí jeho rodiny jsou ale tak tajné, že se je nesmí dozvědět nikdy, dokonce ani dospělé dítě samotné. V principu je tak ochrana poskytována lhářům a pomlouvačům místo dětí, rodičů a rodin. Činnost OSPODů je do značné míry nekontrolovatelná a i proto nepožívá důvěry. Takový kolizní opatrovník se často sám stává účastníkem, nebo i příčinou rodinných sporů. Když vím, že na mne shromažďuje špínu v tajném spisu, aby to poslal státnímu zastupitelství nebo soudu pro potřeby trestního stíhání, tak ho samozřejmě nepustím dovnitř a děckám zakážu se s ním bavit. Žádný zákon nám totiž povinnost spolupracovat s OSPOD neukládá. Když se s ním dítě odmítne bavit, nemůže OSPOD objektivně povinnosti kolizního opatrovníka vykonávat, tedy zjistit názor dítěte a ten tlumočit opatrovnickému soudu. Sociálně právní ochrana dětí je v Česku systémově upravena tak, že z mnoha důvodů fungovat prostě nemůže.
24. 11. 2022 at 11:34
Náš pan učitel Ing. L. Balvín a jím založená Únia mužov Slovenska i jiníéorganizace se už před víc než 30. lety ptaly:
Je možné nazývat stát státem, když si začne podkopávat vlastní základy feminismem a LGBTismem? To jsou funkční mužství, ženství, otcovství, mateřství, rodiny, lidství, mozky?
Zároveň na to dávají odpovědi, za které je duševně, morálně a reprodukčně poškození primitívně napadají?
24. 11. 2022 at 11:40
Náš pan učitel Ing. L. Balvín a jím založená Únia mužov Slovenska i jiníé Balvínem založené organizace vyzývající k návratu vlády zdravého rozumu nad pudy už před víc než 30. lety ptaly:
Je možné nazývat stát státem, když si začne podkopávat vlastní základy feminismem a LGBTismem? To jsou funkční mužství, ženství, otcovství, mateřství, rodiny, lidství, mozky?
Zároveň na to dávají odpovědi, za které je duševně, morálně a reprodukčně poškození a vědomostně zaostalý primitívně napadají?