• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůŽblebt roku 2021: Lichovník, Jirsa, Sládeček
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Žblebt roku 2021: Lichovník, Jirsa, Sládeček

1. února 2022

Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

–

„Oba rodiče sice souhlasili s úpravou tzv. školního a neškolního rodiče, nicméně… rodiče nejsou schopni se dohodnout prakticky na ničem.“

 

Ústavní soud je ve výrokových anketách Střídavky už známá firma a letošní rozvrhová „škatulata hejbejte se“ zamíchala složením senátů tak, že ve věci školní docházky jednoho dítěte v asymetrické střídavce rozhodovali Tomáš Lichovník, Jaromír Jirsa a Vladimír Sládeček. Asi není úplně přesné použít slovo rozhodovali, neboť pánové se podle zaběhaného zvyku stížností věcně nezabývali a odmítli ji hned z fleku se slovy, „že se stěžovatel de facto domáhá u Ústavního soudu dalšího instančního přezkumu, což je role, která mu v zásadě nenáleží“. Kdo by to byl řekl, že stěžovatel se domáhá změny? Už někdy na Ústavním soudu přistálo podání, které by žádnou změnu nechtělo? Podstatou stížnosti je, že někdo chce něco změnit, jinak by to nebyla stížnost. S touto logikou by mohli naši soudci vyřídit dvěma větami jakoukoliv věc.

Mohli bychom diskutovat, k čemu Ústavní soud v České republice máme. Párkrát do roka je třeba rozhodnout nějakou kompetenční žalobu mezi státními orgány a jinak by soudci mohli mít klídek na vedlejšáky a vlastní propagaci. Ale zákonodárce vytvořil zdání právního státu natolik rafinovaně, že každý občan se může po rozhodnutí odvolacího soudu obrátit ještě do Brna.

Občas se tudíž musí nějaké stížnosti vyhovět, protože stoprocentní použití fráze o dalším instančním přezkumu by logicky zpochybnilo existenci soudu a hlavně platů patnácti soudců. Proto sem tam v novinách čteme o nějakém nálezu. Občaně si naivně pomyslí, jak spravedlnost funguje, a zkušenější už vědí, že ani úspěšná stížnost nezakládá změnu. Ústavní soud většinou nic nepředjímá, nižší soudy mohou rozhodnout nezávisle, s během času se v případu promění okolnosti, a hned je důvod rozhodnout jinak.

V rodičovských sporech bývá Ústavní soud většinou pasivní, zejména po odchodu Kateřiny Šimáčkové na lepší flek k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ta na předstírání rodičovské rovnosti budovala dojem pečlivé a uvážlivé soudkyně, a proto jsme párkrát ročně četli o jejích nálezech v novinách. Prezentace se jí povedla, image v médiích pomohla do Štrasburku a téma je uzavřené.

Pány Lichovníka, Jirsu a Sládečka rodičovská rovnost nezajímá a pro své další cíle ji nepotřebují. A tak budou pár dalších let stěžovatelé číst stále dokola, jak jen polemizují s rozhodnutími soudů, která jsou jinak bezvadná, odůvodněná a tradičně odpovídající zájmu dítěte. Ústavní soud ze své božské výše nebude řešit nějaké detaily, které si občané přečetli v ústavě.

Nedělám si iluze, že při tisících podáních se mohou soudci osobně seznamovat se spisy. Podle statistiky Ústavního soudu bylo v roce 2021 doručeno celkem 3.532 přípisů, z toho naprostou většinu představovaly stížnosti. Plenárních věcí pro celé osazenstvo bylo loni jen 43. Při 15 ústavních soudcích tak statisticky každý z nich dostane ročně 235 spisů, tj. 20 měsíčně, když nepočítáme dovolené.

Těžko říct, kolik stránek může mít průměrná stížnost, ale jistě nejde o pár listů papíru. Minimálně obsahuje prvoinstanční a odvolací rozhodnutí, k tomu samotnou stížnost. Má-li být stížnost věcně projednána, musí se k ní vyjádřit dotčené nižší soudy, v rodičovských sporech ještě druhý rodič a opatrovník. Odhaduji, že pod 30 stran to nebude nikdy, a často může být i mnohem více. Trestní spisy musí obsahovat spousty důkazů, obžalobu, výslechy, apod. I s těmito počty je nabíledni, že soudci by spisy sami nečetli, ani kdyby se soustředili pouze na svou funkci. A to oni rozhodně nedělají.

Pan Sládeček k ústavnímu soudcování v Brně zvládá ještě působit na Právnické fakultě v Praze, pan Jirsa je trvalým členem expertních komisí při Ministerstvu spravedlnosti pro civilní proces a k tomu se dlouhodobě zabývá lektorskou, přednáškovou, pedagogickou a publikační činností pro Justiční akademii, Českou advokátní komoru, Exekutorskou komoru ČR, Jednotu českých právníků, Soudcovskou unii, Unii podnikových právníků a další subjekty. Kromě toho zvládá podle stránek soudu systematickou péči o vzdělávání vyšších soudních úředníků, justičních čekatelů a asistentů soudce – jako lektor, pedagog a autor řady odborných textů a učebnic. Aby toho nebylo málo, působí v Praze na katedře práva Vysoké školy manažerské informatiky, ekonomiky a práva. Vedle něj je pan Lichovník docela skromný, protože k soudcování pouze působí jako lektor pro Justiční akademii a pracovníky sociálně právní ochrany dětí či dětských domovů a píše pro různá odborná periodika i denní tisk.

S těmito fakty je jasné, že rozhodnutí Ústavního soudu, který občané naivně vnímají jako nějakou pojistku demokracie či snad právního státu, připravují nikým nevolení asistenti, které si soudci do práce přivedli a jejichž autorství se nikdy nedozvíte. Soudci si pak vybírají jen lákavá témata, kterými by se mohli veřejně profilovat a vystupovat v médiích. Asistentům je při jejich anonymitě lhostejné, co do nálezů napíší, a díky metodě nejmenší námahy se dočítáme i zjevné protimluvy, jako například zde v rozhodnutí I. ÚS 2815/21.

Tam se v jednom bodě dočteme, jak se rodiče dohodli na časové úpravě péče při školní docházce, a dále se dozvíme, že se prakticky na ničem dohodnout nedokáží, a tak to musí v zájmu dítěte rozhodnout moudrý nižší soud. A jak jinak, než podle přání matky. Přitom by stačilo tak málo. Dohodnutou úpravu školního a neškolního rodiče po pololetích nebo celých ročnících prohodit. Ale proč by to soudci a jejich asistenti dělali? Takový případ v médiích nikoho nezaujme, do přednášek se nehodí, na plat a honoráře nemá vliv, a tak milí občané, neotravujte a nepište nám. Když to přece jen uděláte, něco tady do odpovědi překopírujeme ze starších případů a nazdar! Váš Ústavní soud.

 

V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do soboty 20. února 2022. Každý má pouze jeden hlas. Připomínáme, že podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme po týdnu vždy v úterý (zde je jejich přehled).

 

 

...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on VK
VK
Email this to someone
email
Print this page
Print

Sdílejte!

Související články

Střídavá péče jako zbraň

Aleš Hodina – Prý že tatínkové střídavou péčí při rozvodu vydírají maminky, mstí se jim t ...

Jsou duhové průvody a LGBT aktivismus úplná pitomost?

Nikola Bornová – Nedávno skončil slovenský svátek nemilosrdné tolerance Dúhový Pride 22 ( ...

Deník N se nezabývá studiemi pro homosexuální manželství. Proč? Naopak vede otevřenou kampaň proti ústavní definici manželství muže a ženy i proti nám

Aliance pro rodinu – Deníku N ležíme v žaludku. Novináři Jan Moláček a Prokop Vodrážka ve ...

Hodina: Každý v sobě máme něco z tatínka a něco z maminky

Stridavka.cz – Před 12 lety založil webový portál Střídavka, před 10 lety Mezinárodní ins ...

3 Responses to “Žblebt roku 2021: Lichovník, Jirsa, Sládeček”

  1. Odpovědět
    Daniel Sedlák
    2. 2. 2022 at 12:12

    Ústavní soud je hlavní viník bezpraví v opatrovnickém souzení. Místo aby krajským soudům házel na hlavu vše, co má znaky nikoliv nezbytného zásahu do povinností a práv rodičů, alibisticky se schovává za klauzuli, že přece Ústavní soud zasahuje jen v naprosto nezbytných případech. Čl. 8 Evropské úmluvy na hlavu postavený.

  2. Odpovědět
    Anonym
    3. 2. 2022 at 10:00

    Dobrý článek. Pište víc, pane Jadlovský.

    • Odpovědět
      Tomáš Jadlovský
      3. 2. 2022 at 10:14

      Děkuji za pochvalu. Píšu hodně, zrovna jsem dopsal knihu a připravuji její vydání. Až bude v knihkupectvích, dám na Střídavku echo.

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Aktuální otázka

    24. února 2022

    Strany se vyhýbají jasným odpovědím

    5. října 2021
  • Střídavá péče jako zbraň

    17. srpna 2022

    Ústavní soud: Odpovědnost soudu nalézt řešení vyva ...

    16. srpna 2022

    Nevyvážené vysílání České televize o stejnopohlavn ...

    15. srpna 2022

    Jaký druh sportu vybrat pro dítě

    12. srpna 2022

Kalendář příspěvků

Srpen 2022
Po Út St Čt Pá So Ne
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  
« Čvc    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Daniel Sedlák: Ústavní soud: Odpovědnost soudu nalézt řešení vyvažující pokud možno rovnocenně práva rodičů
  • Anonym: Ústavní soud: Odpovědnost soudu nalézt řešení vyvažující pokud možno rovnocenně práva rodičů
  • Daniel Sedlák: Ústavní soud: Odpovědnost soudu nalézt řešení vyvažující pokud možno rovnocenně práva rodičů
  • Anonym: Ústavní soud: Odpovědnost soudu nalézt řešení vyvažující pokud možno rovnocenně práva rodičů
  • Lubomír Balvín: Jsou duhové průvody a LGBT aktivismus úplná pitomost?

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (312)
  • Odborné články (315)
  • Vaše zkušenosti (198)
  • Fungování institucí (161)
  • Zahraniční zkušenosti (121)
  • Zákony, judikáty, vzory (134)
  • Výchova dětí (278)
  • Akce a aktivity (151)
  • Starší nezařazené (1 402)
  • Ostatní (6)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu