Stridavka.cz

–

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. se dlouhodobě věnuje výzkumu v oblasti rodiny a nezanedbává přitom ani téma rozpadlých rodin. V posledních dnech zveřejnil studii „Porozvodová péče o děti ve veřejném mínění a možné implikace“, která se zabývá vnímáním porozvodové péče českou veřejností. Ze studie přebíráme nejzásadnější informace.

Již od věku dítěte 4 let je nejčastějším názorem veřejnosti ten, že nejvhodnějším typem péče je víceméně rovnoměrné střídání matky i otce. Naprostá většina české veřejnosti se domnívá, že otcové mohou pečovat o děti stejně dobře jako matky (87 %, v tom 43 % vyslovilo rozhodný souhlas). Z jednotlivých druhů péče má veřejnost nejvíce v povědomí střídavou péči, naopak o pojmu výlučná péče má jasné povědomí jen necelá třetina respondentů (dokonce méně než v případě společné péče).

Značná část veřejnosti (55 %) se domnívá, že svou výlučnou péči většinou prosazují matky. Muži mají silněji vžitou představu či zkušenost, že rodič, který má dítě ve výlučné péči (častěji matka), se smí kamkoliv přestěhovat bez souhlasu druhého. S tím souvisí i poměrně silně zastoupený názor (z jedné poloviny u mužů i žen), že o důležitých věcech dítěte rozhoduje pouze ten rodič, který ho má ve výlučné péči. Vysokoškoláci ve větším podílu nepovažují matky, které akceptují jiný typ péče o své dítě, za špatné.

Střídavá péče bývá zejména v médiích prezentována často negativně, se závažnými dopady na dítě, především v případech, kdy rodiče nedokáží zvládat své rozpory a konflikty. Z toho patrně pramení i českou veřejností nejednoznačné hodnocení výroku „střídavá péče je pro dítě vždy horší než výlučná“. Polovina dotázaných se domnívá, že dítě ve střídavé péči nemá skutečný domov. Tento názor o něco více zastávají ženy, zejména staršího věku. Střídavá péče není veřejností jednoznačně spojována s oslabením identity matky.

V závěru studie výzkumnice formulují některá doporučení ke zlepšení. Kladou důraz na předcházení a řešení rodičovských konfliktů, osvětu veřejnosti, edukaci rodičů, posílení nové kultury řešení situace ve smyslu sdíleného rodičovství a zachování kontinuity rodičovských rolí, ale také na zrušení názvů typů péče vymezených zákonem.