Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.

–

Úvodem se omlouvám za neslušné slovo použité v tomto článku. Ale v celém příběhu hraje poměrně důležitou roli a z důvodu autenticity by nebylo vhodné ho něčím nahrazovat. Ostatně, kdo jste takové slovo někdy sami nepoužili, hoďte kamenem…

Příběh ze života

Toto slovo použil i jistý Milan v internetovém vzkazu nějaké Markétě. Moc se s tím nepáral – napsal jí, že má krásný obličej a že by ji mrd** jak zvíře. Dalo by se to určitě vyjádřit slušněji, ale nechtěl dělat nic nelegálního a o ní samé nenapsal nic ošklivého. Co na to Markéta? Neodpověděla, že se jí takové vyjadřování nelíbí. Nenapsala ani, ať už ji nekontaktuje. Ale rovnou začala Milana urážet: „Ty jsi takovej malej chudinka… Žádná tě nechce?“

Tato jejich soukromá korespondence nakonec ani nezůstala soukromou. Markéta ji zkopírovanou vyvěsila do jedné facebookové skupiny a snažila se morálně ponaučovat pány, ať si nic takového nedovolují psát. Aspoň že zde zneviditelnila Milanovo příjmení…

To, že o ní osobně nic špatného nenapsal, ale ona ho povýšeně začala urážet a zveřejňovat jeho korespondenci, je podle ní v pořádku. A nejen podle ní. Na pomoc jí v diskusi přišla i jakási komerční psycholožka a psychoterapeutka Karolína Tobiašová. A začala psát dokonce něco o agresorovi, bagatelizaci zla a sexuálním obtěžování. Uzavřela to tak, že „v kontextu nepoměru silnější – slabší… je to zlo a agrese.“

Ponechme stranou legrační úvahu, jak se měří síla a slabost při psaní na internetu – pokud šlo jen o pokus o kontakt a ti dva se vůbec fyzicky nepotkají. Ale vážně je ZLO a AGRESE napsat ženě jen to, že byste ji mrd** jak zvíře? Pardon, ještě jí při tom pochválit vzhled…

Chápu, že mnohým ženám se takové vyjadřování NELÍBÍ. Nemusí se jim pochopitelně líbit ani myšlenka, že by si zrovna s dotyčným měly užívat. Ale přece nemůžeme vše, co se nám nelíbí, včetně pouhých sdělených představ, označovat jako zlo a agresi! Film Minority Report, kde zatýkali lidi, aniž by něco spáchali, jen na základě jejich myšlenek, měl být varováním, ne návodem.

Přechráněnost jako forma manipulace

V souvislosti s dnešní společností rád používám slovo přechráněnost. Zvykáme si čím dál více, že někdo (hlavně stát, ale třeba i firmy) se nás snaží chránit před vším možným i nemožným. Často před věcmi naprosto přirozenými. Nebo i před námi samotnými… Samozřejmě to nedělají nezištně. Posilují tím vlastní důležitost i kontrolu nad našimi životy.

Tento trend už dlouhodobě prosazují feministky i ve vztazích mezi muži a ženami. Různé věci, které se ženám NELÍBÍ, se snaží označovat jako domácí NÁSILÍ. Feminacistická ROSA má stále na svém webu jako příklad domácího násilí třeba i nečekané „kontrolní“ návštěvy či telefonáty. Takže by podle ní manžel ani neměl zjišťovat, jestli žena nemá doma milence. Násilník jeden!

K čemu to všechno vede? Když nevhodné nebo třeba jen někomu nepříjemné chování označíte jako „zlo, agresi a násilí,“ snáze takového člověka znemožníte. Odstavíte ho od dětí, od majetku, vykážete z domova, znemožníte ho v profesním životě… V řízeních o péči o děti takové pokusy vidíme dnes a denně.

Pokud těmto snahám chceme předejít, měli bychom všechny ty ROSY, pseudoodbornice Tobiašové i povýšenecké Markéty demaskovat, nazývat je pravými jmény a poslat je do … patřičných míst.