Jana Jánská

–

Karolína je rozvedená a s exmanželem má ve střídavé péči tři děti. Pro Karolínu je náročné najít si nového partnera, který by toleroval plný dům. Když už to vypadalo slibně, ukázalo se, že její nový přítel ve skutečnosti děti nesnáší…

Za Miloše (37) jsem se vdávala z lásky. Byla jsem totálně poblázněná. A to jsem ho tehdy znala asi jen půl roku. Neposlouchala jsem mámu ani kamarádky a dnes už vím, že to byla chyba. Jenže už jsem o sedm let starší a snad i rozumnější.

Musela jsem se rozvést

Krátce po svatbě se ukázalo, že se k sobe moc nehodíme. Jakmile jsme začali žít spolu, zjistila jsem, že Miloš má na spoustu věcí úplně jiné názory. Třeba já chtěla chodit do přírody, on se nejraději válel u televize. Postupem času došlo i na úplné maličkosti, třeba to, jakým směrem má být otočený papír na záchodě. A jakmile to bylo jinak, už jsme se hádali.

Za těch sedm let jsme si stihli pořídit tři děti. Asi jsme si mysleli, že to náš vztah udrží pohromadě. Jenže to nepomohlo. Aničku (6), Šárku (5) a Radima (4) máme oba moc rádi, ale nedokážeme fungovat společně.

A tak jsme se domluvili na rozvodu. Dětem jsme řekli, že je čeká velké dobrodružství a nebudou mít jenom jedno bydlení, ale rovnou dvě. Myslím, že se s tím smířily docela rychle, nedošlo jim, co se vlastně stalo…

Najít si přítele k dětem je složité

Jakmile jsme s Milošem byli od sebe, začalo nám to fungovat. V pohodě se domluvíme na všem. Děti máme ve střídavé péči a někdy jim uděláme společný program. Pak se zase vrátíme ke svým životům.

Já neumím žít bez muže, takže jsem začala sondovat a koukat kolem sebe. Jenže jakmile dojde řeč na soukromí a já vyložím karty na stůl, většina mužů cukne. Tři děti jsou pro ně velké sousto. A já nechci jednorázový sex. Pokud bych se měla s někým vídat, což znamená zapojit do toho časem i děti, musím si být jistá, že to je ten správný muž. Nechci udělat tu samou chybu jako s Milošem. Nechat si zamotat hlavu je fajn, když je vám dvacet. Ne když je vám pětatřicet a máte tři děti.

Pak jsem se jednoho dne na procházce seznámila s Igorem (38). Moje děti objevily nejdříve jeho psa, se kterým si báječně hrály. Igorovi to nevadilo, takže jsem začala sondovat, jestli chodí do parku často a tak. Když se ukázalo, že je svobodný, pravidelně jsem ho tam vyhlížela. A po nějaké době jsme spolu začali chodit.

Našla jsem fajn chlapa, bohužel nesnáší děti

Vypadalo to, že Igorovi nevadí tři děti, což mě hodně potěšilo. Časem začal chodit i k nám domů. „Mami, to bude náš druhý tatínek?“ zeptala se mě jednou Anička, která už je hodně vnímavá. „Nevím, miláčku. Uvidíme, ještě je příliš brzo,“ řekla jsem jí pravdu. Anička pokrčila rameny a šla si hrát.

Já už si na ty jejich hry zvykla. Sice jim nerozumím a vím, že tři děti pohromadě udělají pořádný rámus, ale to k dětství prostě patří. Jenže Igorovi to postupem času začalo dost vadit. Někdy na ně zkusil zvýšit hlas, ale moc mu to nepomohlo. Říkala jsem mu, ať je nechá. Ale nenechal…

Jednou jsem viděla, že když řve na moje děti, ať jsou chvíli zticha, protože se chce dívat na televizi, začal zvedat ruku a chystal se dát Radimovi pohlavek. „Tak to tedy ne!“ zařvala jsem pro změnu já. A vyhodila jsem Igora z bytu. Nechci k sobě chlapa, který by byl schopý dát dítěti pohlavek. Navíc cestou ven pronesl něco o tom, že moje děti nikdy neměl rád. Od té doby se nám v parku vyhýbá. A dobře dělá, ať mi takový zmetek raději nechodí na oči.

Převzato z magazínu Lifee.cz