Jerzy Kwaśniewski, prezident Ordo Iuris

Ordo Iuris

–

Jedním ze způsobů, jak zničit rodinu, je zbavit rodiče rodičovské pravomoci ze strany státu pod různými záminkami. Obvykle je to ospravedlňováno blahem dítěte, ale naše zkušenost ukazuje, že v mnoha případech se velmi ubližuje jak rodičům, tak i dětem.

Když jsme před několika lety zařídili udělení norské matce Silje Garmo a její maličké dceři politického azylu v Polsku, zastavili jsme trvající od roku 2010 pokusy o zavedení norského modelu dohledu nad rodinami a dětmi v Polsku. Silje hledala ochranu před norským úřadem pro děti Barnevernet, který se jí snažil odebrat dcerku pod nehorázně chatrnými záminkami. Naše vítězství vedlo k mezinárodní kritice a řadě rozsudků Evropského soudu pro lidská práva proti Norsku.

Polsko bylo útočištěm pro rodiny. Řešili jsme případ nizozemského chlapce Martina den Hertoga, který s rodiči uprchl do Polska. Obhájili jsme Rusa Denise Lisova po útěku do Polska ze Švédska, kde byl obviněn z „rodičovského únosu“ po tom, co si vzal děti z pěstounské rodiny, kam byly umístěny kvůli nemoci jejich matky!

V současné době pomáháme německé rodině, která uprchla do Polska, aby neztratila své děti. Když se během pandemie Covid-19 obrátili na Jugendamt o podporu, bylo zahájeno proti nim řízení z moci úřední u místního soudu. Přestože nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti, německý soud vydal na základě posudku jednoho znalce rozsudek o odebrání rodičům jejich 15letého syna a 11leté dcery. Na dovolené v Polsku byli rodiče informováni, že soud, aniž by počkal na výsledek odvolacího řízení, nařídil odebrání dětí, což by vedlo k jejich oddělení a umístění do dvou různých pečovatelských zařízení. Rodiče se rozhodli zůstat v Polsku, kde začali pracovat a zapsali své děti do školy.

Jugendamt vyzval polské orgány k předání dětí a zahájil rodinné řízení v Polsku, v jehož následku byly děti svěřeny do péče polské pěstounské rodiny. Naštěstí rodina spolupracuje s jejich rodiči a uvědomuje si nerozumnost rozhodnutí o rozdělení rodiny. Před soudem v Gdaňsku prokazujeme četné formální chyby řízení v Německu a zdůrazňujeme kladné hodnocení rodičů ze strany polského sociálního systému, škol a pěstounské rodiny. Děti se chtějí vrátit k rodině a obávají se návratu do Německa, kde budou pravděpodobně trvale odloučeny od rodičů, což by pro ně bylo velké trauma.

Především však bráníme mnoho polských rodin. Hájíme chlapce, který byl soudem svěřen do péče cizích lidí, protože se rodiče po rozvodu nedokázali dohodnout na péči o dítě. Už se nám ho podařilo předat do péče babičky.

Podařilo se nám ubránit rodinu, které měli být odebráni dva synové (7 a 2 roky), protože škola interpretovala chování staršího související s diagnostikovanou ADHD jako příznaky domácího násilí.

Bráníme rodiny v mnoha různých situacích: z důvodu nepodložených podezření na násilí, v případě, kdy výchovná opatření, jako je omezení přístupu k chytrým telefonům, považují úředníci a školy za zneužití rodičovské autority, v situacích, kdy je odebírání dětí rodinám způsobem nátlaku místních úřadů, aby si vynutily určitý typ jednání, v případě ohrožení způsobeného nesprávnou interpretací příznaků nemocí, jako jsou deprese, FASD porucha fetálního alkoholového spektra (u adoptovaných dětí), autismus. Pomohli jsme samotné matce získat zpět pět dětí, které jí byly odebrány a umístěny do tří zařízení po tom, když dítě ve škole řeklo, že je s ním špatně zacházeno. Jiné rodině jsme pomohli získat zpět čtyři děti ve stejné situaci.

V poslední době otřásl veřejným míněním případ čtyř dívek, které byly odebrány polské rodině švédskými a polskými úřady. Nejstarší z nich byla odebrána rodičům ještě ve Švédsku, kde trvale bydlí, protože si ve škole stěžovala na příliš mnoho domácích pracích a omezený přístup k telefonu. Úředníci pak požádali, aby se rodiče dobrovolně vzdali zbývajících tří dcer. Rodina se pak rozhodla opustit Švédsko. Měli na to právo, protože neměli žádnou omezenou rodičovskou pravomoc.

Po jejich odjezdu však švédský soud rozhodl, že jim děti odebere a umístí do pěstounských rodin. Rozhodnutí provedla polská policie ve spolupráci s polským ministerstvem spravedlnosti a rodinným soudem, který v rozporu s provedenými důkazy a zjištěními polského kurátora nařídil výkon rozsudku švédského soudu. Místo toho, aby situaci důkladně prošetřil, švédský úředník uvěřil vzpurné teenagerce, když řekla, že je s ní špatně zacházeno, a tvrdil, že děti nikdy nelžou, ale neuvěřil jí, když odvolala svá předchozí prohlášení.

Dívky odebrali rodičům policisté v kuklách a druhý den se ocitly ve Švédsku ve třech různých pěstounských rodinách. V nejhorší situaci je nejmladší dcera, která má Aspergerův syndrom (forma autismu) a existuje nebezpečí, že se „uzavře do sebe“ v následku traumatu. Jejich rodiče dokonce neví, kde nyní jsou, protože švédské úřady nařídily tyto informace utajit.

Bohužel rodina nás kontaktovala, když už byly děti ve Švédsku, proto nás čeká nesmírně těžký úkol a omezené možnosti jednání. My se však nevzdáváme. Za tímto účelem kauzu v širokém měřítku medializujeme. Spustili jsme také on-line petici „Vraťte polské děti“, kterou právě překládáme do angličtiny a švédštiny. Obrátili jsme se již na polského ministra spravedlnosti a ministra zahraničních věcí.

V současné době je polské právo rozhodně vstřícnější k rodinám než právo západoevropských zemí. Obáváme se však, že současná polská vláda se může pokusit změnit předpisy a sáhnout tak po nejhorších německých, švédských nebo norských vzorech, jak to již udělala v letech 2010–2015. Bojujeme za to, aby právo v celé Evropě bylo přívětivější pro rodiny.