2 Základní principy české právní úpravy rozvodu

„Rozvod manželství rozhodnutím soudu (přičemž není nutné uvádět, že rozhoduje soud, neboť o statusové věci manželů nikdo jiný rozhodovat nemůže) představuje jediný způsob zániku manželství za života manželů. Navrhovaná právní úprava se od úpravy dosavadní zásadně neliší (s výjimkou ochranné lhůty ve prospěch manžela a vymezení stavu, kdy manželé spolu nežijí – srov. dále), změny jsou povýtce toliko ve vyjádření (formulační).“ (78) Těmito slovy stručně a příznačně shrnuje aktuální právní stav důvodová zpráva občanského zákoníku, schváleného
jako zákon č. 89/2012 Sb. (dále také jen OZ).

Rozvodové řízení, stejně jako další otázky rodinného práva, bylo v rámci této komplexní novely soukromého práva přesunuto ze zákona o rodině do občanského zákoníku, který byl, jak svědčí jeho ustanovení § 9, pojat jako „univerzální kodex“. (79)

Rozvodové řízení je upraveno ve druhé části zákoníku věnované rodinnému právu, hlavě I., nazvané Manželství, oddílu 5 s názvem Zánik manželství, který obsahuje ustanovení § 754 až 770.

Existuje jediný důvod a typ rozvodu, a to rozvod z důvodu hlubokého, trvalého a nenapravitelného rozvratu manželství. Pojetí rozvodu založené na vině nebo dohodě manželů bylo zákonodárcem zvažováno, stejně jako rozvod mimosoudní, ale tyto varianty byly odmítnuty. (80) Pokud je návrh na rozvod podán jedním z manželů a ten druhý se k němu nepřipojí, soud musí vedle samotné existence rozvratu zjišťovat také příčiny vedoucí k rozvratu manželství.

2.1 Terminologie rozvodu dle § 757 OZ

Je-li právní doktrína i judikatura zajedno v tom, že existuje pouze jediný rozvodový důvod, tj. kvalifikovaný rozvrat manželství, nejasnosti panují ohledně terminologie jednotlivých způsobů rozvodových řízení upravených v ustanoveních § 755 a § 757.

Právní praxe užívá pro tyto dva způsoby názvosloví rozvod sporný (§ 755) a nesporný (§ 757). Akademická půda preferuje označení rozvod se zjišťováním příčin rozvratu (§ 755) a rozvod bez zjišťování příčin rozvratu (§ 757). Ale pro rozvod dle § 757 se objevují i další terminologické pojmy – rozvod s domněnkou rozvratu, rozvod konsenzuální nebo rozvod smluvený, dohodnutý nebo také rozvod „po dohodě“. Je třeba podotknout, že terminologická nejednotnost panovala již za platnosti zákona o rodině, jehož komentář u článku 24a nese označení „nesporný, smluvený rozvod“ a dále uvádí, že „koncepčně se nejedná o rozvod na principu dohody, ale o rozvod na principu kvalifikovaného rozvratu, proto pojem ‚smluvený‘ rozvod používáme v závorce, neboť za určitých podmínek, byť se manželé na rozvodu dohodli, soud manželství rozvést nemusí“. Pro rozvod dle § 755 je poté možné najít názvosloví jako rozvod klasický nebo rozvod bez domněnky rozvratu.

Je zajímavé, že i když výše uvedené termíny zákon nezná, jsou některé z nich natolik „zažité“ právní praxí, že jsou citovány i ve slovníku právních pojmů k občanskému zákoníku. Citovány jsou tyto pojmy: rozvod dohodou, rozvod nesporný, rozvod smluvený, rozvod sporný a rozvod s tvrdostní klauzulí.

Rozpory ohledně správné terminologie pramení na straně jedné z povahy sui generis rozvodu dle § 757, jednak ze snahy o právní „čistotu“ terminologie a potřeby podřadit řízení pod vyšší právní kategorii. Tato snaha se ovšem vymyká úspěchu vzhledem ke specifičnosti řízení.

Lze se domnívat, že budeme-li věcně posuzovat hlavní terminologické proudy, tj. rozvod sporný a nesporný vs. rozvod se zjišťováním příčin rozvratu a rozvod bez zjišťování příčin rozvratu vs. rozvod sporný a rozvod smluvený, dojdeme k závěru, že žádný z nich není jednoznačně správný.

Diskuze ohledně názvosloví sporný a nesporný vyplývá ze samotné povahy rozvodového řízení, které je na pomezí těchto dvou procesních typů a kombinuje prvky sporného i nesporného řízení. Ať již tedy soud postupuje na základě návrhu společného nebo na základě jednostranného návrhu jednoho z manželů na rozvod, se kterým druhý nesouhlasí, vždy se jedná o řízení s prvky řízení sporného i nesporného. Například Grygar uvádí, že označení § 755 jako úpravy tzv. sporného rozvodu není přiléhavé, neboť z povahy věci jde pouze o rozvod manželství s dokazováním rozvratu a bez předchozí dohody manželů o jejich majetkovém uspořádání. Šínová uvádí, že rozvod není nesporným řízením, je a vždy byl řízením sporným, byť poté, co právní regulace připustila zánik manželství soudním rozhodnutím bez zjišťování příčin rozvratu, je jeho sporná povaha „na vodě“. (81)

Kritérium spornosti by ovšem bylo možné posuzovat nejenom prizmatem druhu a způsobu procesního postupu, ale také pohledem účastníků řízení. Spornost se poté může odkazovat na obsah tvrzení účastníků. Účastníci ale mohou soudu předložit také tvrzení shodná, tedy nesporná, a soud je může vzít za své. „Jak pro sporné, tak pro nesporné řízení platí, že ne všechna právně významná tvrzení účastníků musí být předmětem dokazování v tom smyslu, že jejich pravdivost by musela být zjištěna provedením některého z důkazních prostředků. Zejména pro oblast sporného řízení, které je ovládáno zásadou dispoziční a projednací, zákon počítá s tím, že skutková zjištění soudů mohou mít svůj původ v nesporných tvrzeních účastníků, kteří tím projevují vůli omezit dokazování jen na ty skutečnosti, které zůstávají mezi nimi spornými. Shodná tvrzení účastníků nejsou ovšem pro soud závazná potud, že by skutečnosti, kterých se tato tvrzení týkají, nemohl učinit předmětem dokazování.“

V rozvodu dle § 757 OZ bude poté rozsah shodných tvrzení mezi účastníky širší, když co se samotného předmětu řízení týče, manželé shodně tvrdí vůli ukončit manželství rozvodem, a co se vedlejších, souvisejících a navazujících právních jednání týče, manželé tvrdí, že se dohodli jak na úpravě poměrů k nezletilým dětem, tak na vypořádání majetkových vztahů. V rozvodu dle § 755 OZ může, ale nemusí být rozsah shodných tvrzení užší a sporným může být vůle manželů se rozvést, kdy jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí, aniž by uplatnil důvody zachování manželství dle § 755 odst. 2 OZ. Případně ale také tato vůle ukončit manželství rozvodem může být shodná u obou manželů, avšak spornost přetrvává mezi manželi, co se navazujících a souvisejících právních jednání s rozvodem týče, tedy úprava poměrů dětí, která sice již byla k datu jednání o rozvodu určena soudním rozsudkem, ale ne vždy v souladu s vůlí obou manželů rodičů, případně manželé mohou dále vést spor o vypořádání společného majetku.

Názvosloví sporného a nesporného rozvodu je v této optice založeno na věcném obsahu vztahu mezi rozvádějícími se manželi. Zatímco v situaci dle § 757 absentuje jakýkoliv spor či rozpor ohledně budoucí úpravy životů rozvádějících se manželů a tato úprava je mezi manželi nesporná, v situaci dle § 755 je některý z řešených aspektů mezi manželi sporný. Lze se domnívat, že používání názvosloví sporný a nesporný rozvod se jeví jako správné, založíme-li jeho odůvodnění na vztazích mezi manželi, ne na povaze soudního řízení.

Názvosloví rozvod se zjišťováním příčin rozvratu a rozvod bez zjišťování příčin rozvratu se naopak snaží o pojmenování typů rozvodových řízení dle postupu soudu. Autorka práce toto názvosloví považuje za nepraktické a nevhodné vzhledem k délce a popisnosti, neboť podtrhuje aspekt řízení, který je v soudní praxi reziduální a archaický, ale také za procesně zavádějící, neboť rozvod dle § 755 a § 757 se liší ne ve vztahu ke zjišťování příčin rozvratu, ale hlavně a především zjišťováním rozvratu samotného. Je však s podivem, že tato terminologická oklika v názvosloví nebrání širokému rozšíření tohoto názvosloví. Jako vhodnější se pak jeví terminologie rozvod s domněnkou rozvratu a rozvod bez domněnky rozvratu. I v tomto případě lze předpokládat, že tato terminologie je „těžko stravitelná“ pro jiné účastníky rozvodového řízení než advokáty a soudce, protože řízení pojmenovává z hlediska procesního postupu a pro nezasvěcené rozvádějící se manžele je „nicneříkající“.

Termín smluvený rozvod nebo jeho synonyma dohodnutý či konsenzuální rozvod naopak vyjadřuje podtextově skutečnost, že se na rozvodu lze dohodnout, což ovšem není v souladu s pozitivním právem. Lze se dohodnout na záměru rozvést se, stejně tak jako na důsledcích rozvodu, v platné právní úpravě si však nelze dohodnout rozvod, neboť rozvod vyslovuje soud. Je-li termín nesporný rozvod kritizován pro svou zavádějící povahu, dovolme si podotknout, že termín smluvený rozvod lze považovat v tomto ohledu za mnohem vážnější pochybení, neboť vyjadřovaná skutečnost neodpovídá v žádném ohledu zákonu. Pokud totiž termín „nesporný“ rozvod odkazuje na shodnou vůli manželů ukončit manželství, termín „dohodnutý“ rozvod odkazuje již na realizaci této vůle, a to na základě smluvního základu účastníků.

Stav, kdy právní věda není schopna se sjednotit na odpovídajícím názvosloví natolik častého soudního řízení, lze považovat za skutečnost vypovídající o mnohém. Pro účely této práce je tato terminologická nejednotnost těžkým oříškem. S ohledem na výše uvedené argumenty je v této práci používán pro rozvod dle § 755 termín rozvod sporný a pro rozvod dle § 757 termín rozvod nesporný.

(78) Důvodová zpráva Občanského zákoníku. [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

(79) Důvodová zpráva k § 9 OZ: Důvodová zpráva tento princip vyjadřuje následovně: „Navržené ustanovení vyjadřuje jako vůdčí pravidlo, že občanský zákoník je kodex, těžiště veškerého soukromého práva, k němuž se sbíhají a pod jehož vlivem jsou i všechna soukromoprávní ustanovení, byť je obsahují jiné zákony nebo další předpisy. To přirozeně není dáno tím, že by zákoník (kodex) byl formálně předpisem vyšší právní síly než „obyčejný“ zákon – neboť z hlediska jeho právní síly je i zákoník obyčejným zákonem – ale předmětem úpravy občanského zákoníku a principem subsidiarity, tj. pravidlem, že ustanovení občanského zákoníku jsou aplikována na soukromoprávní poměry osob potud, pokud je neupravují speciální zákony.“

(80) HRUŠÁKOVÁ, Milana a KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, c1998. ISBN 80-7239-192-5, s. 121.

(81) ŠÍNOVÁ, Renata. In: RADVANOVÁ, Senta. Rodina a dítě v novém občanském zákoníku. Beckova edice právní instituty. Praha. C.H. Beck, 2015, s. 167.

POKRAČOVÁNÍ / JÍT NA ZAČÁTEK