Stridavka.cz
–
Od 1. 1. 2026 začíná v České republice platit nový právní princip: děti i rodiče mají právo na rovnocennou péči. Nové znění § 888 odst. 1 občanského zákoníku říká: „Dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě.“
Tento krok znamená zásadní změnu v rodinném právu a bude mít dopad na všechny rozvádějící se nebo odděleně žijící rodiče.
Co je rovnocenná péče?
Rovnocenná péče znamená, že dítě má mít s oběma rodiči stejně kvalitní a přiměřeně vyvážený časový kontakt a oba rodiče mají rovné právo, ale i povinnost podílet se na výchově dítěte. Nejde jen o matematické dělení času 50 : 50, ale především o vyvážené zapojení obou rodičů do každodenního života dítěte.
Jak se změní rozhodování soudů
Nové znění zákona představuje změnu v tom, že soudy budou při rozhodování o péči vycházet z principu rovnocenné péče jako výchozího modelu. Odchýlit se od něj bude možné jen tehdy, pokud by rovnocenná péče nebyla v zájmu dítěte (například z důvodu násilí vůči dítěti, závislostí, neschopnosti se o dítě vůbec postarat nebo jiných závažných okolností).
V praxi to znamená, že pokud oba rodiče splňují základní podmínky pro péči, soud bude předpokládat jejich rovnoprávné zapojení.
Dopady na každodenní život
- Časové rozvrhy – typickým modelem bude střídání po týdnech, případně po kratších intervalech, podle věku a potřeb dítěte.
- Finanční zajištění – pokud budou oba rodiče zajišťovat potřeby dítěte osobně, poklesne význam výživného. Mělo by řešit především specifické situace, kdy je mezi rodiči výrazný rozdíl v příjmech nebo v rozsahu zajišťovaných potřeb dítěte.
- Spolupráce rodičů – oba rodiče by měli více spolupracovat nejen v záležitostech významných pro dítě (to platilo i doposud), ale také v běžných záležitostech.
Práva dětí i rodičů
Zákon výslovně říká, že:
- Dítě má právo na to, aby ho rovnocenně vychovávali oba rodiče.
- Rodič má právo i povinnost podílet se na výchově a rozhodování, pokud není soudem stanoveno jinak.
- Při rozvodech a úpravách péče se bude vycházet z toho, že rovnocenná péče je v nejlepším zájmu dítěte, pokud se neprokáže opak.
Očekávané přínosy
Odborníci očekávají, že nové znění zákona:
- Posílí vztahy dětí s oběma rodiči.
- Sníží počet sporů o péči, protože jasně stanoví výchozí pravidlo.
- Podpoří spravedlivější rozdělení rodičovských povinností i radostí.
Výzvy a rizika
Nový princip však přináší i nároky:
- Vyšší potřeba komunikace mezi rodiči.
- Nutnost sladit bydliště, školu a volnočasové aktivity.
- Riziko konfliktů, pokud jeden z rodičů nebude spolupracovat.
Závěr
Zavedení rovnocenné péče od 1. ledna 2026 představuje historický posun v českém rodinném právu. Hlavním cílem je, aby děti i po rozchodu rodičů měly plnohodnotný vztah s oběma a aby rodičovství zůstalo sdílenou odpovědností.
12. 8. 2025 at 10:39
Já bych tak optimistický nebyl. Už v minulosti Ústavní soud prohlásil, že „zásadně rovnocenný podíl obou rodičů…může být v konkrétním případě zajištěn…jeho svěřením do výlučné péče jednoho z rodičů“. Takže bych čekal, že soudy půjdou spíše cestou účelového výkladu slova rovnocenný.
12. 8. 2025 at 16:47
Přesně tak, je to past, ale je třeba tvrdit, že je to příkaz dělat fifty fifty. Ale už slyším ty soudce, jak říkají – není důležité, kolik času s dítětem trávíte, je důležitá kvalita!!! A když se jich zeptáte, proč tedy matka neusiluje o menší časový prostor, zda tedy její čas je natolik nekvalitní, že chce více času, tak vás vynesou v zubech.
12. 8. 2025 at 15:06
„Rovnocenná péče“ (equivalent care) neznamená „rovnoměrná péče“ (equal care). Rovnocenná péče zdůrazňuje, že oba rodiče mají stejnou hodnotu a právo na péči o dítě, ale neznamená to nutně, že péče bude rozdělena rovnoměrně mezi ně. Důležité je, aby soud zohlednil individuální potřeby dítěte a jeho nejlepší zájem při rozhodování o formě péče. (AI)
Takže rovnocenná péče je i 99,99 % péče matky a 0,01 % péče otce. Jde tedy jen o přejmenování.
12. 8. 2025 at 22:23
Je zajímavé, že AI nám pomohla vytvořit i naši definici rovnocenné péče, kterou jsme upravili jen minimálně. Za podstatné považujeme ono vyvážené zapojení obou rodičů do každodenního života dítěte. Pokud jeden rodič pečuje o dítě běžně a druhý je jen občasným strýčkem (tetičkou) na hraní, nejde rozhodně o rovnocennou péči. Takže určitá rovnoměrnost, byť třeba ne zcela přesná, je i podmínkou rovnocennosti péče.
12. 8. 2025 at 18:05
Moc rád bych se mýlil, ale vidím to podobně jako předřečníci. Ruší se pouze výraz „výlučná péče“, aby lépe znělo, že ani jeden rodič není vyloučen ze záležitostí dítěte, že je vlastně rovnocenný, ale čas strávený s dítětem bude pořád určován znaleckými šarlatány a justičními podvodníky, tj. podle jejich zvrácené praxe, podle přání zmanipulovaného dítěte, výběrově i podle dalších faktorů, pokud se zrovna budou matce hodit, např. blízkost školy, kamarádi apod. A samozřejmě se čas bude odrážet ve výživném, jak jinak.
14. 8. 2025 at 8:21
Už v dobe 1948 – 1989 vládli medzi manželmi pasáci žien. Predovšetkým tí justiční.
Na základe ľudových poznatkov o nich a žien vnikol vtip:
Vláda si chcela overiť, či je ozaj pravda o tom, že ľudia duševne degenerujú vo feministických rodinách a štátoch. Poslala „odbornú“ komisiu, ktorá to mala zistiť.
Komisia išla do základnej školy, kde sa žiakov v triede opýtala „Koľko je 3+2? Žiaci odpovedali 5.
Potom sa pýtali úradníka. Ten im síce súkromne prezradil, že 5, ale úradne im to dá overene a písomne do 30 dní.
Potom išli za sudcom. Ten sa na nich pozrel, zavrel dvere aj okno a opýtal sa ich „Koľko potrebujete aby to bolo?
Takéto indivídua dnes vládnu vzťahom muž-žena, otec-matka-dieťa !!! Kto si myslí, že na súde sa mu dostane normálny rozsudok by mal ísť na školenie alebo do blázinca.
14. 8. 2025 at 12:44
My to tu nerozhodneme. Rozhodne to ústavní soud. Už teď se třepu jak panic na svatební noc na první nálezy. Jako ÚS umí překvapit i nemile o tom víme. Ale když se posledních 5 let koukám na nálezy co z Brna lezou na NALUS jsem pln optimismu. Budeme věřit a doufat.
14. 8. 2025 at 19:01
Já když koukám na odmítavá usnesení, tak ten optimismus nesdílím….
15. 8. 2025 at 6:49
Dlooooouho jsem nečetl zamítavé usnesení na NALUSu, kde by byl jeden rodič omezen bezdůvodně na péči. Vždy je potřeba přečíst (byť beru je to na dlouho) celej spis. Za mne ÚS palec nahoru.
16. 8. 2025 at 13:08
Jen namátkou. Mohl bych dodat štos.
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-otec-se-rozhadal-s-dcerou-po-soudech-chtel-aby-zaridily-ze-se-s-nim-bude-chtit-zase-vidat-40530028
Jen upozorňuji, že článek hodně zkresluje v neprospěch otce.
16. 8. 2025 at 14:23
Tohoto otce znám osobně a ten článek je naprostý výblitek, kozelkovská žurnalistika zaměřená na ždímání emocí, sběr kliků a naštvaných komentářů. Ale jinak pravda, že ÚS naprosto rezignoval na vztah rodič – dítě. V tomto případě nejen, že otec dceru nevidí, ale je značně ždímán na výživném, přitom o ni má skutečný zájem a zažila s ním jako školačka výlety a zážitky, na které nevydělá leckterý český dospělý za celý život. Tento selektivní výběr rozhodnutí ÚS – na jedné straně jednou za půl roku ukázkový nález, na druhé straně Kozelka chrlí vše, co najde v nalusu a hodí se mu jako patřičné drama – vytváří u populace ono falešné mínění, jak je u nás vlastně vše v pořádku a stěžují si jen naprostí blázni a manipulátoři. A realita je, že obrovská většina slušných otců se ničeho nedovolá a okolí je ještě podezřívá, že jsou nějací divní, a hlavně si za vše mohou sami. Holka z tohoto příběhu otce setrvale ignoruje, matka ji k tomu navádí a soudy otci chytře radí, aby se s ní domluvil. To je jako radit Židovi v koncentráku, aby se domluvil s Hitlerem, jinak si za vše může sám.
18. 8. 2025 at 20:09
Jako to má soud nařídit 16ti letej pubošce střídavou či jinou péči? Jsem všemi dvaceti pro SP ale u 16ti leté holky? Ta souloží, brigadničí…..já mám přez odpor všech SP ale u hodně mladšího dítěte. Kdyby mi kluk v 16 řekl ,,hele chci být s matkou,, tak řeknu OK občas se zastav.
19. 8. 2025 at 6:19
Potíž je v tom, že tato holka se asi rok už nejen nezastavila, ale ani neodpověděla na žádnou zprávu. Co hůř, otci sebevědomě zakazuje, aby chodil na rodičák na gympl, ale jeho prachy chce více a více, soud se aktuálně smrskl na její značné požadavky na výživné. U soudu bez uzardění prohlásí, že se s otcem bavit nechce a že je třeba zvýšit výživné, protože táta cenám nerozumí – toto praví prvačka z gymplu o svém otci vysokoškolákovi. Jejich vztah je značně rozvrácen, otec chce nějakou nápravu, terapii. Matka toto chování podporuje, sama se podobně chovala ke svému otci, se kterým se celou dospělost nestýká. A soud nic nezajímá, prý chyba je v otci, jak jinak.
19. 8. 2025 at 16:31
Je to na prd. Plně chápu i otce. Ale znova se ptám. Jak by to asi dle tebe dopadlo kdyby jí soud nařídil nějakou formu péče v 16ti letech? Nefungovalo by to. Že chce po něm prachy to je taková česká klasika. To už je na soudu. Ale prostě být otec na tomhle místě já tak bych 16ti letou holku nenutil protože to nemá dobré řešení.
19. 8. 2025 at 17:31
To jako pro 16 a 17leté neplatí zákony a soudní rozhodnutí? A od 18 už ano? Tohle je prasárna největšího kalibru. Jak dítě donutit? Snadno, prostě se provede úprava a pokud rodič není schopen říct dítěti – padej, teď budeš u táty, tak prostě zákaz styku s matkou a šmytec, a tvrdé vymáhání pokutami. Celý problém je v tom, že když si dospělí nevědí s jedním programujícím rodičem rady, tak prostě nechají rozhodnout ovlivněné dítě. Je to lumpárna, která jednak przní těm dětem charakter, jednak podporuje další rodiče v takových prasárnách.
19. 8. 2025 at 17:44
Kromě toho, co napsal ForU, já bych si představoval, že soud holce nařídí terapii u psychologa, kde se jí klidně a věcně vysvětlí, že odmítání otce jen kvůli náladám matky je značně škodlivé pro ně oba. Matka by měla povinnost holku na terapii přivést/poslat a jakákoliv sabotáž by se pokutovala. A zároveň by soud měl holku i matku upozornit, že je nemravné otce odmítat a zároveň po něm chtít hromadu peněz (lítají tam na české poměry opravdu vysoké cifry), a na dobu terapie by měl snížit výživné na naprosto nezbytné minimum jako motivaci k nápravě. Je mi jasné, že to v 18 může skončit konfliktem, ale i potom bude holka vědět, že přezírání otce (vzdělaného a zcestovalého, za kterého se rozhodně ve škole nemusí stydět) prostě bude mít následky na její kapse a že si otcovy peníze musí zasloužit, nikoliv vynucovat.
20. 8. 2025 at 10:53
„.., že je nemravné otce odmítat a zároveň po něm chtít hromadu peněz..“
Tohle si matky co takhle deti programuji, a neumoznuji jim travit cas s otcem vubec neuvedomuji, jak ohromne deti financne poskozuji do budoucna.
Milujici rodic co ma s ditetem hezky vztah, ho rad podporuje cely zivot, a to ze po nem zdedi majetek povazuje za samozrejmost a radost.
Tady sice probehne x soudnich liceni, kde se matka s dcerou snazi vyrazit z otce co nejvyssi vyzivne (vzdyt na to maji preci pravo ….. ), holt do ukonceni studii bude otec sypat, ackoli k nemu dcera „nechce“, „nema ho rada“ a ma pravo se s nim nestykat, kdyz se preci u nej neciti dobre …. …. S jakou ochotou bude otec premyslet nad darem k promoci? S jakou ochotou asi bude financovat svatbu? Neutrati snad radeji veskery majetek, nebude premyslet, ze by ho mohl zdedit nekdo jiny, kdo se u nej dobre citi?? No a matka dite bude dal presvedcovat, no vidis, jaky to je hajzlik, ani na xxx neda … , ani zdibec sebereflexe – ona take neda, neb vysoke vyzivne bylo rozfrcano.
20. 8. 2025 at 11:11
2pepek – „..Jako to má soud nařídit 16ti letej pubošce střídavou či jinou péči? Jsem všemi dvaceti pro SP ale u 16ti leté holky?..“
Uz to 4u nacal, soud by nemel hledet na vek. To otevira vratka tomu (bohuzel se uz zhusta deje) – 16ti leta? Ta at si to rozhodne sama. A proc ne 15ti? 12ti? 10ti?
SP by proste urcena byt mela, oba rodice se starat chteji. Tomu uzpusobeno vyzivne – urceno primerene obema rodicum.
No a holka k tatkovi „nechce“? zkusime naridit psycho sezeni, dame matce nejakou to pokutu za mareni – kdyz to nepomuze, trosku to protahneme, 18 je tady cobydup. Financni dusledky sveho jednani pociti matka i dite ihned.
Ale nejde rezignovat na prava ditete a rodice jen proto, ze se dite bez zavazneho duvodu vyjadruje, ze ono „nechce“.
22. 8. 2025 at 10:22
Já si spíš myslím, že by bohatě stačilo v případech, kdy takto velké dítě (třeba 15+) odmítá bez vážného důvodu chodit k tátovi, mělo by se výživné snížit na nějaké rozumné minimum. Protože rodič má sice povinnost dítě živit, ale dítě má zase povinnost vůči rodiči.
Jsem přesvědčen, že při takovém ustanovení, by si i manipulující matky dost rozmyslely, jestli by nebylo výhodnější, aby dítě přeci jen k otci občas zašlo. A totální zvěrstvo je to u dětí studujících vysokou školu, které se s otcem nestýkají, ale soudně z něj ždímají výživné.
22. 8. 2025 at 18:42
Ano, některé by to odradilo, některé ale ne. Uvidíme, zda pomůže to, co se nám podařilo dostat do novely, tedy možnost soudu při výkonu rozhodnutí určit náhradní termín styku nebo péče. Ale obávám se, že to bude okrajově využíváno a u velkých dětí vůbec. Nahrává tomu stále větší váha dětí. Mají už mnohem více práv, než rodič, takže druhý rodič, který by měl mít stejná práva, prosazuje své zájmy přes větší práva dítěte. Je to destrukce rodiny, podle mě úmyslná.
3. 10. 2025 at 16:59
(AI) Jak novela od 1. 1. 2026 může dopadnout na otce usilující o větší podíl na péči a na děti v konfliktních rozvodech?
Princip společné péče jako výchozí stav – už nebude automaticky řečeno „výlučná péče matky“ → soudy mají začínat od toho, že dítě je v péči obou rodičů. To posiluje postavení otců. Povinnost matky podporovat vztah dítěte s otcem – pokud by matka dítě proti otci „štvala“ nebo bránila kontaktu, bude to přímo v rozporu se zákonem.
Rizika:
Deklarace vs. realita – i když zákon bude říkat „společná péče“, soud může v praxi určit, že dítě tráví většinu času u matky → pro otce se toho moc nezmění, pokud soudy nebudou důsledné.
Pokud je konflikt vysoký, soudy mohou argumentovat, že „společná péče“ není možná, a spadnout zpět do modelu, kde dítě tráví převážně čas u matky.
Právo na oba rodiče se posiluje – dítě má mít zajištěný vztah s oběma, soudy k tomu musí přihlížet.
Děti v konfliktních rodinách – povinnost rodičů spolupracovat je hezká na papíře, ale v praxi může dítě trpět mezi dvěma rozhádanými rodiči.
Nejasné rozdělení času – i když zákon říká „péče obou“, nemusí to znamenat 50/50, ale třeba jen návštěvy u otce → dítě může zůstat převážně u matky, což může být vnímáno jako nerovnost.
3. 10. 2025 at 17:13
Pouhé návštěvy u otce neodpovídají zákonnému požadavku rovnocennosti péče obou rodičů. Pro to, aby tento požadavek nebyl respektován, by musel být velmi vážný důvod.
6. 10. 2025 at 16:57
Třeba přání matky nebo dítěte…..
23. 11. 2025 at 20:19
UŽ PŘED DVACETI LÉTY!!!!
STŘÍDAVÁ PÉČE JE PROKÁZANĚ PRO DĚTI NEJLEPŠÍ
(Výzkumy a statistiky porozvodové péče(
Letos zesnulý klinický psycholog a soudní znalec PhDr. Jiří Tyl napsal
Klinický psycholog / Psychoterapeut Soudní znalec v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, v oboru školství a kultura, odvětví psychologie.
Publikováno:
PRÁVO A RODINA
č. 11/2006
Abstrakt:
V České republice neexistuje žádný srovnávací výzkum dětí v různých formách svěření do péče rodičů po rozvodu.
Znalec provedl rešerši abstrakt vědeckých časopisů Národní lékařské knihovny USA (Medline http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez). Nejvíce výzkumů bylo provedeno v USA; ve Spojených státech byla střídavá péče uvedena do soudní praxe v roce 1973, čili mají čtvrtstoletí náskok. První výzkum těchto rodin proběhl v roce 1979. V současné době je dětí svěřených do střídavé péče cca 20%, výzkumů cca 400.
Prakticky všechny studie zjistily významně lepší socializační podmínky i výsledky dětí, které se nacházejí ve společné/střídavé péči ve srovnání se situací, kdy se děti nacházejí v péči pouze jednoho rodiče (zpravidla matky).
Shrnutí hlavních poznatků vytěžila metaanalýza Adaptace dětí ve společné péči versus v péči jednoho rodiče. (Publikovaná 2002 v Journal of Family Psychology, Mar;16(1):91-102: Child Adjustment In Joint-Custody Versus Sole-Custody Arrangements: A Meta-Analytic Review. Bauserman R., Department of Health and Mental Hygiene, Maryland)
Vypovídací hodnota je zásadní: sumarizuje srovnatelných 33 reprezentativních výzkumů, zahrnujících celkem 1846 dětí v péči jednoho rodiče (matky nebo otce) a 814 ve společné péči, včetně srovnání s dětmi v úplných rodinách. Ve vzorku jsou děti ve věku od 6 měsíců v době rozvodu, sledovaná doba od rozvodu byla 2–5 let. (Autor pro jistotu připomíná, že 4/5 výzkumů byly vedeny ženami.)
Děti byly zkoumány 40 psychologickými a lékařskými metodami, včetně hodnocení rodičů a učitelů.
Srovnání zjistilo celkem 140 ukazatelů tělesného a duševního zdraví, rodinných vztahů, adaptovaného chování, emoční adaptace, školních známek, sebeúcty a traumatizace rozvodem, v nichž se děti významně lišily dle druhu péče.
Autor je shrnul pod pojmem celkové adaptace.
Všechny výzkumy konsistentně zjistily:
1. Děti ve společné (střídavé) péči obou rodičů jsou významně lépe adaptovány ve všech ukazatelích: tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace, sebeúcta – než děti v péči jednoho rodiče.
2. Adaptace dětí ve společné (střídavé) péči obou rodičů se neliší od dětí v úplných rodinách.
Nálezy se shodují s předpokladem, že společná péče je pro děti výhodná, protože usnadňuje trvalé pozitivní spojení s oběma rodiči.
Je třeba zdůraznit, že pohlaví rodiče nemělo na hodnocení typu péče vliv (!) Naopak skupina matek, které při rozvodu žádaly děti do své péče, významně podpořila prosperitu dětí při střídavé péči (!)
Situace těchto dětí je sledována také oficiálními statistikami USA. Mj. proto, že
Rodiny, kde je dítě po rozvodu v péči jednoho rodiče, jsou mnohem většími spotřebiteli sociálních dávek:
– 46% matek, kterým bylo dítě svěřeno do péče, dostává pomoc z veřejných zdrojů (z otců s dětmi v péči jen 21%)
– vyrůstají z nich děti s významně větším podílem sebevražd, nedokončeného studia, psychiatrické populace, kriminální populace atd.
US Bureau of Census například uvádí:
– 90% otců se společnou péčí o dítě platí řádně podporu dítěte (až po v USA nákladné poplatky za vysokou školu),
– z otců s povolenými návštěvami dítěte platí na dítě řádně 79 %,
– z otců, které dítě nesmí navštěvovat pro odpor matky, platí řádně jen 44 %.
(V návštěvě je bráněno matkou 38 % otců.)
Důvodem je neschopnost otců, kteří ztratili své dítě, platit – ať již faktická nebo virtuální.
Statistické analýzy (vícerozměrná regrese) přitom určily kauzalitu vztahu: otcové neplatí, protože jim matky brání ve styku. Neplatí tedy stereotyp „nedávám mu dítě, protože neplatí“, ale zcela naopak – faktická ztráta dítěte vede ke ztrátě motivace se o něj starat! (Canadian Journal of Community Mental Health 2002).
Řada výzkumů dospělých, jejichž rodiče se rozvedli v jejich dětství, jednoznačně preferovala střídavou péči. Atd.
Reprezentativní přehled Role otce (Pediatrics) prezentuje mj. výsledky 10 leté longitudinální studie rodin, kde se role hlavního pečovatele, hospodyně, kuchaře a uklízečky ujal otec, průměrně po šestinedělí až ve 3 měsících věku novorozence. (Obvykle proto, že matka preferovala zaměstnání před domácí rolí.) Děti byly poprvé vyšetřeny ve věku 2–22 měsíců, poté opakovaně po 2 letech.
Výsledky překvapivě, zcela proti-intuitivně, přinášely zrychlený vývoj dětí proti vrstevníkům: jinak řečeno, mateřský otec ve své dvojroli přináší dětem více, než jen mateřská (a ve 1/3 případů ani to ne) matka.
Dalším pozoruhodným nálezem již při vyšetření v 6 a 8 letech bylo zaujetí všech dětí generativitou. Všechny děti se věnovaly nějaké péči o růst a plození – pěstovaly rostliny a zvířata. Nedělo se tak však způsobem, jaký je běžný u většiny dětí, totiž, že dítě dostane zvíře a starat se musí rodič: rostliny dětí v péči otců byly dětmi zalévány, přesazovány, dávány do váz. Zvířata byla krmena, vyváděna na procházky, čištěna, rozmnožována. Děti bez ohledu na pohlaví rády pečovaly o mladší sourozence (což je u chlapců neobvyklé). Byly hrdé na etiku práce.
Klinicky nejrobustnějším nálezem v zatím poslední fázi (10 let) byly vztahy s vrstevníky. Děti tohoto věku obvykle kamarádí se svým pohlavím, opačné pohlaví v nich probouzí úzkost a konflikt. Děti vychované primárním pečovatelem otcem se jednomyslně přátelí bez ohledu na pohlaví – pohlavní polarizace je okrajová.
Autor prezentované studie, zkušený dětský psychiatr, uzavírá, že toto u dospívajících dětí zcela neobvyklé přátelství vypovídá o vlivu otce jako hlavního vychovatele na překonání kontrastů mezi pohlavími – hlavní příčině rozvodů vůbec:
Mít otce jako hlavní pečující objekt během raného vývoje, přičemž matka je velmi blízko (většina matek pokračovala v kojení i po nástupu do práce), vytváří pevnou skálu důvěry a pohody jak s mužskými, tak s ženskými objekty.
Znalec může jen k těmto posledním závěrům poznamenat, že během svého vývoje lidský druh vystřídal řadu modelů rodiny, přičemž vlastně pořád nevíme, který je pro náš druh nejvýhodnější. Průkopnická studie ukazuje, že trend stírání rozdílu mezi sexuálními rolemi může přinést mnoho pozitivního i ve sféře péče o děti od kojeneckého věku. Tento model zatím naše civilizace masově nevyzkoušela, ale jestli je jeho výsledkem ukončení strachu a boje pohlaví, má silnou vývojovou perspektivu.
Z tohoto hlediska je nutno ve světle posledních vědeckých studií a nálezů konstatovat, že „mateřský otec“ je pro děti přínosem.
V žádném případě nelze tvrdit – nelze z žádných dosavadních výzkumů usoudit – že by střídavá péče byla pro děti zátěží, a to bez ohledu na eventuální těžkosti „technicko-organizačního“ charakteru. (Jiné trvalé bydliště rodičů, změna prostředí, dojíždění). Toto jsou pro děti pouze vnější okolnosti, při nichž hlavní záležitost – VZTAH S RODIČEM – zůstává zachován a nezměněn. Zátěží by bylo, kdyby tento druh péče ztratily. (Škola dětem nemůže převážit dětem rodiče!) Střídavá péče je pokračováním rodiny – tedy těch socializačních podmínek, které utvářely jejich současný pocit bezpečí a jistoty – i přes rozvod rodičů.
Ačkoliv je široce znám fenomén, kdy matka brání otci ve styku s dětmi a tyto situace jsou opakovaně soudy řešeny (a znalec se k nim vyjadřoval v rámci svojí znalecké činnosti v řadě posudků vypracovaných na základě zadání soudem nebo soukromými klienty), není znalci znám z české reality ANI JEDEN případ, kdy by otec bránil ve styku s dětmi matce. Popis takových případů nebyl znalci ani dostupný v pramenech, z nichž čerpal výše uvedené informace. Zdá se, že otcové automaticky respektují biologické postavení ženy jako matky, ačkoliv naopak tento respekt v žádném případě není prokazován matkami recipročně.
Z dosavadní praxe je znalci známo, že jestliže je dítě svěřeno po formální stránce do péče otci, pak v postupu času si v podstatě vydobude takovou míru péče obou rodičů, která jemu po psychické stránce vyhovuje a která takřka pravidelně nabývá formy péče střídavé nebo společné.
S jistou dávkou nadsázky by se mohlo hovořit o „svěření rodičů do péče dítěte“ (JUDr. Klára Veselá-Samková), které je schopno korigovat jednání rodičů způsobem, kterého oni pro svoji rozvodovou tenzi schopni nejsou.
Negativní dopady svěření do výlučné péče matky
jsou opakem zákonem zaručeného práva dítěte na oba rodiče, a znalci se jeví opakem péče. Jaké to má praktické následky?
Dle statistik* jsou děti vyrůstající v rodině bez otce významně ohroženy těmito riziky:
5 x větší pravděpodobnost, že spáchají sebevraždu 32 x větší pravděpodobnost, že utečou z domova 20 x větší pravděpodobnost, že budou trpět poruchami chování 14 x větší pravděpodobnost, že se dopustí znásilnění 9 x větší pravděpodobnost, že nedokončí školu 10 větší pravděpodobnost, že upadnou do závislosti na drogách 9 x větší pravděpodobnost, že skončí v převýchovném domově 20 x větší pravděpodobnost, že skončí ve vězení
* US DHHS – ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb; česká data nejsou sledována.
Ve studii zjišťující, proč matky dětí svěřených do výlučné péče uvádějí soudu jinou frekvenci návštěv než otcové, 40% matek svěřilo, že zrušilo návštěvu, aby potrestalo svého exmanžela (American Journal of Orthopsychiatry 1979). Nabízí se otázka, jestli matky znají rizika, kterým své děti vystavují – jistě v dobré víře! – dokud jsou malé, nevinné, a dle nich „patří ještě k mámě“.
Fakt, že většina rozvedených matek uzavře druhé manželství a dítě tedy bude mít doma „mužskou autoritu“, který byl v českých médiích uveden jako útěšný, je útěchou vedoucí do pekla: v citované americké statistice 17 100 dětí z různých typů rodin
DĚTI ŽIJÍCÍ S MATKOU A OTČÍMEM DOPADLY VE VĚTŠINĚ UKAZATELŮ VŮBEC NEJHŮŘE.
(Trestný čin pohlavní zneužívání nezletilých je páchán rodinnými příslušníky až v 90% případů – nejčastěji nevlastními otci.)
Tato fakta vedou k otázce, zda soudy mají návrhy na svěření do péče jenom jednoho rodiče vůbec podporovat, byť by úmysly matek byly sebeušlechtilejší.
(Pozn. Všechny studie, které zjistily přínos společné/střídavé péče o děti, samozřejmě podotýkají, že se to netýká otců s kriminálním chováním nebo závislostí na alkoholu/drogách, nebo s vážnou psychiatrickou poruchou – čili stejnými faktory, které diskvalifikují i matky.)
APENDIX:
DIKCE ZÁKONA O RODINĚ PREFERUJE STŘÍDAVOU PÉČI
§ 26
(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.
Z pohledu znalce – psychologa dikce zákona zcela jasně jazykově definuje stupně důležitosti pro rozhodování:
1) „soud sleduje především“ … zájem dítěte – právo na oba rodiče: je výslovně primární
2) „soud vždy vezme v úvahu“ … kdo dosud dbal o výchovu: sekundární
3) „soud rovněž přihlédne“ … ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem: je až na posledním místě.
24. 11. 2025 at 0:41
Možná by místo celého dlouhého textu stačilo do komentáře dát odkaz na tento článek, který jsme se souhlasem autora publikovali už v roce 2010: https://stridavka.cz/stridavkajelepsi1/