Stridavka.cz
–
Dnes je pojem Cochemská praxe v opatrovnickém soudnictví často skloňovaným termínem a desítky okresních soudů se k němu hrdě hlásí. Cesta k tomuto stavu však byla v České republice extrémně trnitá. Když se v roce 2010 začal Cochemský model v Česku poprvé veřejně prezentovat, nenarazil na nadšení, ale na zeď absolutního nezájmu a profesní arogance ze strany justičního aparátu.
Zakladatel přijíždí do Česka
V roce 2010 vyvinuly různé občanské iniciativy a spolky hájící práva dětí obrovské úsilí, aby do strnulého českého systému přinesly změnu. V reprezentativních prostorách pražského magistrátu se konala odborná konference, na kterou dorazil ten nejpovolanější – Jürgen Rudolph, německý soudce a samotný zakladatel Cochemského modelu.
Rudolph na konferenci vysvětloval podstatu úspěchu soudní praxe, kterou zavedl:
1. Rychlost: Soud musí jednat okamžitě (do 14 dnů), aby konflikt mezi rodiči nestihl eskalovat.
2. Péče obou rodičů: Cílem je dohoda rodičů, která zachová dětem péči táty i mámy.
3. Spolupráce: Soudce, OSPOD, psychologové a advokáti netvoří znepřátelené tábory, ale táhnou za jeden provaz s jediným cílem – donutit rodiče k dohodě.
4. Zákaz boje: Advokáti nesmějí psát k soudu dehonestující podání plná špíny na druhého partnera.
Poselství bylo jasné: Soudní spor o dítě nesmí mít vítěze a poraženého. Pokud vyhraje jeden z rodičů, dítě vždycky prohrává.
Prázdné židle a výmluvy
Ačkoliv byl model v německém okrese Cochem-Zell prokazatelně úspěšný a dramaticky snížil počet vleklých soudních sporů, reakce českého justičního establishmentu byla mrazivá. Jak vzpomíná jeden ze spoluorganizátorů Aleš Hodina, na konferenci seděli především psychologové, zástupci neziskových organizací a samotní zoufalí rodiče. Ti, pro které byla konference primárně určena – tedy opatrovničtí soudci a zástupci ministerstva – v drtivé většině případů vůbec nedorazili.
Pokud se některý ze zástupců justice k modelu vůbec vyjádřil, převládaly tyto argumenty:
* Specifika „české mentality“: Nejčastějším protiargumentem bylo, že to, co funguje v Německu, nemůže fungovat v Česku. Čeští rodiče se prý nedokážou dohodnout a soud je tu od toho, aby rozhodl za ně.
* Obhajoba role soudce: Mnoho soudců mělo pocit, že Cochemský model devalvuje jejich roli. Byli zvyklí vystupovat jako autority, které na základě znaleckých posudků autoritativně vynesou rozsudek, nikoliv jako moderátoři dialogu.
* Odpor advokátní lobby: Tradiční rozvodoví advokáti neměli na rychlých dohodách zájem. Vleklé soudní spory, psaní desítek stran vzájemných obvinění a léta trvající bitvy o výživné představovaly lukrativní byznys, který by Cochemský model zničil.
Semínko, které klíčilo roky
Opakované návštěvy Jürgena Rudolpha v Česku kolem roku 2010 sice justice ignorovala, ale nezapadly úplně. Konference dodaly munici občanskému sektoru a prorodinným organizacím, které začaly vyvíjet masivní tlak odspodu.
Trvalo dalších téměř pět let, než se v Česku objevil první odvážný soudce (Vladimír Polák u Okresního soudu v Novém Jičíně), který přestal hledat výmluvy, proč to nejde, a začal principy Cochemské praxe aplikovat v českých podmínkách. Ukázalo se přesně to, co Jürgen Rudolph říkal už v roce 2010:
Když instituce změní přístup a přestanou rodičům nabízet soudní arénu pro jejich vzájemný boj, rodiče se nakonec dohodnou i v Česku.
22. 7. 2026 at 17:37
„…že to, co funguje v Německu, nemůže fungovat v Česku…“
Podobne nesmyslne argumentaci nahrava nejvic Ustavni soud, ktery s oblibou opakuje, ze „kazdy pripad je jiny, individualni“.
Pritom 95% sporu o peci si je podobnych jako vejce vejci, a ve temer celem zbytku se lisi velikost nebo barva vejce.
22. 7. 2026 at 19:05
Aspirace soudců a OSPOD vnucovat dětem a rodičům svůj pohled na zájem dítěte je neohraničitelná. To je největší problém, že si usurpují právo určit náhled na zájem dítěte místo ochrany vnímání zájmu dítěte každým z rodičů a tomu poskytovat soudní ochranu. A když už si nevědí rady, hodí rozhodnutí na dítě.
22. 7. 2026 at 19:17
To by byl zázrak, kdyby opatrovnické soudnictví fungovalo, když v justici a veřejné správě nefunguje dobře nic. Kdyby se do nich stát nesral, fungovaly by aspoň ty rodiny.
22. 7. 2026 at 21:02
Na zázraky už nějak nevěřím. Tedy pokud nejde o zázraky negativní….
23. 7. 2026 at 10:01
Na neúspěch Cochemu v ČR je třeba se podívat očima těch, kteří ho měli zavádět – nikomu se totiž nehodil. Advokátům, mediátorům a pseudoznalcům kazil kšefty. Představte si ty faktury za soudní jednání a odvolání, a honoráře za zkoumání dítěte a rodičů, které mohou být, když se nedohodnou. Velmi vadí feministkám, které potřebují pro své poradenské kšefty utrápené ženy, ideálně do krve zhádané s otcem, nikoliv ty, které si sedly ke stolu a udělaly nějaký kompromis. Soudci při Cochemu přicházejí o svůj pocit božskosti, jak při své beztrestnosti a nulové odpovědnosti určí osudy někoho jiného. Sekundárně také Cochem nevyhovuje exekutorům, při vyjednané dohodě těžko někdo kývne na alimentový extrém, ze kterého bude rejžunk při drancování otcova majetku. Bohužel, skupiny postižených otců jsou slabé a téměř neventilují tento problém do politiky. A když to srovnáte s feminami typu Malá z ANO, které dokáží znovu prosadit kriminalizaci neplacení výživného i přes tu obrovskou nákladnost pro stát – není na obranné výdaje, není na pořádné důchody a platy, není na dopravní stavby, ale platit soudce, prokurátory a dozorce, to se vždy nějak vymyslí!
23. 7. 2026 at 11:30
Jediná možnost osvobodit muže, otce, rodiny, děti od degenerovaných na parazity, parazitky, je likvidovat šiřitele parazitek, -itu.
A vrátit postavení muže, ženy, dítěte do doby, kdy lidé byli moudří a řídili se víc mozkem než pohlavím.