Justiční akademie

–

Úvod

Ve dnech 26. a 27. května 2026 se v Kroměříži uskutečnilo 10. rodinněprávní sympozium na téma Děti ve vysoce konfliktním rodinném prostředí. Rodinněprávní sympozium si klade za cíl napříč profesemi a stupni soudní soustavy, včetně soudu Ústavního a Nejvyššího, diskutovat o typových případech rodinného práva a nalézat modelová řešení, která by odpovídala požadavkům kladeným na moderní opatrovnickou justici.

Sympozia se zúčastnili:

Mgr. Ilona Benešová – Obvodní soud pro Prahu 9
JUDr. Lenka Ceplová – Krajský soud v Ústí nad Labem
Mgr. Kateřina Franková – Krajský soud v Praze
doc. JUDr. Dita Frintová, Ph.D. – Právnická fakulta ZČU v Plzni, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Mgr. Bc. Ondřej Glogar, Ph.D. – Ústavní soud České republiky
Mgr. Lenka Hubáčková – Obvodní soud pro Prahu 5
JUDr. Ing. Zdeněk Kapitán, Ph.D. – Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí
JUDr. Pavel Kotrady – Okresní soud ve Vsetíně
Mgr. Jiří Levý – Krajský soud v Plzni
JUDr. Tomáš Lichovník – Nejvyšší soud České republiky
JUDr. Ivana Losová – Krajský soud v Brně
Mgr. et Mgr. Lucie Matoušová – Ústavní soud České republiky
JUDr. Hana Nová – Obvodní soud pro Prahu 4
JUDr. Igor Pařízek – Krajský soud v Hradci Králové
Mgr. Terezie Pemová – Justiční akademie
Mgr. Eva Petrová – Ministerstvo spravedlnosti ČR
Mgr. Naďa Pínová – Městský soud v Praze
Mgr. Vladimír Polák – Krajský soud v Ústí nad Labem
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. – Nejvyšší soud České republiky
Mgr. Jana Provazníková – Okresní soud v Táboře
Mgr. et Mgr. Jitka Prušková – Ústavní soud České republiky
Martina Sebalo Vňuková, MSc. Ph.D. – Psychiatrická klinika 1. LF Univerzity Karlovy
JUDr. Renáta Šínová, Ph.D. – Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Mgr. Jan Špalek – Okresní soud Plzeň–město
Mgr. Petra Vidmuchová – Okresní soud v Kroměříži
JUDr. Anna Zemandlová, Ph.D. – Ústavní soud České republiky, Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Mgr. Daniela Zemanová – Ústavní soud České republiky

10. rodinněprávní sympozium se zabývalo případy dětí ve vysoce konfliktním rodinném prostředí. Z pohledu justice se jedná o nejsložitější případy na pomezí rodinného práva soukromého a veřejného, z pohledu dítěte jde o případy, které mají většinou velmi závažné negativní následky na jeho budoucí život. Nejedná se přitom o specifikum české justice a českého systému, obdobným problémům čelí justice i v jiných zemích. Cílem 10. rodinněprávního sympozia bylo poukázat na nejnovější vědecké pojetí případů dětí ve vysoce konfliktním rodinném prostředí, poukázat na možnosti, jak takové případy projednat v intencích české úpravy hmotného a procesního práva a v intencích reality možné odborné pomoci; cílem bylo též detekovat slabé stránky systému, které neumožňují efektivnější způsob řešení těchto sporů.

V rámci přípravy 10. rodinněprávního sympozia uspořádala Justiční akademie kulatý stůl na téma vysoce konfliktních sporů rodičů. Bylo zajímavé sledovat nebývalou míru shody panelistů v podstatě na všech zásadních otázkách. Zástupci akademické sféry i praktici, právníci, odborníci z řad sociálních pracovníků, psychologů i psychiatrů jednotně definovali projevy a možné příčiny vzniku konfliktů rodičů, možnosti a limity stávající právní úpravy projednávání a rozhodování takových případů, poukázali též na zásadní dopady medializace věcí na budoucí život dětí. 10. rodinněprávní sympozium ze závěrů panelistů vychází, mnoho z nich se objevuje v tezích i jejich odůvodněních. Prezentace panelistů tvoří přílohu tohoto sympozia.

Teze

1. Včasné a komplexní posouzení dynamiky konfliktu rodičů ve věcech péče soudu o nezletilé je zásadní pro adekvátní způsob projednání případu a úpravu poměrů dítěte.

2. Soud by neměl projevy chování rodičů hodnotit izolovaně, ale vždy v kontextu mechanismu konfliktní dynamiky, mocenských vztahů, příčin daného chování a jeho dopadů na dítě.

3. Východisko rovnocenné a rovnoměrné péče rodičů vychází z předpokladu, že rodiče mají dostatečné kompetence o své dítě pečovat. V případě vyvrácení této hypotézy je zapotřebí v konkrétním případě u rodiče s narušenými rodičovskými kompetencemi tuto skutečnost zohlednit v rozsahu péče (hledisko rovnoměrnosti) nebo v zásahu do jeho rodičovské odpovědnosti (hledisko rovnocennosti). V případech dětí ve vysoce konfliktním rodinném prostředí, a to zejména v případě konfliktů s vysokou mírou kontrolní dynamiky, by soud měl důsledně posoudit míru narušení schopnosti rodičů zajistit dítěti bezpečný a zdravý vývoj.

4. Je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a proto nepřípustné, aby rodiče medializovali případy vzájemných sporů souvisejících s úpravou poměrů jejich dítěte a/nebo o těchto sporech zveřejňovali informace na sociálních sítích.

5. Je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a proto nepřípustné, aby média informovala o individuálních sporech rodičů o děti, není-li dán převažující veřejný zájem; i v takovém případě však musí dbát na to, aby nezletilé dítě nebylo možno přímo ani nepřímo identifikovat.

6. V případech symetrického intenzivního konfliktu rodičů se jako efektivní ukazuje:

a) Rychlé projednání a skončení věci.

b) Co nejpodrobnější nastavení pravidel péče o dítě s vyloučením či minimalizací osobního setkávání rodičů; ideálně formou rodičovského plánu.

c) Dlouhodobé řízení konfliktu rodičů jinou formou než v rámci meritorního rozhodování soudu, a to s omezenou možností rodiče zahájit další soudní řízení.

d) Multiinstitucionální koordinovaná spolupráce zaměřená na vytvoření dostatečně bezpečného, stabilního a předvídatelného systému fungování dítěte.

7. V případě symetrického intenzivního konfliktu rodičů, nevyjdou-li v průběhu řízení najevo jiné skutečnosti svědčící o nedostatečných rodičovských kompetencích, není samotný konflikt primárně důvodem pro jinou než rovnocennou a rovnoměrnou péči obou rodičů o dítě.

8. V případě reaktivního konfliktu rodičů je zásadní posoudit, zda osobnostní rysy, případně poruchy osobnosti a/nebo emoční reakce rodiče mají vliv na jeho schopnost naplňovat potřeby dítěte a řádně vykonávat rodičovskou odpovědnost. Pokud vliv mají, je nutno tuto skutečnost zohlednit v rámci rozsahu péče nebo zásahu do rodičovské odpovědnosti a úpravy styku.

9. V případech reaktivního konfliktu rodičů se jako efektivní ukazuje:

a) Rychlé a předvídatelné projednání a rozhodnutí věci.

b) Vytvoření stabilního, srozumitelného a předvídatelného režimu péče o dítě.

c) Odborná pomoc zaměřená primárně na stabilizaci emoční dysregulace, posílení rodičovských kompetencí a snížení chaosu v rodinném fungování.

d) Omezení situací vedoucích k emočnímu zahlcení rodiče a impulzivním konfliktním reakcím.

e) Koordinovaná multiinstitucionální spolupráce zaměřená na ochranu psychického vývoje dítěte.

10. Odmítá-li dítě jednoho z rodičů, musí soud při projednání a rozhodování případu zohlednit věk dítěte, tvrzené důvody odmítání, reálné důvody odmítání, objektivní skutečnosti na straně odmítaného rodiče, postoj druhého rodiče a vztah dítěte a odmítaného rodiče.

11. Výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti aktuálně deklarovanému názoru dítěte představuje krajní prostředek ochrany práva dítěte na rodinný život a lze k němu přistoupit pouze tehdy, je-li v nejlepším zájmu dítěte a převáží-li očekávaný přínos takového postupu nad rizikem psychické újmy dítěte. Samotné odmítání péče či styku dítětem však automaticky nevylučuje výkon rozhodnutí.

12. Realizací participačních práv by dítě nemělo být nepřiměřeně zatěžováno, zejména by nemělo být vystavováno konfliktu loajality, triangulaci nebo přenášení odpovědnosti za rozhodnutí soudu; nepřiměřenost lze také spatřovat v bezdůvodném opakovaném slyšení dítěte. Dítě má právo být slyšeno, ale současně má být chráněno před konfliktem rodičů.

Názor dítěte v opatrovnickém řízení nelze hodnotit izolovaně od rodinné dynamiky; jeho přání a postoje bývají často situačně podmíněny zejména aktuální emoční atmosférou v rodině, intenzitou konfliktu rodičů, konfliktem loajality, triangulací, psychickým stavem dítěte nebo očekáváními rodičů.

Celý text dokumentu, včetně podrobného rozpracování jednotlivých tezí, najdete na stránkách Justiční akademie