Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
O víkendu vyšel na Novinkách rozhovor s představitelkou spolku Rosa – centrum pro ženy Zdenou Prokopovou. Článek nesl název „Azylové domy v Česku stále chybí“ a stejný byl i názor jejich propagátorky Prokopové.
Napsal jsem do diskuse pod článkem, že v těchto zařízeních bují feministická (až feminacistická) ideologie a pomáhají ženám připravit děti o otce, takže jich je u nás naopak příliš mnoho. Tento příspěvek mi byl smazán. Trvám ale na tom, že je pravdivý.
Bohužel znám z praxe řadu případů, kdy se do azylových domů uchýlily ženy falešně obviňující svého muže z násilí. Na základě tohoto jim zde pomáhají nejen v tom, aby muž nemohl kontaktovat je, ale dokonce aby nemohl být se svými dětmi. Místo presumpce neviny zde platí presumpce viny muže, pouze na základě tvrzení ženy. Když se muži podaří před soudem očistit, už je někdy jeho vztah s dětmi – vlivem této dlouhodobé manipulace a chybějícího kontaktu – velmi narušený. Trestní stíhání ženy za křivé obvinění je pak jen slabou náplastí na zničený vztah s dětmi. Tak jako třeba v tomto otřesném případě.
Možná, že se cenzuře nelíbilo označení ideologie, prosazované některými těmito organizacemi, jako feminacistické. Urban Dictionary definuje feminacistu jako někoho, kdo „tvrdí, že je feminista (osoba podporující ženská práva), ale ve skutečnosti chce, aby ženy byly nadřazené mužům.“ To lze dosáhnout například kriminalizací mužského chování pod rouškou „ochrany ženy“.
Žena se tak může dostat se k mužovu majetku. Nechat jej vykázat z jeho vlastního obydlí na základě falešného obvinění z násilí. Dosáhnout toho, aby muž musel platit ženě tučné, někdy i likvidační výživné. Odstavením otce může žena ovládnout i „lidský kapitál“, tedy společné děti.
Sám spolek Rosa – centrum pro ženy (který si v článku stěžuje na nedostatek azylových domů) se přitom na svých stránkách účelově snaží prezentovat jako „domácí násilí“ prakticky cokoliv, co se ženám nelíbí. Včetně například nečekané „kontrolní“ návštěvy či telefonátu…
Je jasné, že dokud budou z našich veřejných peněz podporované takové spolky, bude se vytvářet další a další „domácí násilí“ a azylových domů bude stále málo…
17. 5. 2022 at 10:45
Boj za nadřazenost začíná hned za hranicí boje za rovnoprávnost a končí až někde u genocidy „podřadných.“ Označení „femonacistka“ tak může být přehnané a nekorektní, nebo dokonce směšné, může i urážet oběti nacismu, ale může být i přiměřené. Záleží kdy a jak se použije. Sama potřeba vytvořit takové slovo, i to, že se na celém světě uchytilo, dokazuje potřebu cosi existujícího pojmenovat, i jistou míru přiléhavosti.