JáRodič.cz

„Hraj si chvilku sám/sama, já musím připravit jídlo.“ To je věta, kterou dříve či později řekne snad každý rodič. Jistě, nemusí být formulována přímo takto, ale výsledek je stejný – rodič prostě potřebuje chvíli volna, aby zvládl připravit jídlo, uklidit byt či se věnovat něčemu jinému, a to třeba i sám sobě. Nakonec, kdo by neznal chvíle, kdy je opravdu tak unavený, že potřebuje aspoň pár minut klidu a pohody (pokud možno bez přítomnosti svého potomka), aby nabral sílu. V dnešním příspěvku jsme pro vás proto připravili několik rad a tipů, jak naučit dítě, aby si hrálo samo. Příjemné čtení.

Tipy, jak na to

• Je třeba již odmala dítě zvykat na to, že občas od něj na chvilku odběhnete a ono bude samo. Musí mít jistotu, že ho neopouštíte, že prostě jen potřebujete odnést něco do kuchyně, dojít si na toaletu, vyndat prádlo z pračky a podobně. Fajn je, když mu řeknete, kam a proč jdete a ujistíte ho, že se hned vrátíte. Je třeba samozřejmě dbát na to, aby dítě bylo po dobu vaší krátké nepřítomnosti v naprostém bezpečí a kolem sebe mělo hračky či třeba knížky, se kterými si může hrát.
• Je velmi důležité, aby prostředí dítě inspirovalo – není potřeba množství drahých hraček, stačí jednoduché, které mají různé barvy a tvary (můžete je různě zavěsit, připevnit na postýlku a podobně. Některé ale samozřejmě nechte dítěti volně k dispozici). Nezahrnujte dítě všemi hračkami, naopak vyberte jich jen pár. V opačném případě by se mu omrzely.
• Malé děti mají rády pravidelný denní režim – zkuste ho dodržovat a zároveň do něj zařadit i chvilky na hraní.
• Dítěti s novou hrou pomozte, ukažte mu, jak to „funguje“ (jak stavět kostky, jak obléknout panenku, jak zařídit domeček). Na druhou stranu ho ale také nechte, aby si na některé věci přišlo samo (byť se někdy vzteká a zlobí).
• Zkuste dítě motivovat, popřípadě ho směřovat k určitým činnostem: „Uměl bys z těchto kostek postavit vysokou věž,“ „Nechceš uložit panenku do postýlky,“ „Namaluj mi obrázek“ a podobně. U těch nejmenších jim můžete hračku podat a nechat je, aby jí prozkoumalo.
• Je-li to možné, dítě při hře nerušte (samozřejmě toto nejde splnit vždy, obzvláště u větších dětí, ale zkuste dítěti dopřát aspoň trochu času, aby mohlo hru dokončit).
• Do hraní dětem zbytečně nezasahujte (že na sebe zrovna panenky křičí, či se perou, to přeci vůbec nevadí). Někdy je ovšem fajn, když se do hry také zapojíte.
• Fajn je, když má dítě staršího sourozence, který ho může postupně zapojovat do svých her (pozor na to, aby si děti neublížily, starší sourozenec nemusí mít správný odhad, co jeho mladší bráška či sestřička zvládne)

Pár rad pro rodiče

• Všímejte si toho, se kterými hračkami si vaše dítě nejraději hraje
• Nemějte výčitky z toho, že se dítěti nevěnujete. Berte to tak, že i dítě potřebuje čas samo pro sebe. A že zrovna nevytváří hodnotná díla či se neučí něco nového? To ale přeci nevadí. I obyčejné „lelkování“ může být užitečné
• Je důležité, aby se dítě naučilo hrát si samo – bude pak samostatnější
• Uvědomte si, že ani sebedražší hračky nenaučí dítě hrát si samo. Podstatné je, aby vědělo, jak na to, aby mělo něco, čím se může zabavit. Dost často mu k tomu ale stačí zcela obyčejná věc či běžná hračka
• Nečekejte, že se malé dítě zabaví na dlouho. Zpočátku je to jen pár minut.
• Nezapomeňte na bezpečnost dítěte

Závěr

Hrají si vaše děti už samy? Učili jste je to nějak? A pokud ano, jak a v jakém věku? S čím či na co si hrají nejraději? Hrajete si někdy s nimi? Je to v případech, kdy si váš potomek řekne, anebo se přidáte vždycky, když máte chuť a čas? Napište nám vaše oblíbené hry a hračky.

Převzato z webu JÁRODIČ.CZ