JáRodič.cz
V životě snad každého dítěte přijde období, kdy se bez své maminky či jiné osoby, která se o něj stará, prostě neobejde. Pokud není na blízku, tak pláče či dává svou nespokojenost najevo jiným způsobem. Odborně se tomu říká separační úzkost. Zajímá vás, kdy a proč se objevuje? A jak se dá řešit, či aspoň zmírnit? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
Separační úzkost
Separační úzkost je součástí normálního vývoje dítěte. Dítě tak dává najevo, že něco není v pořádku. Tento stav souvisí s vytvářením vztahů s okolím. Projevuje se velkou závislostí na jedné osobě. Tou bývá nejčastěji matka. Dítě chce být pouze s touto osobou, ostatní osoby (byť jen jejich přítomnost) jsou pro něj zdrojem úzkosti. Projevem je pláč, křik, celková nepohoda a stres.
Separační úzkost se nejčastěji objevuje mezi 7. – 12. měsícem života. Je třeba ale zdůraznit, že se jedná o velice individuální záležitost – může se projevit dříve i později. A jak dlouho trvá? Uvádí se, že několik měsíců. Nicméně je to opět individuální.
Rodiče mohou být nástupem separační úzkosti zaskočeni, protože přichází zpravidla nečekaně – během několika dní se z veselého dítěte, které je rádo ve společnosti ostatních, stává tvoreček, jenž nechce být ani chvíli bez osoby, která se o něj nejvíce starala.
Separační úzkost má tři fáze:
- Protest – dítě dává najevo svůj – často hlasitě – nesouhlas
- Zoufalství – dítě má strach, že se matka nevrátí
- Odpoutání se od matky a nalezení nového objektu
Kdy je třeba zbystřit pozornost
V každém případě je třeba zbystřit pozornost, pokud:
- Je úzkost příliš silná
- Trvá dlouho
- Objevují se další obtíže – například bolesti břicha, zvracení, bolesti hlavy a podobně
Prevence separační úzkosti
V podstatě se nejedná o prevenci úzkosti, ale spíše o zmírnění jejich projevů v budoucnosti. Jak tedy na to?
- Dítě by mělo být zvyklé na další lidi
- Je fajn, když je čas od času hlídají prarodiče, tety a strejdové, popřípadě jiné osoby
- Dávejte dítěti najevo svou lásku
- Učte dítě samostatnosti
Jak se s úzkostí poprat
- Budování vztahu mezi rodiči a dítětem – dítě musí vědět, že je milováno
- Postupně od dítěte odcházet – zpočátku na krátkou dobu, čas postupně prodlužovat. Dítě by mělo být při vašem odchodu v relativní pohodě – tedy najedené, vyspalé, přebalené
- Dítě by mělo osobu, se kterou zůstává dobře znát (pozor na časté změny)
- Stejně tak je podstatné i prostředí, ve kterém je dítě hlídáno – mělo by jej důvěrně znát
- Nedávejte najevo své případné obavy či smutek
- S dítětem je třeba se rozloučit (loučení ale zbytečně neprotahujte) a vysvětlit mu, že se vrátíte (opět přiměřeně věku)
- Připravit dítě dopředu na váš odchod – opět v závislosti na věku
Čeho se vyvarovat
V souvislosti se separační úzkostí je dobré se vyhnout:
- Opouštět dítěte v nemoci – samozřejmě pokud to není nezbytně nutné
- Křičet na ně, zlobit se
- Dávat mu tresty
- Ignorovat problém, neakceptovat pocity dítěte
- Podřídit se ve všem dítěti
Závěr
Znáte separační úzkost? Objevila se u vašeho dítěte? Kdy přesně to bylo? Byli sjet zaskočeni? A jak se projevovala? Jakým způsobem jste na ni reagovali vy? Jak jste nakonec vše zvládli? Máte nějaký osvědčený recept? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.
Převzato z webu JÁRODIČ.CZ
24. 11. 2017 at 8:58
… ja bych pozadal o nejaky dusevni prujem tu nejmenovanou heeerecku ze serialu pro retardy.
24. 11. 2017 at 9:25
To mi připomíná, že se mi kdysi regulérní pošuk jménem Klimeš snažil vnutit, že dítě by nemělo do 6ti let ani přespat v jiném prostředí než u matky a otec má být jen odpolední strýček, aby dítě netrpělo separační úzkostí. To byl naprostý nesmysl, kdyby to prosadil, vedlo by to jen ke kompletnímu odcizení a rozvoji patologie u dítěte. Dnes již mám i jiné děti, které od útlého dětství jsou zvyklé spát i u babiček a žádnou úzkostí díky tomu nikdy netrpěly, naopak, to období vůbec nepřišlo. Nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdyby tento Klimeš prosadil své zrůdné návrhy.
24. 11. 2017 at 10:57
Separační úzkost matky, která není schopná se odpoutat od dítěte, je často větší problém…
24. 11. 2017 at 19:36
U mne to proběhlo klasicky: matka dítě odvlekla, soud jí požehnal předběžko dle jejího tvrzení bez zkoumání skutečnosti a po půl roce mi bylo sděleno že si dítě musí na otce zvykat jelikož by hrozila právě zmíněná separační úzkost … To že odcizení zapříčinila matka a justice jí toto zlegalizovala je již nepostižitelné trestně a trpí pouze to ono dítě na základě přání a tvrzení matky!
24. 11. 2017 at 20:40
Peter> Trestne to postihnuteľné je, záleží od toho, či každý úrad urobil to čo mal zo zákona v čase keď to mal urobiť. Vrátane súdu.
25. 11. 2017 at 16:25
Statečný soudce Michael Vrtek jde proti klinickým psychologům, kteří tradičně v našem kraji jsou nástrojem k selekci nepohodlných osob.http://www.novinky.cz/krimi/455926-udajne-znasilnena-soudu-lhala.
Tohle je ale jen vrchol ledovce a když si blbky uvědomí, že to co na sebe nevyblafou na facebooku, tak s nikdo nedozví, (také případ boxera Plachetky), tak se za jejich dalšími oběťmi zavře voda.
U těch případů, kde se později podařilo prokázat, že strčili do vězení nevinného, by stálo za uveřejnění znaleckých posudků na nevinného, z kterého by bylo najednou jasně vidět i pro širší svinstvem nepolíbenou veřejnost práce psychologů na zakázku policejní obžaloby, aby pěkně
zájmová osoba dobře do obžaloby zapadla. Jeden případ by rozporovali tím, že se náhodou sešli dva profily osobnosti, a zájmová je zrovna nevinná, ale u všech otevřených případů?
To smrdí i ve světě, nejen u nás a bude tam menší bariéra ke znovuotevření, než u nás.
Problém bude v tom, že pokud se nevinní dostali po řadě let ven, tak chtějí mít hlavně klid a budou se už bát kohokoliv ze systému ohrozit.
25. 11. 2017 at 16:30
https://www.novinky.cz/krimi/455926-udajne-znasilnena-soudu-lhala.html
26. 11. 2017 at 1:33
Nikdy děti oddělit od matky!!! Svině zasraný maskulinní! Zavřít vás, až zčernáte!!! Tomáši J , koukej nastoupit k výkonu trestu!!
28. 11. 2017 at 12:07
Milý anonyme, pořád ses nenaučil jméno mé manželky psát správně? Když si chceš hrát na Španělku, tak si o jejich jménech aspoň přečti. Srdečně Tě zdravím!
30. 11. 2017 at 13:15
Základem všeho je, prožít přirozený porod a nedovolit žádnou separaci po porodu. Separace po porodu je pro děti velmi škodlivá a poškozující a tyto rutinní postupy jsou v řadě porodnic v ČR stále používány, aniž by k tomu byl důvod. Pokud je matka zdravotně indisponována, např. po císařském řezu v plné anestezii, má matku při bondingu a následně zastoupit otec.Separované děti bojují „o přežití“ a pak se „vypnou“ a toto se jim vepíše do podvědomí na celý život.