Pavel Schweidler

Probouzíme se do slunečného sobotního rána. Musíme si tento víkend pořádně užít, protože v příštím týdnu odjíždí Eriček na školu v přírodě na celý týden do Domašova. Maximek už se těší, jak si to spolu sami užijeme…

Odjíždíme do Prostějova na nákupy pro letní oblečení… šortky, trička, doplnit stavy v šatníku, kluci rostou jak z vody a loňské jsou jim malé. Kluci nákupy moc nemusí, ale když je to jednou za čas, tak to snesou. Vždy jim říkám, že jim jinak koupím věci podle svého a oni pak je budou muset nosit, i když se jim nebudou líbit. Tak to raději lehkou nákupní horečku vydrží.

Před obědem balíme kola do dodávky, kluci se oblíkají do nového a razíme do Boskovic, kde máme pro ně nachystaný víkendový cyklomaratón a výlet do Kunštátu. Přijíždíme do Boskovic před obědem. Plánoval jsem oběd někde v terénu v rámci výletu na kolech, ovšem přítelkyně nás překvapuje a nečekaně nám udělala rychlé palačinky a ty kluci milují. Vyrážíme na výlet do Pilského údolí, kde je mnoho vodních mlýnů, zvonic a pohodových zastávek. Cesta vede lesem kolem říčky Bělá. Kocháme se krajinou, děláme si zastávky u řeky. Cestou zpět u Boskovic dáváme kauflanďáckou zmrzlinu, nakupuji na večerní oheň kukuřici. Parádní výlet zakončujeme na zahradě opékáním buřtů, kukuřic a zkoušíme nový recept kuřecích stehýnek ala „bárbekjů“. Kluci si kopou na branku a hrají míčové hry, mezitím dochystávám večeři. „Mňam, povedla se,“ Maxík si libuje nad kuřátkem a kukuřicí.

V neděli dopoledne vyrážíme do Rudky, kde je umělá Jeskyně Blanických rytířů, vytesaná ve skále od Stanislava Rolínka, a torzo sochy T. G. Masaryka, kde zbyly jen boty… Kluci jsou z těch soch unesení. Zdoláváme zdejší nejvyšší vrchol, kde je postavená rozhledna, a kocháme se panoramaty. Cestou z rozhledny testujeme zahradu smyslů, hmatová stezka. V místní restauraci dáváme odpočinek, nabíráme síly a doplňujeme energii. Pokračujeme do Kunštátu, kde jsou na hradě historické slavnosti, ukázky dobových událostí, přehlídka kovářského umění, výroby keramiky, domácích chlebů v historických pecích postavených přímo na louce, sýrů apod. Maxíka fascinují kováři a řezbáři, je jimi posedlý a vše si dokumentuje do foťáku. Chodíme po trhu a ochutnáváme od každého kousek… spousta lákadel pro všechny. Na hradě si kupujeme turistickou známku a lepíme do našeho turistického deníčku. Kluci si v něm rádi listují a vzpomínají na své zážitky.

V podvečer odjíždíme domů, máme v místní hospůdce poslední schůzi před sedmým ročníkem „S TEBOU MĚ BAVÍ VŠECHNO, ANEB BEZ TÁTY ANI ŤUK!“. Vybíráme zálohu, objednáváme trička, rozdělujeme role, co kdo připraví, nakoupí, jaký bude zevrubný plán společné akce. Erda se rozhoduje, jestli má spát u táty nebo u mámy. Ráno odjíždí na výlet a u mě by musel brzo vstávat, tak si pro něj máma přijíždí. Loučíme se spolu. Maxík se už těší, říká, že se sami sebe užijeme naplno.

Jdeme spolu domů, Maxík plánuje společnou koupel, ležení v ložnici… vše spolu. Ráno brzo vstáváme, vedu ho do školky a přejíždím do Brna do práce. Chystám stroje na výrobu, vše nastavuji a plánuji týdenní výrobu. Odpoledne jedu tak tak do školky, na dálnici byla havárka – volám do školky, že tam budu o půl páté. Maxík už čeká sám s učitelkou. „Tati, to bylo podruhé, co jsem poslední ve školce!“ Říkám: „A kdy bylo poprvé?“ Že maminka ho tam taky jednou nechala. Jedeme domů, plánuje si cestu k Beatce a já si kousek od ni můžu posíct trávu na seno. Než vypnu motor u auta, už letí za ní… Párkrát se mihne kolem i s Beou, honí se se psem. Večeři vaříme spolu, zapečené těstoviny. Společná koupel ve vaně, usínání v ložnici. Už nevstávám, probouzím se nad ránem ve čtyři a jdu si na PC udělat pár nabídek, uklidit, vyprat. Budím ho o sedmé ráno, a koloběh se opakuje…

Čtvrteční vyzvedávání ve školce je v rytmu předškolního výletu. Na ráno musí mít sportovní věci, pláštěnku, pamlsek a pití v batohu. Seču trávu kolem domu a bytovek, Maxík se projíždí kolem na kole, přijíždí s ním kamarádky z Melic, skáčou na trampolíně a blbnou kolem domu. V podvečer jede sám na kole přes celou vesnici za Beou, já za ním autem na seno, udělat kopky. Před osmou ho nabírám do auta. Už se těší na pátek na výlet se školkou.

Ráno vstává jak namydlenej blesk. Popohání mě a já ještě zařizuji boty u mámy a pláštěnku, která mu bude zcela k ničemu, když je tak hezky. Ale že prý ji musí mít, říkala paní učitelka. Potom jedu do Brna a práce se navaluje… Volám mámě, ať si Maxíka vyzvedne ve školce, protože bych nestihl včas ho předat na určitou hodinu, že bychom měli skluz asi hodinku. Bez problémů… Erdu ještě vyzvedává u školy o půl druhé. Erda přijíždí úplně vyšťavený a unavený, volá mi… Měli toho moc, spoustu zážitků na škole v přírodě.

V sobotu ráno velký den, kluci s mámou přijeli pro kopačky a tradá na hřiště. Dnes tam je velký turnaj na počest 80 let od založení vesnického fotbalu. Erda střílí dvě branky, a Maxík dává čtyři. Je v sedmém nebi, vyhráváme 16:5. Tak na takový fotbal se dá opravdu pěkně koukat. Maxík byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání, dostává obrovskou čokoládu. Mám z něj radost, je to velký příslib našeho fotbalu. Erda mi na cestu do ucha šeptá všechno nejlepší ke Dni otců. Mám od něho doma v obálce dárek. Obrázek sovy, která drží v zobáku dopis. A tam v dopise stojí napsáno: „Tati, mám tě rád moc a moc a jsem rád, že tě mám.“ Měl jsem dopis otevřít až v neděli na Den otců, ale nevydržel jsem to a otevřel jej dřív.

Musím odjet, loučím se kluky. Přijela za mnou přítelkyně na víkend. Jedeme spolu do Brna, protože ve firmě mi má přijet servisní technik na dva stroje. Měl vyrobit speciální součástky a smontovat je. Práce jde od ruky, po dvou hodinách je vše hotové. Provádím Lenku po firmě a ukazuji, jak vše funguje, co a jak děláme. Ruším odpolední sečení trávy i údržbové práce ve Vyškově. Mám všeho nad hlavu. Nakupujeme v Kaufu věci k opékání, už se těším. Budou hamburgery na rožni a francouzská bageta s bylinkovým máslem. Zveme ještě souseda na pokec a na dlabanec, je sám doma. Ve čtvrtek hostili mě na steakách na rožni, tak já mu to zase oplatím dnes…

PŘEDCHÁZEJÍCÍ TÝDEN