Rada pre práva dieťaťa Slovenská republika

–

Dostali jsme zajímavý dopis od paní Anny z Košic (celé jméno pisatelky máme v redakci). Rozhořčeně reaguje na poznatky o tom, jak dospělí zacházejí s dětmi. A popisuje i smutné příběhy ze svého okolí. Dopis uveřejňujeme v plném znění a bez redakčních úprav. Jeho přečtení zabere asi deset minut, ale přinese vám emoce, díky nimž čtenář pochopí, jak špatně dospělí s dětmi zacházejí, jak jim berou dětství.

Zdravím Vás, dobrý den!

Celý večer jsem četla věci o dětech a rodičích, které máte na Vaší internetové adrese.

Jsem v totálním šoku z toho, co jsem našla!!!

Myslela jsem si totiž, že jen nějaké herečky a fifleny, co chtějí být na plakátech, se chovají k dětem špatně. Občas čtu v novinách, kdo a kde se hádá o své děti. Ale vždycky mi přijde zbytečné nad tím přemýšlet, vždyť je to jejich život, tak ať se hádají.

Myslela jsem si, že jim všem jde o peníze a o slávu, tak proto dávají veřejnosti najevo své problémy. Mně je to odporné. Myslela jsem si, že takových rodičů je málo.
Když čtu Vaši organizaci, tak se divím, kolik těchto případů máte.

Prosím Vás pěkně, a to proč nikdo neřeší? Proč tyto děti takto trpí? Copak jsou nenormální tito rodiče?

Promiňte, že nadávám, ale jen hlupák, nezdravý člověk se chová takto, že nechce, aby chlapec nebo holčička neviděli maminku nebo tatínka více dní nebo týdnů.

My, co žijeme v této republice, nechceme takové věci vidět. Řekněte to těm soudcům a těm, co berou platy na úřadech!!! Řekněte jim, prosím vás pěkně, aby začali pracovat tak, jak mají. Za co berou peníze, když takto nechají děti trpět? To se nestydí? Za co je náš stát platí, když dělají svou práci nepořádně a špatně? Neumí se poradit s vámi, jak to mají dělat dobře? Vždyť jste takoví zkušení, tak copak jim vynechává rozum? Co se jim stalo, když nechávají děti dlouhé dny bez jednoho z rodičů????? Já a většina lidí, co se chovají dospěle, tedy normálně, nemáme ani trochu pochopení vůči těm, kteří takto ubližují dětem. Mámy, otcové, soudy, úředníci, probuďte se!!! Vaše děti Vám jednou vše vrátí. A když jim dnes nedáte vše, na co mají nárok a co potřebují, tak se Vám to všem jednou vrátí!!!

Malé děvčátko, malý drobeček šohajíček miluje maminku, tatínka, babičku, dědu, tetu, kmotru, proč je tu tolik dětí, které nemohou být normálně, stále, vždy se svou rodinou? Vždyť rodina, to je to nejdůležitější pro každého. Když pro každého, tak i pro Vaše děcko. Vy jste odkud spadli? Když Vaše děcko nemá pořádnou rodinu? Když nemůže být s polovinou rodiny? Co se stalo takovému člověku, otci nebo matce, když tvrdí, že dítě může být jen tehdy, nebo tehdy, nebo nemůže? Kroutím hlavou, jsem naštvaná, rozčilená, protože jsem si myslela, že takových případů je jen málo. Když teď čtu, že tolik, tak Vám chci sdělit, písemně napsat, že my, ostatní, kterých je hodně, jsme proti tomu. Nesouhlasíme s tím!!! My nechceme, aby děti neměly otce nebo mámu. Mámy, otcové, kteří nechcete dávat děti druhému rodiči, přestaňte toto vyvádět, protože celý svět kolem Vás to vidí. Vaše děti, učitelé, sousedé, a kroutí hlavou a v duchu si myslí, že jste vyšinutí. Jen Vám to ani neřeknou, protože říkat hlupákovi, že je blbec, nemá význam.

Mám sousedku, žije v přízemí paneláku, chodívá za ní její dospělý syn. Ona je taková divná, i nemocná, sotva chodí, asi je v invalidním důchodu. Má 54 let a vypadá na 70. Její syn jí donáší jídlo, občas s něčím pomůže, ale vidím, že to není takový syn, jakého mám já. Je takový – má smutné oči, když je u té své mámy. Jednou jsem se ho na to ptala. Proč se takto divně chová. A víte co? Řekl mi, že se k ní musí chovat jako k cizí ženě a že se o ni jen stará. Že mu vzala otce. 10 let, když byl malý, mu říkala, že otec ho nemá rád, že odešel, nebo mu říkala, že by byla smutná, kdyby se jednou otec objevil. A on jí věřil. Pak přišel na to, že otec k nim nemohl chodit, protože to ona nechtěla. Našel otce a o všem mu vyprávěl. Oba plakali. Máma bránila otci a on se chodil na něj dívat. Tajně. Neboť kdyby ho našla, hned by si stěžovala a vymýšlela lži. A ten syn najednou pochopil, jak otce stále miluje. Nyní mu otec pomáhá s vnoučaty. A stará bosorka, když se to dozvěděla, řekla, že vnoučata, která chodí i k dědovi, nechce vidět!!! A tak žije sama, nešťastná, nemocná, nikdo ji nemá rád. Jen ten syn občas přijde a chová se k ní, jako kdyby byla cizí.

Takto chcete dopadnout, maminky, tatínkové, co teď bráníte dětem milovat druhé?

Jednou se Vám to vrátí. A přeji si, ať se Vám to vrátí. Nic jiného si nezasloužíte, když nyní Vaše děti nemohou žít tak, jak žijí moje děti, vnoučata a děti rodičů, co se chovají pořádně, jak se rodič chovat má.

Manžel má kolegu v práci. Najednou se změnil, stále někam telefonoval, vysvětloval, nahrával si každého, manžel řekl, že mu asi přeskočilo. Až jednou slyšel rozhovor s jeho právníkem, jak se radí, co má dělat, aby své tři děti nedal matce. Můj manžel mi to řekl až teď, když jsem se o toto začala zajímat, protože si myslel, jestli se mu to nezdá. Řekla jsem mu, aby se zeptal kolegy, co má ty děti, proč má advokáta, a on mu začal vyprávět takové nesmysly, až hrůza. A že platí i psychology, aby děti nemusely jít k mámě. Zase jsem si myslela, že to je výjimka, že možná si jen s manželem myslíme, že to je divné. Až jsem si všimla, že v domě naproti nám, na 5. patře, bydlí žena, co má dvě děti, a že když jsou všichni venku, chová se divně. Ohlíží se, stále telefonuje, drží děti u sebe. Křičí na děti a také je nějaká divná, protože děti jsou větší, mohly by být i samy na hřišti, ale nikdy je tam samotné nenechá. Buď je tam ona, nebo i s její mámou, nebo i nějaký chlap, co jsem se dozvěděla, že je její bratr. Každý druhý pátek o čtvrté odpoledne tam chodí muž, který si přišel vzít děti k sobě. Jejich otec. Nechápu, jak ta žena na něj křičí, vysmívá se mu, před dětmi mu nadává. Už jsem ji i upozornila, ale ona byla v nějakém stavu, že ani neslyšela. Děti jsou šťastné s otcem, když je v neděli doveze k mámě, mají dárky, i koláč upečený, a já nechápu, že proč ta jejich máma se tak divně dívá. Neumí je pozdravit, je naštvaná. Vždyť toto je strašné, ne? Děti přijdou k mámě a ona je naštvaná!!! Co těmto dětem může dát? Hněv? To je dar dětem? Hysterický křik, to je dar dětem?

Nejraději bych všechny tyto děti vzala takovým nekňubům a dala je na nějakou planetu, kde žijí obyčejní a normální lidé, kteří je budou milovat a vychovávat tak, aby jim bylo dobře, pěkně. Aby se takto netrápily.

Opakuji: hodně lidem takové věci vadí, je nás strašně moc, kteří to vidíme a nevíme, co máme dělat. Křičte na ty ministry, co slibovali změnu. Nač jsou nám změny, že jsou zlí lidé v base, kdy se dále ubližuje dětem? Nestačí to, co dělají, musejí najít cestu, aby se tyto děti netrápily. Ony jsou chudinky z toho takové zlomené, že už jsou ticho. Bojí se říct, co opravdu by chtěly. Nemohou to říci. Dostaly by trest. Výprask nebo ošklivé chování vůči sobě.

Tito dva, otec a matka, které znám, se soudí a mají právníky. Jsem skoro upadla, že otec, co je kolega mého muže, zaplatil už 12 000 euro za to, aby děti nedal jejich matce. A otec, který chodí pro děti, co bydlí naproti mně, zaplatil za rok 8 500 eur a řekl, že asi tolik zaplatila i jeho bývalá žena, protože stále nechce, aby s dětmi byl více. No tak toto nechápu!!! Oni si všichni platí za to, že mají děti??? Proč ty peníze nešetří na dovolené, nebo svatby dětí? Toto, že to tolik stojí, že se máma nebo táta rozhodne, že nechce dát druhému děti, to je normální? A prý ve velkých městech to stojí i víc. Proč ti právníci pořádně nerozkážou svým klientům, aby se rychle přestali soudit? Nevědí, že děti jsou z toho nešťastné?

Probuďte se, mámy, otcové, co se takto chováte!!! Přečtěte si věci, co má na internetu Rada pro práva dítěte. Nebo si přečtěte zákony. Nebo se dívejte kolem sebe a uvidíte, kolik dětí venku, v obchodě, a na hřišti, a ve škole, a na dovolené má u sebe i mámu i tátu!! Když už jste na sebe takoví rozzlobení, že nechcete spolu být v jednom domě, tak nechte svým dětem oba rodiče. Líbilo by se vám, mámy, tátové, kdyby Vám někdo poroučel, že nemůžete někam jít, nebo s někým mluvit? Nejlepší rodiče, nejlepší táta a máma, jsou takoví, co se nesoudí, ale věnují se sobě a dětem. Nebo chcete dopadnout jako moje sousedka v přízemí?

Tak, že Vaše nenávist, zloba, hněv Vás zadusí a nikdo Vás nebude mít rád? Pokud ne, tak hned začněte dělat věci jinak, protože pokud ne, zničíte život nejen svým dětem, ale i sobě. Hlavně sobě.

My to vidíme, šuškáme si o Vás kdeco, kroutíme hlavou a čekáme, až se konečně vzpamatujete a začnete se chovat jako my, dospělí lidé, co milují, když se děti smějí a když mají jak mámu, tak i otce.

Převzato ze stránek Rady pre práva dieťaťa Slovenská republika. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.