ÚMPOD

–

Žijete-li v České republice a potřebujete vymáhat výživné pro dítě ze zahraničí, můžete kontaktovat Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, nebo se můžete obrátit individuálně na soudy v místě bydliště povinného.

Předpokladem pro možnost soudního vymáhání výživného v zahraničí je:

• rozsudek (exekuční titul) českého nebo cizího soudu, kterým je konkrétní osobě stanovena vyživovací povinnost
• právní úprava mezi dotčenými státy, tedy Českou republikou a státem, odkud má být výživné vymáháno
• efektivní postup při vymáhání výživného v zahraničí

Soudní rozsudky nebývají automaticky uplatnitelné na území jiného státu.

Předpokladem pro výkon cizozemského rozhodnutí je jeho uznání ve státě, kde má mít právní účinky a kde má být podle něho vymáháno výživné. Státy přistoupily k mnoha právním závazkům, kterými je upraven jak proces uznávání rozsudků, tak postup při spolupráci ústředních orgánů při vymáhání výživného (např. tzv. Nařízení Rady (ES) o výživném, haagská úmluva o vymáhání výživného z roku 2007, nebo prohlášení států o vzájemnosti…).

Žádost o vymáhání výživného ze zahraničí přes Úřad

Na možnostech vymáhání z konkrétního cizího státu se vždy domluvte s pracovníkem oddělení právní pomoci.

Pro rychlé navázání spolupráce vyplňte tento formulář a k žádosti přiložte kopii rozsudku (nebo jiných listin), kterým je výživné stanoveno.

Detailní pokyny k dalšímu postupu obdržíte přímo od pracovníka případu. Nejčastěji doplňujeme ve spolupráci se soudy a klienty:

• stejnopis rozsudku stanovujícího vyživovací povinnost s úředně ověřeným překladem do jazyka státu, odkud se bude výživné vymáhat, a to včetně doložky právní moci a vykonatelnosti
• u vymáhání výživného ze států Evropské unie výtah z rozhodnutí dle čl. 56 evropského nařízení o výživném (vyhotoví soud)
• plnou moc pro ústřední orgán v zahraničí
• potvrzení o studiu nezletilého (staršího 15 let)

V rámci spolupráce se zahraničními ústředními orgány může Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí mnohdy ověřit místo pobytu povinného. Rovněž je možné požádat o spolupráci při obstarání exekučního titulu, který byl v zahraničí vydán a který oprávněný rodič nemá k dispozici.

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí při vymáhání výživného:

• kompletuje žádost o vymáhání výživného do zahraničí a zajišťuje překlady potřebných listin
• ve spolupráci s klientem aktualizuje výpočet dluhu na výživném v příslušných tabulkách
• spolupracuje s českými soudy při zajištění potřebných výtahů z rozsudků, či při vyhotovení potvrzení o vykonatelnosti rozsudku
• postupuje žádost o vymáhání výživného do zahraničí a komunikuje se zahraničním partnerským úřadem
• pravidelně zjišťuje od partnerského orgánu stav řízení v zahraničí
• zprostředkovává komunikaci mezi klientem (oprávněným) a zahraničními orgány

Úřad má působnost pouze v rámci České republiky. Není tedy v jeho možnostech „zajistit“ lepší výkon v zahraničí, nebo přímo ovlivňovat činnost partnerských organizací. I přesto se úřad snaží proces maximálně urychlovat a vést jej v zájmu dítěte, kterému má být výživné placeno.

Jak dlouho trvá přes úřad vymoci výživné?

Celkovou dobu nutnou pro vymožení výživného nelze předem určit, může docházet k průtahům, doba se pohybuje od půl roku, pokud osoba povinná výživné začne platit dobrovolně, až do několika let v případech, kdy je přistoupeno k soudnímu výkonu rozhodnutí nebo k nařízení exekuce.

Výsledek procesu vymáhání záleží na konkrétním státě, ochotě a ekonomické situaci povinného, flexibilitě soudů a dalších individuálních okolnostech případu, které s klienty úřad předem projednává. Výkon rozhodnutí je veden v souladu s právem dožádaného státu, což má vliv na samotný průběh vymáhání, nebo např. na částku, která již nesmí být výkonem rozhodnutí postižena (tzv. nezabavitelná částka).

Rovněž nelze spoléhat na úspěšný výkon rozhodnutí, pokud povinný nepracuje, nedosahuje dostatečně vysokých sociálních dávek, nebo pokud pracuje tzv. „na černo“.

Podle zkušeností Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí je poměrně vysoká úspěšnost vymáhání výživného z Německa, Rakouska, Slovenska, Polska, Švédska, USA a Austrálie.

Naopak často bezvýsledné zůstávají pokusy o vymožení výživného ze států arabských, asijských, afrických, latinskoamerických (včetně Kuby), z nástupnických států bývalé Svazové federativní republiky Jugoslávie a bývalého Sovětského svazu, a to často i za situace, kdy se jedná o smluvní státy mezinárodních smluv, které vymáhání výživného regulují. Problematická je rovněž spolupráce s Itálií, Španělskem, Řeckem nebo Izraelem.

Výplata výživného přes Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí

Je-li výživné vymáháno přes úřad, pak zahraniční partnerské orgány zpravidla platí vymožené výživné na účet úřadu.

Úřad platby zpracovává, vede jejich evidenci a platby na výživné vyplácí k rukám oprávněného dítěte (respektive jeho zákonného zástupce). Je možné se dohodnout na způsobu výplaty (složenka, účet), nebo na měně, ve které bude výživné vypláceno.

Je-li vymožena vyšší částka (a zároveň je uhrazen dluh na výživném), pak Úřad platby deponuje a vyplácí oprávněnému rodiči výživné do výše měsíční vyživovací povinnosti dané rozsudkem (neobdrží-li od povinného jiný pokyn). Přeplatky a nedoplatky jsou mnohdy dány kurzovními rozdíly. Případný zůstatek na účtu je při ukončení vyživovací povinnosti řádně vyúčtován a vyplacen buď zpět povinnému, nebo oprávněnému.

Rizikem vymáhání výživného ze zahraničí jsou právě kurzovní rozdíly. Stává se, že partnerský orgán v zahraničí již považuje dluh za uhrazený, kdežto v České republice díky kurzovním rozdílům evidujeme nedoplatek. Tyto situace se řeší vždy individuálně.

Jaké jsou předpoklady, aby byl český rozsudek v zahraničí vykonán?

Suverénní stát „jen tak“ nepřijme cizí rozhodnutí za vlastní a „jen tak“ na základě cizího rozsudku nezačne vlastní soudní mocí pohledávku na výživném vymáhat. Každý stát proto (při sjednávání mezinárodních úmluv nebo v podmínkách vlastního práva) stanovil podmínky, za kterých je cizí rozsudek o výživném v jejich státu uznatelný a vykonatelný.

Soudy jiných států zpravidla zjišťují, zda byly splněny podmínky spravedlivého procesu ve státě původu rozhodnutí, zejména, zda měl povinný možnost účastnit se jednání a zda rozsudek není v příkrém rozporu s veřejným pořádkem státu výkonu. Zjištění pobytu povinného a jeho řádné obeslání v rámci řízení o stanovení vyživovací povinnosti je tedy klíčové, aby byl poté rozsudek v cizině uznatelný a vykonatelný.

Převzato ze stránek ÚMPOD